Abych nezapomněl
Lukáš Prchal
Unikátní shrnutí prvních měsíců ruské války v deníkových zápiscích a rozhovorech s těmi, kdo tam byli. Když Rusko vpadlo na Ukrajinu, začal si Lukáš Prchal psát deník. O tom, co se dělo na frontě, v redakci, ale i v jeho nitru. Výsledkem je unikátní shrnutí prvních 75 dní války, která otřásla našimi jistotami.... celý text
Přidat komentář
Člověk rychle otupí, začne řešit blbosti všedních dní a málem zapomene, že 800 km od nás stále probíhají boje, mučení, týrání a naprosto zbytečná válka která vznikla v hlavě ruského agresora.
Velice důležitá kniha. V první části autor krátce shrnul události prvních 75 dnů války na Ukrajině, v té druhé vyzpovídal své kolegy, kteří se na Ukrajinu vypravili a informovali takřka z první linie o tom, co se v zemi děje. To vše je doprovázeno silnými fotografiemi ze zničených měst a zničených lidských životů (za jejichž vytvoření smekám před fotografem Gabrielem Kuchtou).
Číst tuto knihu bylo náročné - vrátilo mě to do dnů, kdy jsem všechny tyto události silně prožívala a připomnělo mi to, jak to bylo emocionálně náročné, všechen ten strach a smutek a strašnou beznaděj. (A to jsem seděla v bezpečí v České republice).
Dnes je to již více než 8 měsíců co invaze začala - a ukazuje se, že lidský mozek opravdu rychle zapomíná, hrozným událostem obrušuje hrany a v podstatě si tak nějak "zvykne" na to, že se něco takového děje jen kousek od nás. Proto je důležité si to neustále připomínat - a nezapomenout, nezvyknout si zcela, zas a znovu s sebou nechat otřást a aktivně udělat alespoň to málo, co je v našich silách. Nejhorší je totiž lhostejnost - když dobří lidé nedělají nic, pak zlo může vyhrát.
Uf, ani nevím, kde začít. Ač jsem reporty z války na Ukrajině sledovala už od samého počátku víc než dost, tahle kniha mě pocitově vrátila zpátky do února a já si všechny ty emoce prožila znovu a paradoxně mě to rozložilo snad ještě víc..
Naše mysl opravdu velmi snadno a rychle zapomíná a vytěsňuje to nepříjemné. Některé události je ale třeba si neustále připomínat, jako třeba válku na Ukrajině.. Abychom nezapomněli!
Tentokrát mě můj šestý smysl nezklamal, už v knihkupectví jsem totiž tušila, že tahle kniha bude NĚCO. Neskutečně důležitá kniha. A asi ta nejlepší, kterou jsem letos četla!
Je neuvěřitelné kolik toho člověk zapomene a přitom se to událo teprve před několika měsíci. O to víc, když válka pořád trvá... Tenhle příběh zatím nemá svůj happy end, na něj pořád čekáme.
Ještě je to dost čerstvé, na vše si pamatuji. Za pár let bude tahle kniha historií a mementem. A já doufám, že tohle nezůstane bez trestu.