A nezapomeň na labutě!
Peter Juščák
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500392/bmid_a-nezapomen-na-labute-5oU-500392.JPG
4
52
52
Román Petera Juščáka nám přibližuje naše dlouho zamlčované dějiny. Dobro je jako výšivka na vězeňském kabátu v ženském gulagu - luxus, který budí podezření u dozorkyň. Přirozeně, vždyť je důkazem boje za lidskou důstojnost a uchování si naděje.
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2020 , ProstorOriginální název:
...a nezabudni na labute!, 2014
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná čtení.Povětšinou čtu spíše autobiografické příběhy přímých účastníků,ale tahle kniha se jim velmi přibližuje.Myslím že autor se tohoto těžkého tématu chopil na jedničku.
Knihu jsem četla jedním dechem,doporučuji.
veľmi silný príbeh, pri ktorom do seba zapadajú dávno zabudnuté informácie. viem, čo tomu predchádzalo a tak klobúk dole, takúto knihu hocikto nenapíše.
Moje první kniha na toto téma. Četla jsem jí dlouho. Celkem jsem ráda, že jsem si vybrala literární zpracování, byť založené na skutečných příbězích. Trochu odlehčené literárním stylem přesto silné a emotivní. Těžko uvěřitelná zrůdnost systému, nespravedlnost, utrpení, touha po troše lidskosti a vůle přežít ne měsíce, ale roky v nelidských podmínkách, zadupaná důstojnost přetavená v utrpení. A nad tím vším ta hrůza z toho, že tohle všechno způsobil člověk člověku.
Postrádám zde nosný příběh. Popsané příběhy znám už z jiných knih. Knihu odkládám. Pokud vás tato tématika zajímá, tak doporučuji V šedých tónech od Ruty Sepetis.
Po knize Krvavé jahody od Češky, která zažila gulag od dětství nebylo lehké se k tomuto tématu vrátit. Zvláště když Peter Juščák také vychází z reálných osudů....
Labutě jsou krásné, bílé, čisté, mohou létat.... to je něco k čemu se vězněné ženy upínají jako k naději. Osud Ireny se prolíná s mnoha dalšími ženami v gulagu - z různých zemí, z různých příčin (politika vs kriminalita), jejich různé charaktery. Prostupuje tu idea, že sovětský gulag byl určen nejen pro "domácí", ale promyšleně pro všechny, které si Rusáci usmysleli. Je to děsivé.
Lépe nemyslet na to co se od r.1917 resp. už předtím v Rusku dělo díky zdánlivě nepatrné myšlence jednoho Lenina.... Považujeme 2SV a jednoho Hitlera za stejné zlo, ale je doba +- 1939-1945 přes neoddiskutovatelné lidské ztráty srovnatelná, pokud berete fakt, že byla oficiální válka a ne mír? Fungování gulagů je promyšlené do neuvěřitelných detailů, včetně odběru (a zdůvodněného nároku) tam narozených dětí!!
Autor nabízí také pohled do osudů těch, co jsou v gulagu v určitém slova smyslu dobrovolně... I tady jako za 2SV byli lidi všehoschopní s nadšením a lidi lidštější, ti co mají ve svých rukou životy vězněných. Je otázka co s touto "mocí" dělají.
Závěr je rychlý a dává naději, nejen volnost labutí.... Asi 400 stran se čte plynule, i když drobná reklamace:o) ne vždy bylo zřejmé, které postavy a které doby se kapitola týká, ale po pár řádcích se dalo chytit. Proto doporučuji udělat si naráz více času na více stran, pokud téma neodradí....
Pane Juščáku díky a prosím předejte můj nezměrný obdiv těm, jejichž život byl pro tuto knihu podkladem. Kéž by už žádná ideologie neexistovala, nefungovala, neničila životy lidí. Bohužel jsou to lidé kdo tvoří ideologii :o((
Kdyby se dalo dát 10 hvězdiček, tak je dám :-) Stěžujete si někdy na svůj život? Na manžela? Práci? Děti? Na svoji postavu? Přečtěte si tohle a určitě si aspoň na chvíli uvědomíte, jaké máte štěstí :-)
Nepopieram, že to bolo umelecky spracované, ale pre mňa snáď až priveľmi. Časom začali tie lyrické opisy odvádzať moju pozornosť od surovosti reality, chvíľami som mala pocit, že sledujem divadelné predstavenie, ilúziu. Uvedomovala som si utrpenie väzenkýň, ale nedokázala som sa doň vcítiť. Tiež mi prekážali podrobné popisy myšlienok jednotlivých postáv, pretože boli fiktívne, boli to len autorove predstavy. A mňa by zaujímalo, čo si naozaj mysleli a cítili. Ako priblíženie osudov ľudí odvlečených do pracovných táborov v ZSSR a hlavne ako memento je to veľmi dobré, no pokiaľ ide o skutočné udalosti, dávam prednosť nevyšperkovanej, trebárs nepríliš kvalitne spracovanej, ale autentickej verzii.
Po záľahe prostých, často krát emočne veľmi silných, no po literárnej stránke neveľmi kvalitných „autobiografií“ priamo dotýkajúcich sa (v podstate akéhokoľvek) režimu, je tu konečne román (nejde o autobiografiu, no údajne je založený na skutočných osudoch), ktorý má literárne ambície. Umeleckú hodnotu mu rozhodne nemožno uprieť, nemožno ním len pasívne preplávať, nechať sa unášať dejom. Práve naopak, je v ňom mnoho momentov, ktoré vyžadujú aktívnu účasť čitateľa. Čítala som pomerne dlho, témou už trochu presýtená, ale to je môj čisto osobný problém, ktorý nič nemení na fakte, že napísané je to kvalitne. Okrem posolstva, akéhosi pomyselného zdvihnutého prsta, typického pre tento typ literatúry, Juščák prináša pozitívum v podobe nádeje, ktorá podľa neho nikdy nezomiera. Pokiaľ sú témou socialistické pracovné tábory, potom Peter Juščák a Anton Baláž (odporúčam Tábor padlých žien), hoci obaja zvolili celkom odlišný prístup, patria podľa mňa medzi to najlepšie čo na Slovensku máme, a naopak Pavel Rankov (Matky) medzi to najslabšie. Juščák si umne poradil s dejovými líniami, hlavnou i vedľajšími, a rovnako tiež s charakteristikami postáv, ich citovým životom. Vie kedy je potrebné ísť do hĺbky a kedy postačí byť strohejší. Je to vcelku kompaktné, ucelené, prechody sú plynulé. Ak tému obľubujete, čítajte. A NEZABÚDAJTE NA LABUTE! Nemôžeme si byť istí, ani v dnešnej dobe nie, či sa beh dejín nezacyklí, minulosť sa zopakuje. Alebo sa už začala?
Štítky knihy
gulagy stalinismus Sibiř pracovní tábory osudy žen ženské věznice oběti komunismu politické vězeňkyně
Autorovy další knížky
| 2014 |  ... a nezabudni na labute! |
| 2001 | Odvlečení |
| 1989 |  V očiach soľ |
| 1986 | Komu ujde vlak |
| 1995 | Milovanie so sochou Miriam |
Kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Není úplně autobiografická, jsou to posbírané a do příběhu zasazené střípky mnoha jednotlivých životů, jak se je autorovi podařilo posbírat od dosud žijících (a toto peklo na Zemi přeživších) žen. Smekám před touto prací a smekám před ženami, které něco takového zažily, které to přežily a které svým přežitím zvítězily. A nemohu nemyslet na tisíce těch, které už svůj příběh nikomu vyprávět nemohly.