A přece jest štěstí

Máte rádi černobílé filmy? Tahle kniha je svým jazykem připomíná, vždyť ji už za chvíli bude sto let. Snad z úcty k tomu stáří jsem přidala třetí hvězdu. Děj je předvídatelný, jak už u červené knihovny očekáváte. Plyne spíš pomaleji, dnešní knihy jsou prostě svižnější. Víc vás chytí a nepustí. Tady je spousta slov, pokojných popisů postav a jejich charakterů. Oceňuji zvlášť snahu autorky o proniknutí i do záporné postavy a její realistické vykreslení. Vše je samozřejmě krásně najivní až na touhu lorda Tarvína, vlastně jsem tam ani nic odvážného nečekala, tak jsem byla překvapená.

Jako vždy - kniha této autorky je pro mě vstupenka do minulých časů. Oddechová, nenáročná, s dobrým koncem. A to mám ráda.