Abeceda
Vítězslav Nezval
Nakladatelství Volvox Globator představuje reprint zásadního díla české literární a výtvarné avantgardy. Bezmála před sto lety, roku 1924 byl poprvé publikován soubor čtyřverší Vítězslava Nezvala – Abeceda, a to v rámci sbírky Pantomima, která byla koncipována jako básnický manifest poetismu. O dva roky později vyšla Abeceda samostatně s podtitulem: „taneční kompozice Milči Majerové“ v typografické úpravě Karla Teigeho. Jedná se o koncept setkání samostatných umění, tedy prolnutí slova, pohybu a obrazu. Zatímco tanečnice, zachycená na fotografiích Karla Paspy, je jednotlivými písmeny přímo inspirována a pantomimicky je ztvárňuje, básník v úvodu knihy píše: „Nešlo mi [] o fysiologické vystižení barvy hlásek a o jejich básnickou rekonstrukci. Písmeno mi bylo spíše motivem nežli námětem, kaménkem, jenž měl rozvířiti hladinu, záminkou k básni“. Pracuje asociativně a často ponechává své krátké lyrické texty jako nezodpovězenou hádanku. Nebo jako pozvánku do barevného světa indiánů, faraonů, tanečnic, klaunů, krotitelů hadů i dudáků z Chodska, do světa, kde je setřena hranice mezi blízkým a exotickým, do světa, který je třeba schovaný pod střechou písmene A. A nazváno buď prostou chatrčí Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu! Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí a člověk neví kam by složil hlavu... celý text
Přidat komentář
25 krátkých několikaverší vystihuje podstatu poetismu: hru se slovy a
s typografií.
Některá písmena jsou rozklíčovatelná, u některých jsou mi autorovy asocice záhadou.
v optikově skříni viděl jsem
Paprsek letí tam a zpět
Zrcadlo Moje podobizna? Býti básníkem
je být jak slunce jako led
Přes Německo do Francie
dudák se svým měchem větry pluje
Chodské písně pomalu
hvízdá na svou píšťalu
Autorovy další knížky
2001 | Manon Lescaut |
1969 | Edison |
1999 | Básně noci |
1966 | Sbohem a šáteček |
1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Uprostřed debat o smyslu proletářské poezie Devětsilu se Nezval chtěl oprostit od politických sporů a připravil umělecký projekt Abeceda. Sepsal 24 asociativních krátkých básní na tvar, funkci nebo zvuk písmena abecedy. Milča Mayerová vytvořila ke každému písmenu a básni taneční komposici, které zachytil fotograf K. Papsa. Typograficky a fotomontáží fotografie k básním upravil nikdo jiný než Karel Teige. Vznikl tak unikátní projekt, který je zajímavý právě svým konceptem.