Abhidhamma - základy meditativní psychoterapie a psychohygieny

25.05.2017

Hned v úvodu knihy se uvádí :“ Jedinými předpoklady studia, tréninku a užití abhidhammy je, že zájemce chce žít šťastně a chce pomáhat druhým, kteří mají podobné cíle… str.28“ A protože neznám nikoho, kdo by chtěl být nešťastný, tak jsem se těšila na návod, který vyčistí mysl tak dokonale, že jakékoli utrpení se stane jen pouhým historickým pojmem. První a druhá kapitola byla takovým příjemným a srozumitelným seznámením s abhidammou, abych se ve třetí a čtvrté kapitole ztratila v cizojazyčných odborných termínech. Pátá a šestá kapitola představuje meditační nácvik pro samouky – všímání nádechu a výdechu (ána-apána-sati), meditace kráčení (čankamana sati-sampadžaňňa a záření dobrotivosti (mettá-bhávaná). Ána-apána-sati je podrobně popsána v knize Buddhova meditace všímavosti a vhledu (M. Frýba, nakl. Votobia 2006 nebo nakl. Albert 2008) a snad náhodou jsem měla možnost si vyzkoušet před časem a pod vedením i mettá-bhávaná. Jedno je jisté, jeden zásed za přítomnosti někoho, kdo ví a zná, vydá za celou kapitolu v knize. Možná i proto se mi tato kapitola četla tak lehce a byla srozumitelná. Protože tam byla ta praktická zkušenost. Kniha připomíná, že abhidhamma je eticko-psychologický systém, a jak důležitý je společenský aspekt práce a týmová koordinace. Těžiště abhidhammického výcviku psychoterapeutů se pohybuje mezi kombinacemi Freudovy psychoanalýzy a Gendlinským přístupem k Rogersovské psychoterapii a největších úspěchů v práci se skupinami dosahuje s psychodramatickými technikami. Těšila jsem se, jak si přečtu o psychoterapeutovi, jak rozbíjí všechna ta jádra patologie, stejně jako dá jednou provždy vale všem těm personifikovaným komplexům patologie. Nestalo se. A to byl hlavní motiv, proč jsem si tuto knihu začala číst. I když je skvělá a je v ní spousta výborných informací, způsob jakým psychoterapeut pracuje s klientem nebo skupina, zůstává jen v rovině obecné teoretické informace a mé vlastní představivosti. A to mě dost mrzí.