A nezapomeň na ponožky
Helena Vrábková
Smrt je vždycky bolestná, ale patří k životu stejně tak jako narození. Když přijde, nezbývá nám ostatním, kteří zůstáváme, nic jiného než ji přijmout a pokorně se poklonit. Chvíle loučení jsou těžké, ale i v těchto okamžicích lze najít světlo. Helena Vrábková pracuje jako smuteční řečník – a nabízí nám s otevřeným srdcem, s laskavým nadhledem, ale i s humorem jí vlastním pohled nejen za katafalk.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
smrt životopisy, biografie pohřební zvyky a rituály úmrtí v rodině úmrtí pohřebnictví
Autorovy další knížky
2009 | Co věděly naše babičky a co jsme my zapomněli |
2020 | Tajné tipy našich babiček |
2006 | Keltský horoskop aneb Když stromy vyprávějí |
2012 | Živote, díky aneb každý má svého anděla |
2004 | Sám sobě věštcem |
Vzhledem k tomu, že jsem v daném oboru pracovala a trochu víc než sama autorka protože ta byla "jen" řečnicí, tak jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít.
Asi takto - pokud vám nevadí téma úmrtí, téma pohřbů, téma života a smrti, pokud vám nevadí černý humor, bez kterého v tomto oboru nejde fungovat, protože by vás to semlelo, tak jděte do této četby.
Autorka totiž ukáže nejen proces její tvorby, její postoj, proč se do toho pustila, ale svým osobitým způsobem ukáže, že je to nádherná práce, že je to vlastně víc než práce - je to poslání, je to lidské, je to něco navíc, co dokážete ze sebe dát, když chcete, aby se lidi rozloučili důstojně.
Často jsem se přistihla, že autorka píše myšlenky, na které jsem při této práci sama přišla a to se mi moc líbilo. Je vidět, že tu práci dělala srdcem a byla tam pro ty lidi. A já ji za to moc děkuju. Ono to totiž není samozřejmostí.