A hory odpověděly
Khaled Hosseini
Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie. Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , TympanumOriginální název:
And the Mountains Echoed, 2012
Interpreti: Renata Volfová
více info...
Přidat komentář
Je to první kniha, kterou jsem od tohoto autora přečetla. V komentářích se píše, že nejslabší. Popravdě, příběh se mi líbil, kniha byla docela čtivá, hodně k zamyšlení. Ale občas sem se v ní ztrácela, znovu ji asi číst nebudu. Zkusím Lovce draků.
Tohle byla moje první knížka od K.Hosseiniho, a byla jsem unešená. Podle recenzí jsou jeho další díla lepší, tak se strašně těším. Ale tahle mě naprosto dostala, dojmula, okouzlila i poučila. Podle mého 5 hvězd, absolutně zaslouženě.
Tuto knihu jsem dvakrát odložila než jsem ji dočetla. Velice mi vadil styl vyprávění. Každá kapitola je příběhem jiného vypravěče z osudu těchto sourozenců. Chvílemi je jejich příběh odsunut do pozadí a vyslechneme si příběhy ze života ostatních.
Nedokážem nezrovnávať s Lovcom šarkanov a Tisícom planúcich sŕdc. Oproti obom predchádzajúcim Hosseiního knihám je táto dosť iná. Formálne - každá kapitola je rozprávaná inou postavou, z iného uhla pohľadu. Obsahovo - hoci stále pri afgánskych koreňoch, dej má viac "internacionálny" charakter, odohráva sa kade-tade po svete.
Čo do formy, knižka mi prišla akoby roztečená. Taká mozaika, kde síce všetky dieliky zapadajú kam majú, aj možno uhádnuť, čo autor dielom chcel povedať, no obrázok je to abstraktný. Samotný dej takto stráca napätie. A tým, že väčšina príbehov postáv sa odohráva mimo Afganistan, už tam nejako nefunguje tá chémia, ktorou boli predchádzajúce dve autorove knihy pre mňa také príťažlivé. Tá melanchólia a márnosť Afganistanu prenesená inam akosi stráca svoje čaro, pôsobí umelo a malicherne.
Keď už mám čítať knihu o Afganistane, ktorá tak priamo a neskrývane útočí na city, čakám okrem dobre mierenej porcie cibule, čo mi vyženie slzy do očí aj čosi viac. Trochu viac toho Afganistanu. Takto je to len príbeh. Možno citlivý, možno krásny a ľudský, ale takto vykorenený z Afgánskej zeme na mňa už akosi nepôsobí. Ak by som dokázal nezrovnávať s predchádzajúcimi dvoma dielami, určite by Hory odpovedali dopadli lepšie...
Kniha byla jedním slovem dechberoucí. Obal vskutku odpovídá, při čtení jsem všude kolem sebe v duchu viděla západ slunce.
S tímto pojetím vystavění příběhu jsem se ještě nesetkala. Moc se mi líbil autorův přístup k postavám (nechci nic moc prozrazovat, přečtěte si to sami). Člověk si v průběhu čtení nemohl nezamilovat afgánskou kulturu a jazyk. Jediné co bych vytkla je délka knihy. Nevím proč, ale byla to pro mě dosti náročná četba (i když nádherná!) a proto bych příběh rozdělila na dvě části.
Klaním se však před autorem až k zemi, bylo to úžasné.
Dle mého názoru nejslabší kniha. Příběh zajímavý, ale hodně roztříštěný. Za mě vede knížka Tisíce planoucích sluncí.
Moc krásná kniha...plná emocí, pozitivních i negativních...Jen mám pocit, že při vyprávění Nábího o Parí a životě s Mílou a Sulejmánem, jsem ten příběh již někde četla?
Stojí za přečtení, určitě doporučuji.
Pěkný, milý příběh, kdy se mi ani nechtělo věřit, jak se žilo, a žije někde jinde, v jiné kultuře... Četlo se to hezky až na to, že mě velmi mátly přesuny v čase, kolikrát jsem ani nevěděla co čtu, o kom čtu a co to má s příběhem společného... byla jsem ztracená... Možná kvůli tomu minus jedna hvězdička...
Srovnání s předchozími knihami Khaleda Hosseini se sice nabízí, ale není tak úplně fér. Tato kniha přináší jinou ústřední dvojici a jiný styl vyprávění. Pro mne bylo celé téma zpracováno velmi zajímavě, mnoho popisovaných situací mi do hlavy vložilo řadu otázek či úvah a nejednou ve mně vyvolaly i vcelku silné emoce. To koneckonců platí i o neotřelém závěru. Ne, nejedná se o milník v literatuře, ale o čtivě zpracované téma o pravdě, lásce, lži, hledání správného i špatného řešení a o (možných) důsledcích z toho vyplývajících.
Popravdě po Lovci draků neprosté zklamání. Kniha mě vůbec neoslovila a s velkou námahou jsem dočetla alespoň do půlky. Snad se někdy odhodlám a dočtu ji.
O K.Hosseinovi jsem se dozvěděla na těchto stránkách a stal se i mým oblíbeným autorem:-) Kniha Lovec draků se mi líbila malinko víc než A hory odpověděly, ale i tahle je napsaná s citem a šarmem.
Páni, kolik dojemných příběhů se vejde do necelých čtyř stovek stran! Musím uznat, že se autorovi podařilo mě rafinovaně obelstít, když z víceméně povídkové knihy udělal jednotlivými postavami dokonale propojený a ucelený příběh. A to tak, že jsem ani jednou netápala, o kom se vypráví a jakou hraje v příběhu roli. A i když jsem si řekla, že s Lovcem draků srovnávat nebudu, nakonec to udělám. Pro mě rozhodně o poznání méně srdcervoucí a dramatické, ale o to víc opravdovější a citlivější. Sama jsem na vážkách, která kniha se mi líbila víc..
Bez nadsázky nejsilnější kniha, kterou jsem četla. Je to rok a teď, když jsem viděla obálku, mi je úplně smutno... Velmi krásná strhující kniha, leč zároveň velmi smutná. Přesto jsem za tento zážitek vděčná a autora teď cíleně znovu vyhledala a přečetla Tisíce planoucích sluncí. Dlouho, dlouho, mi A hory odpověděly zůstaly v hlavě a dovedly k zamyšlení, jak se nám žije krásně. Rozhodně doporučuji, mě tento příběh nadchl, i když mnohokrát rozbrečel.
Velice zajímavý pohled do každodenního života bohatých i chudých Afghánců, příběhy i osudy hlavních postav se rozplétají, prolínají i míjejí, vyprávění je čtivé, emotivní a čtenáře bezesporu dojme.
Nutí k zamyšlení nad nesporným významem rodinných vazeb, láskou i zradou, tragickými následky osudového rozhodnutí.
V duchu jsem autorovi děkovala, že se válečných bojů a s nimi spojených hrůz dotkl jenom letmo, i tak to byla kniha velmi smutná...
Pěkný román ale faktem je,že mě Hosseini zmlsal předešlými romány a teď jsem přece jen trošku zklamaná...
Velmi dojemné až srdcervoucí. Samotnou mě překvapilo, jak moc mě bavilo číst román z nezvyklého prostředí Afghánistánu. Každopádně zafungovalo jako návnada na další knihy Khaleda Hosseiniho.
Štítky knihy
Afghánistán homosexualita 20. století islám muslimové sourozenci rozhlasové zpracování adoptované děti LGBT, queer, LGBT+ afghánská literaturaAutorovy další knížky
2007 | Lovec draků |
2013 | A hory odpověděly |
2008 | Tisíce planoucích sluncí |
2018 | Mořská modlitba |
Chvilkami jsem se v několika osách děje "ztrácela", ale vždy jsem se včas našla tak, abych se znovu začetla a kniha plynula. Hodnotím velmi kladně.