A hory odpověděly
Khaled Hosseini
Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie. Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , TympanumOriginální název:
And the Mountains Echoed, 2012
Interpreti: Renata Volfová
více info...
Přidat komentář
Tak ze zacatku jsem byl rozpacity, ale nakonec moc zajimava knizka, jina nez prvni dve.
Jsem ráda, že jsem se konečně dočkala další knihy tohoto autora a jako žádná z jeho knih, ani tato mě nezklamala. Nevím proč jsem čekala, že si na konci knihy Abdullah se svou ztracenou sestrou padnou do náruče a budou šťastní bla bla bla. Zřejmě jsem to prostě, pod tlakem amerických happyendů, jen chtěla, ale to by nebyl Khaled Hosseini. Jeho knihy nic nehrají, jsou syrové a donutí nás zamyslet se nad životem jako takovým,resp. svým jednoduchým stylem/způsobem života. Najednou si uvědomíme věci, které pro samou pohodlnost/možnosti/nadbytek/skutečnost, mnohdy nevidíme.
Jen doufám, že na další knihu nebudeme muset čekat TAK dlouho.
První kniha, kterou jsem od K. Hosseiniho četla. Výhodou tedy je, že dílo nemohu (alespoň prozatím) srovnávat s předchozími (a podle všeho velmi úspěšnými) knihami tohoto autora. Hlavní myšlenka příběhu (odloučení bratra a sestry) se s přibývajícím obracením stran poněkud vytrácí, avšak je zajímavé pozorovat výpovědi ostatních osob, kterých se životy Abdulláha a jeho sestry Parí dotýkají či dotkly. Možná právě díky roztříštěnosti celého příběhu a postupného odklonění se od prvotní myšlenky mě více nežli hlavní příběh o Abdulláhovi a Parí zaujalo např. vyprávění Markose o Thalii.
Líbí se mi také úvodní příběh (pověst) o tzv. dévovi, který vypráví Abdulláhovi a Parí jejich otec.
Tato kniha Khaleda Hosseiniho je trochu jiná, než předchozí dvě. Především není tak drsná a hlavně nesleduje souvisle jednu dějovou linku, spíš jako by to byla sbírka příběhů a povídek, které spolu nakonec vždy nějak souvisejí, protože každá se alespoň trochu dotýká některé z postav ze začátku. V žádném případě to není špatná kniha, protože Khaled Hosseini je prostě dobrý vypravěč.
Dle chvály a recenzí jsem čekala od knihy mnohem víc. Musím však říci, že závěr mě překvapil. :)
1. musím ocenit obálku, protože ta mě opravdu nadchla, čiší z ní taková bezstarostnost dětí, Působí pozitivně a mile, vyvolává ve mě vzpomínky na mé dětství, na prázdniny.
2. prve jsem srovnávala s předchozími knihami autora, ale je třeba se nad to povznést a posuzovat ji zcela samostatně. V průběhu čtení jsem si říkala, že tady se autor trochu seknul, že to je úplně vedle, ale po dočtení jsem ji přehodnotila. Udělala na mě opravdu velký dojem, zanechala ve mě moc hezký pocit rodinné sounáležitosti, sourozenecké lásky. Je to příběh, který spíš pohladí, než vyvolá bouřlivé emoce, jako v případě předchozích knih Hosseiniho. Přesto jsem na konci musela vzít kapesník do ruky. A rozhodně na tuhle knížku jen tak nezapomenu a s chutí si ji někdy v budoucnu přečtu. Což třeba Tisíce planoucích sluncí, přesto, že jsem z ní byla nadšená, tak podruhé už ji do ruky vzít nechci.
Díky nově zvolenému stylu psaní - roztříštěnosti děje sice nehrozí, že by se Hosseini opakoval, ale díky tomu je to pro mě nejslabší kniha od něj. Ale pořád je to Hosseini. 5/5
Budu se opakovat. Stejně jako většina lidí, kteří jsem přispěli svým komentářem a prohlásili, že první dvě Hosseiniho knihy byly lepší. Nicméně ani tentokrát nezklamal. Opět velice čtivý příběh, který chytne za srdce.
Při čtení mi přišlo velice zajímavé sledovat, jak jisté události jistých lidí mají vliv na jejich život... na jejich děti, sestry, bratry atd. a postupně odhalovat, jak vše do sebe zapadá a jak některé životní události (chyby?) mohou ztížit život více lidem najednou.
Khaled Hosseini mě svou třetí knihou opět nezklamal. Mám rád prostředí a kulturu Afghánistánu, kterou dokáže popsat naprosto autenticky. Nicméně podle mě je příběh o něco slabší než v předchozích knihách a možná se v některých věcech i opakuje. Trochu rušivě na mě působilo větší množství dějových linií a postav, které se sice časem prolínaly a potkávaly, ale odváděly mou pozornost od hlavního příběhu. I přesto jsem knihu přečetl na pár posezení a už se těším na jeho další příběh.
Vynikající vypravěčské umění,poutavý příběh,pro mě jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků.
Vyprávění příběhu z pohledu několika postav a propojení jejich životů, se mi velmi líbilo. Na konci i slzička ukápla, ale bohužel musím říct, že předchozí Hosseiniho knihy se mi líbily možná o něco více.
Celé dlhé štyri roky čakali nadšenci Hosseiniho románov na jeho ďalší literárny počin a myslím, že samotná kniha je odpoveďou, prečo si dal tak načas. Je zjavné, že nebola šitá horúcou ihlou, už od prvých strán cítiť poctivosť pisateľskej práce, ale – a to hlavne - badať, že za ten čas, čo o sebe nedal vedieť, sa posunul o niekoľko míľ ďalej (aspoň ja to takto rozhodne vidím).
Základom tohto multigeneračného románu je opäť silný námet vyvstávajúci z prostredia jeho rodného Afganistanu, klasicky vynikajúco plasticky prerozprávaný, čo je pre Hosseiniho typické a už len toto samé osebe by možno stačilo na dobrú knihu. Čo je však tentokrát v jeho podaní iné a nové, že sa odklonil od priamočiarosti rozprávania (ako tomu bolo v predchádzajúcich dvoch románoch) a uplatnil princípy tvorivého písania, viacvrstvovosti, núti čitateľa uvažovať, kombinovať, dedukovať. Inými slovami – pôžitok pre každého, kto neinklinuje ku konzumácii príbehu naservírovaného „ako na tácke“, ale rád sa k jeho podstate prehryzie obracaním a spájaním jednotlivých súst, objavovaním a analyzovaním neznámych ingrediencií a v závere dospieva k zisteniu, že ani jednu z nich majster-šéfkuchár nepoužil náhodne, že každá z nich je nosnou vrstvou diela a všetky sú vzájomne dômyselne poprepájané. Možno sa človek občas v spleti postáv a rozprávačov zapotáca a stratí na chvíľu niť, keď ju však znova objaví, prichádza na to, že tu skutočne všetko so všetkým súvisí...
U Hosseiniho mi veľmi imponuje, že silne emotívny námet vie čitateľovi ponúknuť bez okatého sentimentu a neinklinuje za každú cenu k happyendu, napriek tomu zanecháva čitateľovu dušu povznesenú a pohladenú.
Nesrovnatelně slabší než předchozí 2 romány. Některé výroky, věty, souvětí mi připadají vysloveně trapné, možná je to jen divně přeloženo. Nevyvážená a tak nějak podivně slátaná vyprávění o jednotlivých postavách. Konec jako z frašky.
Další předčená očekávání, další vlna emocí a potoky slz, skrápějící poslední listy téhle úchvatné knihy. Úžasné.
Úplně jiný typ příběhu, než jsem dosud četla. Bylo to promyšlené, mělo to nápad a mělo to spád . Na závěr se z toho stal ucelený celek, který dal knize ten správný šmrnc. Určitě přečtu i další knihy od tohoto autora :)
Přemýšlím co napsat. Je to má první knížka od tohoto autora. Nevěděla jsem co čekat .. nebo spíš čekala jsem něco jiného. Začátek byl moc pěkný .. pohádka, příběh. Následovalo hodně příběhů různých lidí. Přišlo mi to roztříštěné ... ale jak se blížil konec knihy, tak to nějak všechno do sebe zapadlo. A Konec? ten byl krásný.
Jsem moc ráda, že jsem knížku neodložila a dočetla.
Nejlepší kniha, kterou zatím napsal. Jeho příběhy jsou s každou napsanou knihou půvabnější a působivější. Každý příběh v knize stojí za to číst.
Štítky knihy
Afghánistán homosexualita 20. století islám muslimové sourozenci rozhlasové zpracování adoptované děti LGBT, queer, LGBT+ afghánská literaturaAutorovy další knížky
2007 | Lovec draků |
2013 | A hory odpověděly |
2008 | Tisíce planoucích sluncí |
2018 | Mořská modlitba |
Jako každý čtenář jsem se po přečtení dvou předešlých knih od Hosseiniho na jeho novou knihu nesmírně těšila. Narozdíl od kritiky "jakoby to napsal někdo jiný" mne autor nezklamal. Je přece v pořádku, když to nebude stále totéž. Jedná se o poutavý román, je v něm nashromážděno spoustu lásky, bolesti, osamělosti, obětavosti, štěstí a zklamání.
Zde snad jedna ze spousty silných myšlenek: "Měla jsem být laskavější. Takové věci člověk nikdy nelituje. Když zestárneš, nikdy si neřekneš: Kéž bych k tomu člověku nebyla laskavá. Takhle nikdy neuvažuješ."
Dojemný román, u kterého tu a tam ukápne slza, člověk se na chvíli zastaví a sám se zamyslí...
V žádném případě nelituji času stráveného nad touto knihou.