Abaddonova brána

10.11.2019

Vážená, když zatracenej
James Holden řekne:
Skočte!
Tak se neptáme:
Jak vysoko?!

Další díl ze série Expanze přinesl opět něco nového, přidal něco starého a znovu se nevyhnul jistým zkratům a nelogičnosti. Nárůst nových postav je už na únosné hranici. Mám pocit, že už se v postavách trochu ztrácím. Největším problémem mi připadalo velké množství náboženských keců. Spisovatel ubral politiku, ale přidal věci, které se snad ani s věkem obývání cizích planet a nových slunečních soustav, už neměli dít. Opět si spisovatel pohrává s myšlenkou, jak náboženství dokáže být flexibilní. Když jsme nelétali do kosmu, sídlil bůh na nebi, teď už je nebe naše, a dávné mimozemšťany zničil někdo horší než oni, ale bůh v lidech přetrvává.

Citát: Nejsem blázen. Když se zblázním, zabijou mě. Bože, nebo už mě zabili?

Děj je skoro stejný, jako předešlé příběhy. Pozvolna se rozjíždí, někdy trochu nudí, nové postavy se chvilkama pletou a vše spěje do mohutného finále. Vlastně i velký počet mrtvých, který jde do tisíců, už vás ani nepřekvapí a stává se tak standardem, který už čtenář ani nevnímá. Úpadkem bych také nazval malé vstupy hlavního hrdiny Holdena. Má tu celkem malý prostor, hlavně v první půlce knihy. A navíc, začínám mít pocit, že se v něčem ztrácím. Kdo nebo co byl Kaliban z předešlé knihy a co nebo kdo je Abaddon v tomto příběhu. Ani v jednom takové věci, sekty nebo postavy nevystupují a přesto jsou takto knihy pojmenované.

Malá ochutnávka:
Temnota byla překrásná a snová. Lodě flotily, přitahované nepřirozenou mocí ústřední stanice, se choulily jedna ke druhé mnohem těsněji, než kdyby byly ovládány lidmi. Jediné osvětlení pocházelo z občasného záblesku svařovacích hořáků údržby na vnější straně pláště a ze strašidelné záře stanice. Podobalo se to procházce po hřbitově za svitu měsíce.

Po delším rozhodování jsem se nakonec dobral k 60%, což zde znamená tři hvězdy. A ještě k tomu začínám mít pocit, že spisovatelé Daniel Abraham a Ty Franc, používající pseudonym James S. A. Corey, tak trochu začínají opisovat. Našel jsem tu náznaky ze série Nadace, Heechee a nebo Pernu (ne nebojte, draci ještě nepřiletěli, ale....) Je to hlavně tím, že děj se neposouvá, jen se mění prostředí. Tak dobrá, někam se posouvá, ale je to jako v nějaké hře. Splníte úkol a dostanete se o level dál, ale používáte stejné aspekty, zbraně a někdy se vracíte na začátek.

Citát: Převrat po protipřevratu.

15.11.2018

Posádka Rosinanty je zpět a nepřekvapivě se opět dostává do středu dění. Protomolekula opustila Venuši, vytvořila prstenec na oběžné dráze Uranu a rozeštvané hlavní frakce lidstva bázlivě přihlížejí transformaci. Obrovský mimozemský artefakt vyvolává obavy a spoustu otázek, k objektu míří průzkumné lodi Země, Marsu i Pásu. Jim Holden (tentokrát ne vlastní vinou) uvede do pohybu lavinu událostí, které umožní Prstenec a jeho podmínky lépe poznat. Nic samozřejmě neprobíhá hladce, proto se prchá, střílí, umírá, rovnováha sil se neustále mění.
Zápletka se více než záhadám Protomolekuly věnuje rozbrojům ve vedení lodi SVP Behemoth (někdejší generační monstrum Nauvoo), snaze sjednotit a ochránit flotilu uvězněnou ve sféře Prstence, různému přístupu jednotlivých vlivných lidí k řešení problémů. V tomto dílu „Expanze“ nehraje Jim Holden a jeho posádka prim, většina pozornosti se přesouvá k novým postavám: Clarisse/Melbě, co jde v honbě za pomstou přes mrtvoly, kazatelce Anně a jejímu boji za lidskost a v neposlední řadě šéfovi bezpečnosti na Behemothu. Bull je zde v roli muže činu, rozhodného dříče a drsňáka, jakému čtenář musí držet palce. Jeho linie patřila k nejčtivějším. Mírnou kritiku ode mne schytá Anna, mladší verze Matky Terezy – její přemítání mi přišlo poněkud nepřevratné na to, kolik jí bylo věnováno prostoru. Výhrady mám také ke Clarisse/Melbě s jejími náladami a chováním jak podle větrné korouhvičky. Autoři si tak usnadnili práci a přitom by si tato antihrdinka zasloužila lepší zpracování svých psychóz.
Ani třetí kniha nedokázala přeskočit vysoko nastavenou laťku prvního dílu série, ale „Kalibánově válce“ se téměř vyrovná.

13.06.2018

Třetí Expanze začíná ve velkém stylu s velkou záhadou k rozlousknutí, na kterou vnadil již závěr Kalibánovy války. Bohužel v druhé polovině knihy si autoři namísto rozvíjení zápletky kolem brány vybrali jako ústřední téma velkou akční melu. To by samo o sobě ještě nemuselo být špatné, ale připadalo mi, že chování postav a jejich řešení situací mnohdy nedává smysl nebo by přinejmenším potřebovalo lepší vysvětlení. Tedy ve výsledku byl pro mě třetí díl série trochu slabší než oba předchůdci.

Co se postav týče, zatímco v minulém díle jsem si dříve či později oblíbil všechny, zde souhlasím s ostatními komentáři, že výběr a zpracování bylo trochu slabší, i když na konkrétní postavě se už neshodneme. Byla to právě pastorka Anuška, která si mě zde získala nejvíce. Jistě, není to postava, která by úplně zapadala do světa, kde mají i ti největší dobráci za sebou hromady mrtvol, ale přináší na věci nový laskavý pohled (se kterým čtenář nemusí nutně souhlasit) a po celou knihu si svou charakterovou dobrotu udrží i tváří v tvář všem hrůzám kolem ní. Pro mě se tak vyšvihla nad podivně rozervanou teroristku Melbu i Bulla, jehož linka se dle mého mohla více zaměřit na pochopení Ashforda namísto soustředění na to, kdo se usmál nebo neusmál jeho cynickým poznámkám.

22.05.2018

Zatímco první dvě knihy tlačily na pilu skoro hned od začátku, u třetí je ten rozjezd trochu pomalejší, kapitoly některých postav z počátku přijdou trochu zbytečný a nudný (Anna), ovšem jakmile se to po asi sto padesáti stranách rozjede, prakticky to nezabrzdí až do konce. Teda... jak co nezabrzdí. Jedno brzdění to nakopne vlastně ještě víc. A hlavně tady jde chvílema už fakt do tuhýho, protože šokujícíma headshotama se tady rozhodně nešetří.

13.12.2017

Po trochu nejistém Kalibánovi jsem měl trochu obavy, kterým směrem se série posune, a ta se naštěstí posunula zpět k Leviatanovi. Opět sledujeme soupeření lidských frakcí, ale tentokrát se opět do popředí dostávají i mimozemské artefakty, které příběhu dodávají ten potřebný tah. Zase jsem knihu nemohl odložit. Malé, bezvýznamné plus navíc za postavu, o které jsem si nemyslel, že se s ní ještě setkáme.

19.09.2017

Ne ze by to bylo spatne, takovy zlaty stred, ale bez te duchovni Anny, typicka amicka (zde kontrastne ruska) protagonistka by kniha byla daleko lepsi. Bull to byl trida!

29.05.2017

Třetí díl Expenze měl sice trošku pomalejší rozjezd než jeho dva předchůdci a občas se mezi sebou střídaly kapitoly vyloženě akční a ty neakční, ale nakonec se z toho vyklubalo příjemné pokračování, které bylo hezky poskládané dohromady a připravilo půdu pro další díl.

15.04.2017

Hmmm, hodně jsem se těšil a byl jsem docela zklamán. Už to nemá ten drive jako první dvě knihy a začíná to být slovním průjmem. Obzvláště pasáže psané z pohledu pastorky Anny je IMHO totální propadák a brzo jsem je začal přeskakovat. Ke konci již celkem nemastné neslané a krom lehce akčnějších pasáží s reinkarnací Millera na stanici prstence je to již spíše lehce podprůměrné. Uvidíme další díly.

12.03.2017

Ač pokračování série, ocenil jsem, že v podstatě jde o samostatný příběh, k jehož čtení není zvláště nutné pamatovat si události minulých dílů. Nejdříve se kniha tvářila jako variace na Setkání s Rámou. Kdesi za oběžnou dráhou Uranu se totiž objeví neznámý objekt s prapodivnými vlastnostmi a záhadným účelem. Nakonec ale toto tajemno poslouží spíš jako kulisa k tomu, aby se lidstvo (resp. jeho nedobrovolně vytržená část) opět porvala mezi sebou z klasických lidských příčin. Zejména druhá polovina knihy je proto, podobně jako celý druhý díl série, plná přestřelek, bojových obleků, mariňáků a vůbec toho, co je vlastní mně nepříliš sympatické military sci-fi. Ale celé jsem to nějak přežil, i když celou knihu jsem byl jak na houpačce. Kapitoly, které mne nudily tak na dvě hvězdy, střídaly ty zábavnější na čtyři. Takže nakonec jsou to zase tři jako u Kalibánovy války. Procentuálně vyjádřeno 50%. A ještě si rozmyslím, zda Clarkovsky optimistický konec ve stylu "lidstvo konečně kráčí ke hvězdám" mi stačí k tomu, abych dal šanci dílu č. 4.