A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor
Viktor Emil Frankl
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300501/bmid_a-presto-rici-zivotu-ano-PAl-300501.jpg
5
789
789
Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905 - 1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele logoterapie. Spis Psycholog prožívá koncentrační tábor vznikl během necelých dvou týdnů v prosinci 1945. Autor v něm popisuje, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet a jakou oporou jim byl duchovní rozměr života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně-dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy osobní zážitky z vyhlazovacího tábora s pomyslnou reflexí a živým dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla vždycky zůstává v člověku prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmí za žádnou cenu vzdát, a to i v extrémní situaci: Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2016 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Trotzdem ja zum Leben sagen: Ein Psycholog erlebt das Konzentrationslager, 1946
více info...
Přidat komentář
Vynikající. Co se odehrává v mysli vzdělaného a kultivovaného člověka, navíc psychiatra, který se znenadání podivnou hrou osudu přesune do absurdního prostředí koncentračního tábora? Jakým vývojem prochází? Jak nastavit mysl? Každé rozhodnutí může být červený nebo modrý drátek na rozbušce. A jen někteří přežijí.
Kniha, ktorá obsahuje niekoľko pre život zásadných nugetov (pre tých, čo nemali radi zlatokopov, perál :)).
"Život väzňov v koncentračnom tábore dokazuje, že človek má možnosť zvoliť si svoje správanie".
"... človeku môžu vziať všetko okrem jednej veci: poslednej ľudskej slobody - zvoliť si svoj postoj za akýchkoľvek okolností, nech sa deje čokoľvek, zvoliť si svoju vlastnú cestu."
"... je to často práve takáto mimoriadne ťažká vonkajšia situácia, ktorá dáva človeku možnosť duchovne prerásť seba samého."
Z extrémneho laboratória ľudského správania - koncentračného tábora, nám Frankl priniesol dôležitý výsledok extrémnej prípadovej štúdie - nemusíme prijať rolu obete svojich okolností. Je na nás, ako sa rozhodneme s nimi vyrovnať a pracovať.
A to bolo pre mňa v čase, keď som túto knihu čítal prvýkrát (už to bude takých 15 rokov dozadu) obrovské zjavenie. Niežeby sme to všetci občas tak viac-menej implicitne nevnímali, či nežili. Ale, takto explicitne je to ako päsť do tváre. Núti to človeka premýšľať o spôsobe, akým žije svoj život. A ak to povie preživší väzeň z Osvienčimu, naozaj nikto z nás nemôže povedať, že "na papieri to síce znie dobre, ale v realite je to nepoužiteľné". Pretože táto pravda je vykovaná v tej najhoršej realite, akú môže človek zažiť.
Franklův přístup k životu a způsob, jakým vnímá jeho smysl, je fascinující. Stejně jako odmítnutí kolektivní viny po všem, čím si v koncentračním táboře prošel a o co vše ho tábor připravil...
"Duchovní svoboda člověka, kterou mu nelze až do posledního dechu vzít, mu také až do posledního dechu dává příležitost uspořádat svůj život smysluplně."
"Smysl však nemá jen život tvůrčí a poživačný, nýbrž: má-li život vůbec nějaký smysl, pak jej musí mít i utrpení. Protože utrpení k životu jaksi náleží - právě tak, jak k němu náleží osudovost a smrt. Teprve utrpení a smrt činí lidskou existenci kompletní."
Psychologický rozbor vězně v koncentračním táboře. Nemám příliš ráda dlouhosáhlé rozbory, ovšem tato útlá kniha podávala psychologické aspekty chování a jednání doložené konkrétními činy a prožitky. Za mě silná atmosféra, od které se nedalo odtrhnout. Obsahuje i spoustu myšlenek, které lze aplikovat do běžného života (aniž bych jakkoliv snižovala či srovnávala utrpení těch, kteří prožili, přežili či neměli to štěstí a skonali v koncentračních lágrech).
Ačkoliv jde o líčení koncentračního tábora, dílo nezpůsobí nespavost nebo hrůzné představy před očima. Autorovi se daří líčit věci z hlediska pozorovatele, což je vzhledem k tomu, že koncentrák prožil, obdivuhodné. Knížka je útlá, ale dodá hodně materiálu k přemýšlení. Posunula můj pohled na život.
Sice psychiatry s „rozbory“ nemusím, ale v souvislosti s 2SV znělo tohle téma zajímavě. Téma není vhodné slovo, protože je kniha z reálného koncentráku a o reálných lidech. Její pohled, pojetí, vysvětlení jsou hluboká, srozumitelná a hlavně nadčasová.... Můžete je uplatnit v tíživých dnech i vlastního (mírového) života a nemusíte hned myslet na kruté situace, jež vedly autora k jistému pohledu na život a jak čelit utrpení (další "výročí" těch 6! let si v květnu připomeneme). Zvláště v době, kdy svět prošel (2!r) napřed útočnou nemocí a teď útočnou lidskou mocí připomínající v mnoha rysech 2SV je kniha povzbuzením. Snad už vhodněji řečeno – nevzdávejme se, hledejme smysl nejen v pohodovém životě, ale i v tom těžkém!
Čtivá kniha plná zajímavosti z pohledu psychologa... čtivá literatura faktu, za mě doporučuji
Kniha pro mě byla lehkým zklamáním, možná v souvislosti s nedávným přečtením titulu Utekl jsem z Osvětimi, který mi opravdu vyrazil dech. Nedočkala jsem se ani hlubších psychologických rozborů, kvůli kterým jsem vlastně po této knize sáhla.
(SPOILER) Nezapomenete na silný prožitek nad divadelní hrou. Doporučuji přečíst, zprostředkované postřehy "z druhé hlavy" nestačí.
Původně jsem tuto knihu měla rozečtenou již týden...po ruské invazi na Ukrajinu jsem si řekla, že to teď nemám zapotřebí číst..tak jsem na chvíli odložila..nicméně mi to nedalo a dočetla jsem ji včera jedním dechem. A dobře jsem udělala... tak nadčasové myšlenky, až z toho mrazí... a dnes platí více, než kdy jindy...a i přesto, že kniha podává děsivé svědectví o životě v koncetračním táboře, byla pro mě jakýmsi jemným pohlazením, možná pochopením a smířením... a asi to je také důvod, proč autor přežil...protože zřejmě pochopil hodnotu a smysl utrpení... Myslím, že jsem nečetla naposledy...
Silný příběh, myšlenky, pohled a velká vůle přežít. Za mě velké poselství do života.
Je asi jedno jakou práci člověk vykonával než šel do KT, když nám jde o život všichni chceme přežít a čím větší motivace a důvod je, tím jsme lepší bojovníci za to nejcennější co máme. Život
Knihu rozhodně doporučuji nejen do oboru psychologie.
Jedinečná výprava do hlubin trpící duše. Tak jako umělci často obětují život svému dílu, Viktor Emil Frank vytěžil ze své traumatizující zkušenosti zcela nový přístup k psychoterapii. Zkušenost v koncentračním táboře je realisticky vykreslená. Přes zcela pochopitelnou výzvu se autor snaží zůstat objektivní. Dílo ve mně probudilo množství emocí, ale především mi věnovala dlouhé chvíle uvažování nad jednotlivými koncepty prolínající se s moudrostí vyjímečného muže.
Je neuvěřitelné, kolik moudrosti dokázal Viktor Frankl v takto útlé knížečce uchovat.
Někomu by mohly myšlenky nastíněné v knize připadat idealistické, ale tím, že autor sám si koncentračními tábory prošel, je knize dán takový důkaz toho, že řídit se zmíněnými ideály není nemožné. Frankl měl volnou ruku, neboť kdo má větší právo mluvit o koncentračních táborech než přeživší, kteří si těmi hrůzami prošli?
Líbila se mi část o pomstě, zde bych Frankla citovala: „Nikdo nemá právo působit bezpráví, dokonce ani ten ne, kdo sám utrpením trpěl.“ - a to připomínám, že Frankl v koncentračních táborech ztratil skoro celou svoji rodinu.
Kniha je opravdu plná zajímavých a inspirativních myšlenek.
Franklova moudrost a lidská velikost z knihy přímo sálá.
Viktor Frankl je pro mne bezpochyby vyjímečný člověk. Vzor, kterého si vážím. Dívat se na utrpení jeho očima, snažit se za každou cenu najít to dobré, smysl proč žít dál a nevzdávat se. Nezlobit se na druhé, nevyčítat...
A ještě své utrpení zkonstruovat do podoby Logoterapie, čímž pomohu i druhým. Můžu se od něho mnohému učit.
Citáty z knihy:
"Nic nemůže udolat člověka který si vědomě přeje mít životní cíl."
"Vždy, i v té nejextrémnější situaci je v člověku prostor svobody. Nikdy člověk není, jak se říká, vydán napospas osudu: i když je radikálně omezen...může volit odpověď na svůj osud."
Hodně jsem si slibovalo, vzhledem k doporučení. A proto jsem byla trochu zklamaná. Hlavně asi z druhé poloviny. Ale i tak musím jen doporučit. Tohle by si měl přečíst každý. A řídit se drobnými radami, které autor líčí a které jemu a mnoha jiným pomohlo přežít pro nás až nemyslitelné podmínky
Knihu jsem četl na několikerá doporučení, avšak musím říct, že jsem od ní čekal více. Je pravda, že místy z některých popisů až mrazí, a že autor skvěle popisuje, jak moc se dokáže lidský charakter, během krátké chvíle změnit - pod tlakem boje o přežití, avšak už jen z důvodu délky, nemůže kniha obsáhnout vše a rozhodně ne dopodrobna. Určitě ale je to dobrá kniha, která stojí za přečtení.
Druhou půlku bych osobně asi oželel. Ale proč ne a určitě to není důvod ke snížení hodnocení. Kniha jako celek je fakt silný zážitek, ty hrůzy, co si lidi prožily, to je naprosto nepředstavitelné. A nejde jen o popis / zážitky, které jsou v knize popsány, ale i jejich provázání z psychologií a psychiatrií.
Náročná a nádherná kniha. Přestože pojednává o nepřestavitelných hrůzách, prosvítá jí optimismus a naděje: člověk si může v i beznadějných podmínkách uchovat vědomí smyslu svého života. Knihu jsem přečetl dvakrát po sobě a myslím, že k pochopení mi velmi pomohla právě ta kombinace "teoretické přípravy" v první části a "praktického příkladu" v divadelní hře v části druhé. Nejsem zběhlý ve čtení divadelních scénářů, ale musím přiznat, že právě ta hra na mě zapůsobila mimořádně silně: totiž že někdy nestačí vzdát se všech svých majetků, práv, přání a ambicí; že dokonce nestačí ani vzdát se života - že je ještě další možný stupeň: vzdát se smrti a přijmout utrpení. Toto nemohl vymyslet a napsat nikdo, kdo to sám neprožil a nepodstoupil.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) divadelní hry hledání smyslu života svoboda psychiatři holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1996 |  A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor) |
| 1994 | Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie |
| 2006 | Vůle ke smyslu |
| 2016 | Utrpení z nesmyslnosti života |
| 2006 | Lékařská péče o duši |
Trochu jiná kniha o holokaustu, než na které člověk běžně narazí. Vedle informací o životě v koncentračním táboře si z ní můžeme odnést i určité poznatky a myšlenky do vlastního běžného života. Viz komentáře níže pode mnou. Přesto, že nevynechává hrůzy, které vězni v táboře zažívali, díky autorovu odstupu jsem i já prožívala jeho příběh s odstupem. Divadelní hra už mě tolik nezaujala, ale to je asi otázka vkusu, každopádně už pro tu první polovinu určitě stojí za přečtení.