Aby dobro neškodilo
David Klimeš
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275380/mid_aby-dobro-neskodilo-1Pj-275380.jpg
5
17
17
Šimon Pánek je výrazná osobnost veřejného života a humanitární manažer. Knižní rozhovor představuje obě roviny jeho celoživotní práce a od konkrétních životních situací se dostává k obecnějším, nadčasovým problémům. Rozhovor zachycuje proměny a vývoj humanitární pomoci z různých životních perspektiv Šimona Pánka – od studenta pořádajícího sbírku pro Arménii v roce 1988 přes vznik Nadace Lidových novin až po profesionální pomoc prostřednictvím Člověka v tísni. Jako řídící manažer Člověka v tísni nyní musí zvažovat další vývoj organizace, nové možnosti financování, nové oblasti pomoci i neustálé vyvažování mezi idealismem dobrovolníků a firemní kulturou. Stranou nezůstává ani jeho angažmá ve veřejném životě. Kniha reflektuje nejen jeho vůdčí postavení mezi studenty během roku 1989, ale především jeho opakované návraty k politice, které však dosud nikdy neskončily kandidaturou na politickou funkci. Šimon Pánek je ředitel organizace Člověk v tísni. David Klimeš je novinář a komentátor, spolupracuje hlavně s Hospodářskými novinami.... celý text
Přidat komentář
Doposud jsem Šimona Pánka, ředitele neziskové organizace Člověk v tísni, vnímal prostřednictvím rozhovorů v médiích. Působil na mě velmi sympatickým dojmem, pokaždé se vyjadřoval rozumně a věcně, nedělalo mi problém se s jeho názory ztotožnit. Čtení jeho rozhovoru s Davidem Klimešem pak pro mě bylo velkým potěšením. Na skvěle položené otázky přicházely skvělé odpovědi...
Velmi se mi líbilo tematické uspořádání rozhovoru. V jednotlivých kapitolách se chronologicky dočítáme o všech rovinách Pánkova života - o pořádání sbírky pro Arménii na konci 80. let, o válce v Bosně a Hercegovině, organizaci Člověk v tísni, jejím vzniku, fungování a působení v zahraničí i doma. Vrcholem rozhovoru je pak samostatná kapitola o uprchlické krizi z roku 2015. V závěrečné kapitole pak Šimon Pánek vypráví o svém životě a věcech veřejných – řeč přijde např. na Pánkovu roli studentského vůdce v listopadu 1989 nebo na jeho vnímání politiky 90. let.
Tento rozhovor mě utvrdil v tom, že je Šimon Pánek inteligentním člověkem s pevnými postoji a rovnými zády, kterému nechybí skromnost ani sebekritičnost a za kterého mluví především jeho celoživotní práce spočívající v pomoci lidem na celém světě. Svých pravidelných příspěvků Člověku v tísni v žádném případě nelituji a tento rozhovor skutečně doporučuji.
Šimona Pánka si dobře pamatuji z listopadových událostí roku 1989. Už tenkrát na mě dělal dojem slušného člověka, který má v hlavě jasno. Tato vynikající kniha můj předpoklad potvrdila. Jakmile dopíšu tento komentář, poohlédnu se po kontaktu na Člověka v tísni. Pokud v čele této neziskové organizace pracují tak charakterní lidé, jako je Šimon Pánek, nebojím se tuto společnost podpořit. Kéž by takových lidí ve vedoucích funkcích bylo víc.
David Klimeš pokládal zajímavé otázky a odpovědi na ně byly přímé a upřímné. Kniha je rozdělena na několik částí, všechny jsou čtivé a zajímavé, ale mě nejvíce zaujala kapitola věnovaná uprchlíkům. I Pánkovy vzpomínky a názory na naši politickou scénu jsou zajímavé. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Rozhodně zajímavý rozhovor s člověkem, který má ucelený a jasný pohled na svět a nebojí se vyjádřit svůj názor.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Česko versus budoucnost |
| 2015 |  Aby dobro neškodilo |
| 2017 | Jak probudit Česko |
| 2022 | Doporučeno nezveřejňovat: Fungování propagandy, cenzury a médií v pozdně normalizačním Československu |
| 2013 | Václav Klaus: Deset let na Pražském hradě |
Kniha mě zaujala jak názvem, tak i obsahem. Dělal jste někdy něco špatně? Kniha je rozdělena na odpovědi ředitele neziskové humanitární organizace Člověk v tísni, Šimona Pánka v šesti tématech knihy , kde se zmiňuje o svém soukromém i veřejném životě, názory na politiku , vliv médií na lidi, ale hlavně o své celoživotní humanitární práci.
Tuto knihu bych doporučila k přečtení hlavně z toho důvodu, že každý najde odpověď na nějakou svou otázku, např. proč bychom zde měli mít uprchlíky, proč bychom jim měli pomáhat, proč pomáhají v cizině, když tu se taky pomoc potřebuje apod.
Např.str.90 - vysvětluje náš vztah k migrantům. Když se podíváme do pohádek, každý cizinec byl buď hloupý nebo zlý. Vztah Čechů k Habsburkům vytvořil komplex z letité nadvlády. Nikdo se nemůže divit, že se tak vytvořilo kolektivní povědomí, že cizinci tu prostě nejsou vítáni.
Bosna, Afganistán, Sýrie a další místa, kde celé rodiny prchají do uprchlických táborů s nadějí, že se přece do svého domova jednou vrátí. Nedovedu si představit, kdyby to postihlo naši republiku.
Opět si připomínám , jak si vážím místa, kde žiji a jak jsem se svým životem spokojena.
Pro mě velký dík všem, kteří pomáhají.