A nakonec Vánoce
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271159/bmid_a-nakonec-vanoce-KzL-271159.jpg
3
126
126
Tři nové příběhy zasadil Petr Šabach do města v americkém státě Massachusetts, které dobře zná, protože zde žije jeho syn a vnoučata. V atmosféře Halloweenu a Vánoc prožívá svá drobná dobrodružství dvojka sehraných kluků, vypravěč Damián a frajer Robinson, kteří stihnou pohřbít mravence i prožít první milostná vzplanutí. Zkušený autor bestsellerů Hovno hoří a Občanský průkaz nám tak připomíná, že svěží vnímání světa nemusí být přímo závislé na věku člověka. Klukovský pohled je možné si uchovat.... celý text
Přidat komentář
Šabachův styl vyprávění je prostě úžasný. Co mě na této knize mrzí nejvíce, je to, že je tak kraťoučká.
Petr Šabach měl svého času vytříbený cit pro vystihnutí ducha doby. Jeho starší knihy mají punc jakési "zázračné" atmosféričnosti, kde se čtenář může snadno ztotožnit s hlavními protagonisty, i když mu nemusejí býti na první pohled sympatičtí. A nakonec Vánoce je poslední kniha vydaná před Šabachovou smrtí a ač by tomu jeho fanoušci zajisté chtěli, nejedná se o žádnou labutí píseň. Spíše naopak. Tři krátké příběhy postrádají dynamiku, vtip a vlastně cokoliv, co by vás nutilo si četbu užít či dokonce se k ní jednou vrátit. Takže bohužel, je to spíše labutí tryzna.
Doma máme kôpku starých Interview, no a v jednom z nich som našla aj rozhovor s Petrom Šabachom, ktorý ma naladil prečítať si túto jeho knižku (v čase uvedenia daného rozhovoru to bola čerstvá novinka). Vlastne som aj vďačná, že som si k tomuto útlemu dielku našla cestu takýmto spôsobom, do čítania som totiž išla s povedomím, že autor Massachusetts dôverne pozná, Damián a ostatné deti sú inšpirované jeho vnúčatami (dokonca sa aj volajú rovnako, čo platí aj o Damiánovom najlepšom priateľovi Robinsonovi) a zážitky hrdinov sú vlastne ich zážitky. Nebyť týchto z rozhovoru vyselektovaných informácií, knižka by mi od začiatku pripadala nedôveryhodná a príliš idylická.
Teda aby bolo jasné... Príliš idylická mi pripadá aj teraz. Akoby Massachusetts bol hotový raj na zemi, kde hádam ani nenájdete zlého človeka a nezažijete zlý deň. Keďže však autor rozpráva jednotlivé príbehy z pohľadu chalana na pomedzí detstva a puberty, dajme tomu, že tá idyla pôsobí o čosi dôveryhodnejšie.
Celkovo je dielko milé, zlaté, chvíľami vtipné, na môj vkus však príliš krátke; téma by zniesla aj viac podobných poviedok, ktoré by vytvorili čosi ako fragmentárny román.
Tri hviezdičky sa mi zdajú v tomto prípade málo, štyri veľa; ale že chcel autor priniesť do nášho sveta trochu harmonického pohľadu až nadhľadu, fajn, nech sú štyri.
Po knize jsem sáhl, protože jsem si chtěl rozšířit čtenářskou zkušenost se Šabachem a kniha mě docela potěšila. Vtip, nadsázka, sarkazmus, příjemně otevřený konec.
Tři krátké povídky ze života kluka s ADHD. Občas měl zajímavý pohled na věc a řešil to, čeho by si ostatní ani nevšimli.
Neurazí, nenadchne. 3*
Milá jednohubka, která ale bohužel nenaplnila mé očekávání a nenavodila vánoční atmosféru. Jsem ale ráda, že jsem touto cestou poznala některé z děl pana Šabacha.
Oddechové čtení do vlaku. Zpočátku první povídky jsem se úplně nechytala. Jsem zvyklá přece jen na podrobnější popis osob. Jak jsem se ale dostávala dál, začalo se vše propojovat a vyšlo z toho nakonec velmi příjemné čtení. Také se člověk dostal k tématu onemocnění ADHD a známé hudební skupině ACDC. :) Pozor nezaměňovat.
Doporučuji si též přečíst renenzi Americké pelíšky. Myslím, že mi pomohla v knize mnohému pochopit.
Napřed jsem trochu hledala to, co tak důvěrně znám ze starších knížek, které byly většinou spojeny s naším důvěrně známým prostředím. Ale asi to v příběhu z ciziny úplně nejde. Nicméně ten laskavý humor tam je a český pohled na americký život se mi moc líbil.
Po přečtení jsem se vrhla na zdejší komentáře a - ejhle, jak je člověk ovlivnitelný názorem druhých. Knihu jsem po dočtení s povzdechem zavřela a myslela si,.... kdepak se mi ztrácí Šabach... a chtěla napsat slušný, ale neohvězdičkovaný komentář. A najednou nad komentářem splín- jeho poslední kniha, tak to přece nemohu nechat bez hvězdiček, je o jeho vnoučatech- tudíž o jeho rodině.... no to přeci za hvězdičku taky stojí.... tak pane Šabachu, za všechny ty vaše knihy, které tak ráda čtu, protože jsou o mém dětství, dospívání a vlastně o životě plném smíchu, slzí, cukru i soli..... a ať se vám tam nahoře moc hezky kouká na to, jak my se tady nad těmi knihami , které jste stačil napsat , usmíváme, mračíme a prostě žijem....
Téma čtenářské výzvy jsem splnila během chvilky. Jen jsem očekávala typický Šabachův rukopis, který jsem nenašla ani náznakem. K jeho dalším knihám se čas od času vrátím, tato mezi ně však patřit nebude. Aspoň co se literárního rozměru týká. Díky úžasnému věnování a připomínce nejen čtenářské výzvy ji jistě ještě párkrát otevřu. Díky, P.! ;)
Tři poslední příběhy, které Petr Šabach vydal, věnoval svým vnoučatům, které žijí s rodiči v americkém státě Massachusetts. Proto ty americké reálie. Knížka je jiná, je poslední. Tentokrát autor pozoruje dění kolem sebe z pohledu malého kluka. Chybí mi to, co je typické pro jeho příběhy takříkajíc z našeho českého rybníčku. To, co mě na Šabachově vyprávění baví nejvíce. To vzpomínání na dobu, jejíž součástí jsem kdysi byla a vyprávění o době, jejíž součástí jsem. Je prostě jiná. Autorův smysl pro detail, jeho jazyk a jeho styl vyprávění však nechybí ani v amerických kulisách. Knížka má jiný formát i netypickou obálku. Je jiná, je to poslední kniha Petra Šabacha.
Kniha je opravdu malých rozměrů, ale ani tak jsem ji nedokázala dočíst do konce. Vůbec mě to nebavilo, nejspíš nepochopím velké haló kolem Šabacha. Už od něj pravděpodobně nic zkoušet nebudu. Jednou stačilo.
Tři krátké příběhy spojené do jedné útlém knížky. I mně je české prostředí bližší, ale i tak jsem se pobavila. Škoda, že to byla autorova poslední kniha. A název jako když to napovídá.
Knížka vypadá většinou jinak. Krátké příběhy přečtené za chvilku, tak do časopisu bych to asi vložila a bylo by to fajn.
Šabach na výletě v Americe - místo Dušiček Halloween, namísto lití olova krocan. Je to právě prostředí amerického maloměsta, které zbavuje Šabachovo vyprávění nádechu nostalgie minulosti, a naopak jej pevně fixuje v roztančené a sebevědomé americké přítomnosti. Příběh se sice opět opírá o tragikomické vyprávění dospívajících chlapců, tentokrát ovšem ve zcela jiných kulisách, které českého čtenáře nevybudí ke vzpomínkám (a to třeba i mladší generace - i když jenom zprostředkovaně přes vyprávění rodičů a prarodičů). Kořeny Šabachova literárního díla pevně prorostlé dramatem i komikou komunismu - totalita typicky zironizovaná a převedená do absurdna skrze ty nejbanálnější a nejmrňavější drobnosti tehdejšího každodenního života, se do knihy „A nakonec Vánoce“ nezapustily. Neměly kam, Amerika pro ně nemá místo ani paměť, a čeští čtenáři tak cítí, že jim v tomto Šabachovi něco nevyhnutelně chybí.
„Prej mám tohle ADHD předaný od táty, jelikož je to dědičný a od maminek se to prej nepřenáší. Když sem to jednou oznámil Robinsonovi, tak mi řek, ať si z toho prej nic nedělám, že podle něho nás musí bejt na světě dost, protože na Hlavní ulici v jednom obchodě prodávaj trička, kde je to vyvedený velkejma tiskacíma písmenama.
‚Ta tvoje zvláštnost…‘ řek tenkrát, ale když sem se tam pozdějc zašel s našima podívat, tak se zjistilo, že to, co viděl za sklem toho krámu, bylo černý tričko s bílým nápisem AC/DC , což je, jak mi táta vysvětlil, prej nějaká kapela. Co se kapel týče, tak já mám rád Beatles. Jak říká táta, je to zvláštní, ale všechny děti maj rádi hranolky a Beatles.“
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Tři krátké povídky se četly samy.
Autor umí dobře psát. Příjemné, pohodové čtení.