Aby řeč nestála
Květa Koževniková
Kniha o kráse a rozmanitost českého jazyka s trochou nostalgie a smutku, ale nabitá optimismem.
Přidat komentář
To bylo svěží, živé čtení, populárně naučné v optimálním spojení obou slov. Autorku vůbec neznám (zemřela před více než 40 lety, věnovala se spíše vědecké a pedagogické práci a nedožila se bohužel zdaleka ani důchodového věku). Aby řeč nestála: to ve mně vyvolalo představu milého plkání, něco na způsob Ivanky Deváté, kterou mám ráda, takže jsem se těšila. Dostala jsem víc. Ohromně mě bavilo autorčino pojetí: kratší esej o něčem z lingvistiky, fundovaná, ale bez složitosti a s příklady, poté povídka (jak to KK sama nazývá), různě uchopená, lehce na esej navazující, pokaždé svižná, laskavá. Pak mi došel pravý význam dvojsmyslného názvu: řeč nestojí, hýbe se a proměňuje, a pro lingvistu je to dobrodružné objevování a zachycování. Tahle knížka je pravým opakem vědecké suchopárnosti. Klobouk dolů.
"Správný lingvista by měl umět žít přímo renesančním životem řeči, ale taky na ni umět vzít chladnokrevně skalpel a s renesanční dychtivostí se jí podívat pod kůži."
Autorovy další knížky
1970 | Švédsko-český slovník |
1984 | Aby řeč nestála |
1977 | Zpětné zrcátko |
1963 | O nemocném slunci |
Velice zábavné, vtipné a místy i trošku vlídně napínavé povídání nejen o lingvistice... Autorka oplývala zřejmě talentem vyznat se nejen ve svém vědeckém oboru, ale též schopností všímat si světa a lidí kolem sebe, proniknout i k jejich citům a myšlenkám, jakož i talenty básnickým a prozaickým. Příjemné překvapení to pro mě bylo