A mrdne-li mi
Radek Lehkoživ
Radek Lehkoživ je mezi domácími básníky stěží zaměnitelnou postavou. Jeho básně bylo vždy možno vnímat jako svého druhu deníkový záznam či poetickou biografii. Poctivým odhalováním temných zákoutí lidské psýché přináší privátní svědectví o tom, že z příšeří se vynořivší přízraky nemusí být tak docela neškodné a nezáludné. Pro autora nastalo období zásadního zlomu v jeho v podstatě archetypálním zápasu. Autodestrukce, stylizovaná či skutečná, dostoupila svého vrcholu. Jeho v pořadí již čtvrtá sbírka bude nepochybně označována literárními historiky za hraniční, předělovou, či chcete-li krizovou.... celý text
Přidat komentář
Nejsem žádný poeta,
když mrdu je málo knihu čtu
Je to pro mě osvěta,
ale v hlavě mám pořád tmu
Přání zbožné a má úroveň
jak ranní erekce falešné
mít tvrdý játra a zároveň
tvrdé péro vysněné
A mrdne-li mi snad
jak zápas kocoura s opicí
proč necítíš se mlád?
pod čarou dno dělící
Když odhlédnu od mizerných básnických prostředků, absence metafor, neoriginálních nepoetických výrazů, chatrných rýmů a kulhajícího rytmu, zbývá obsahové prázdno a vulgarita. Maně vzpomínám na vtipné Vrchlického Hovno, jó, to byla bomba! (Tohle napsal čtyřicetiletý člověk? Nezapomněl se někde v čase?)