Achilleova píseň
Madeline Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418949/bmid_achilleova-pisen-Bz1-418949.jpeg
4
769
769
Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea. Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není - silný, krásný, syn bohyně -, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího - k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Slovart (ČR)Originální název:
The Song of Achilles, 2011
více info...
Přidat komentář
Nemůžu si pomoct, ale soudě podle komentářů a hodnocení kniha často rozděluje čtenáře na dvě skupiny, a to na muže a ženy (ŠOK!).
Ti první nejsou Achilleovou písní dvakrát nadšení, neboť pověst o trójské válce znají buď z Petiškových řeckých bájí nebo z Homérovy Iliady, a tudíž kniha jako taková nepřináší po dějové stránce absolutně nic nového, pouze vykrádá své starší předlohy. Jediný přínos knihy je dodané rozpitvání vztahu největšího řeckého hrdiny své doby Achilleem s vyhoštěným princem Patroklem. Nemusím být nutně antihomosexuální zpátečník, aby se mi nelíbil tenhle uměle vytvořený romanticko-sexuální vztah mezi dvěma chlápky z teplých jižních krajin (ok, tohle mi uklouzlo :D). Jde mi spíše o to, že to opravdu nestačí na to, abych to nepovažoval za pouhé zneužití již napsaných děl a využití jejich kvalit k vlastnímu literárnímu počinu...
Druhá skupina (žen) naopak vypadá, že dokáže ocenit romanci mezi hlavními hrdiny, dávku emocí, kterou kniha skýtá (údiv, strach, rozčílení, smutek, erotika), možná i děj, jelikož se možná dostaly méně často k tematice trojské války...
Summary – kdyby v knize nebyli hlavními hrdiny (de facto) dva gay chlapíci, pravděpodobně by to nevzbudilo takový ohlas, jaký kniha má. Jestli to bylo prvotním záměrem, přijde mi to dehonestující a neuctivé.
Na Achilleovu píseň jsem se opravdu moc těšila, ale bohužel přišlo spíše zklamání. Jak už zaznělo v několika komentářích, těm, kteří četli Petišku a trochu se v řecké mytologii vyznají, román nepřináší nic nového, byť s bájemi pracuje autorka lehkou rukou a výsledek je zábavný a čtivý. Proč ale kniha vzbudila takové pozdvižení mi zůstává trochu záhadou :) Docela by mě ale zajímalo, jak by tento námět zpracoval muž. Přece jen je to o dvou chlapech :) I když je pravda, že první půlka knihy, kdy se rodí vztah mezi protagonisty, byla asi nejpoutavější a měla jsem pocit, že autorku "bavil" více než celá trojská válka...
Příběh se velice dobře četl, ale já furt čekala nějaké to drama... to tomu dost chybělo a celkově to ubírá zajímavému příběhu na přitažlivosti.
Upřímně lituji autorky jestli tímto svým výtvorem ztratila 10 let života. Jedná se o nejhorší knížku jakou jsem za poslední dva roky četl a vůbec nejhorší s těch, které jsem dokázal dočíst do konce. Její styl vyprávění mi vůbec nesedl. Přestože příběh má vyprávět muž, je znát že jej psala žena a Patroklovi vkládá do úst slova, která bych čekal od patnáctileté puberťačky nebo v Padesáti odstínech šedi. Dlouho jsem se nemohl rozhodnou jaké hodnocení knize dám. Nakonec to byla jedna hvězda za to, že jsem našel dost vůle jí dočíst do konce.
Řecké báje a pověsti i příběhy z antického Říma mám opravdu rád, ale toto byly vyhozené peníze a vím jistě že k této knize ani autorce se již nevrátím.
Od mala miluju řecké báje a u knihy Achilleova píseň nemůžu jinak než hodnotit plným počtem. Příběh mě vtáhl od prvních stran a ač ho znám a vím, jak dopadne, autorka ho zabalila do tak slušivého kabátce, že jí nelze než vzdát hold. Příběh je plný velkých emocí, jak se na tak obří mýtus sluší. A já se na jeho vlnách vezla podobně jako rekové pluli po moři vstříc válce v Troji. Proplula jsem lehce až k závěru slanému jak to moře. Nádherná pohádka pro dospělé. Silná, plná udatných hrdinů, ale i jemné lásky, zrady a pýchy, krve i krutosti. Pro někoho možná patetické, ale to k pohádkám patří. Mýtus, ač psaný jako román, má právo na trošku toho patosu, zvlášť když se odehrává na pozadí tak obří mýtické doby a války, která je jedním z největších příběhů té doby.
Jsem těsně před koncem a přesto píšu hodnocení. Asi proto, že už je jasné, jak kniha dopadne, což samozřejmě nevadí. Spíš jsem čekal, kam mě autorka zavede a jak mě překvapí a zůstalo to celé nějak na půli cesty. Ze stylu psaní přímo čiší, že příběh dvou milujících se mužů psala žena. Příběh velké války je stylově neutrálnější, zato méně zábavný. Možná, kdyby autorka zůstala u vztahové části knihy, ubrala na plachých pohledech a hlubokých vyznáních a dala příběhu obou chlapců větší dramatický oblouk, bavilo by mě to víc. Každopádně originální a četby netřeba litovat.
"Achilleova píseň" ... neboli "The Song of Achilles", jak na mě knížka v originálu pomrkávala z poličky...
Na přečtení této knížky jsem se připravovala hodně dlouho. Snad jsem si ji mohla přečíst už dávno, ale vidina konce, o kterém jsem věděla že na konci knížky prostě BUDE... Jsem si jistá, že téměř každý, kdo má o tomto příběhu z Antiky alespoň nějaké ponětí kvůli tomu alespoň na okamžik zaváhal... A přesto jsem si tu knížku přečetla.
A povím Vám, tohoto počinu nebudu nikdy litovat.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, a to téměř do slova a do písmene. Jakmile jsem přečetla prvních pár slov, už jsem věděla, že tuhle knížku prostě NEODLOŽÍM dokud si ji celou nepřečtu.
Tahle kniha, a její děj, je prostě Ú.Ž.A.S.N.Á a to mi nikdo nevymluví.
Řečtí bohové... nedotknutelní, krutí... spravedliví? Nejenom oni byli v této knize zobrazeni tak jak si je mnozí z bájí představují a mnohem lépe. (Thetis bych z jejího popisu opravdu nechtěla potkat v noci.)
Postupný vývoj charakterů postav a jejich vztahů, popisy tak podané, že si člověk připadal, že je v centru děje, že se může hrdinů a jejich okolí téměř dotknout... to ani nemluvím o tom, že nemůžu být jediná, kdo by si s Achillem a Patroclem dal ty fíky. :D
A konečně Patroclos a Achilles samotní...
Patroclos, zavržené dítě, které se dostalo do Phtie a tam potkalo svůj osud v podobě polo-boha Achillea... jak avizuje i popis knihy samotný "jejich cesty se nikdy neměly zkřížit"... a přece se tak stalo.
Jejich příběh, ač známý, je v této knize podaný v takovém světle a tak přesvědčivě, že sem se musela zamyslet. "Co když to bylo opravdu přesně tak?"
Nevím... faktem je, že od proroctví o blížící se smrti "nejlepšího z Myrmidonů" (nebo jak je to v češtině podáno :p) jsem měla na krajíčku, a posledních cca. 50 stránek jsem probrečela.
Víc říkat nebudu, neboť ač je příběh známý, detaily, jak je v knize podaný nejsou, a kazit vám jí nechci.
Řeknu vám jen, že vám ji VŠEM (kteří netrpí předsudky o vztahu dvou mužů, to by jste asi nezkousli) NEJVŘELEJI DOPORUČUJI, protože tahle knížka je PERFEKTNÍ a vystřelila v mém osobním seznamu tak vysoko, že ostatní knížky skopala z příček cestou nahoru, a sdílí první místo s několika málo dalšími, které se rády o toto místo podělí (nebo je donutím).
(Teď už jenom vrátit kamarádce její vypůjčenou kopii a sehnat si vlastní ;))
Ten šílený patos knize odpouštím jenom proto, že pojednává o době, ke které patos patří. Co ale odpustit nemůžu je rezignace na děj. Autorka prostě vzala děj Iliady a převyprávěla ho s důrazem na vztah mezi Achilleem a Patroklem. Jejich bromance, která postupně přerostla v nefalšovanou lásku je na knize asi jediná originální věc.
První polovina knihy je hodně dobrá, právě proto, že se zaměřuje na Achillea a Patrokla a to, jak si k sobě hledají cestu. Druhá polovina je ale nudným vyprávěním o Trojské válce, což je příběh, který zná každý, kdo kdy četl něco od Mertlíka nebo Petišky. Táhne se to deset let, během nichž se mezi ústřední dvojicí nic nestane a řeší jenom problémy ve vojenském táboře.
Konec je zvláštní, je vyprávěn z pohledu mrtvého člověka, je to hodně patetické, místy až kýčovité, ale v podstatě to tam patří. Z knihy nejsem vůbec nadšený, nedala mi nic nového. Pokud staré řecké báje a pověsti neznáte, zřejmě se vám to bude líbit víc.
Tak to je zase po dlouhé době výborný román. Jsem milovník řeckých bájí, takže jsem nepochybovala o tom, že mě kniha chytne, ale nečekala jsem, že mě zasáhne až tak moc. Avšak nemůžu autorce odpustit patu, prostě pata patří k Achilleovi a tady mi to chybělo. Proto 4* a ne plný počet.
Abych byla upřímná, tohle jsem nečekala!
Po tom, co jsem si přečetla něco o autorce i to, jak dlouho na knize pracovala, jsem se tak trochu obávala, že půjde pouze o další soubor informací a faktů, které se na vás nemilosrdně nahrnou a nezanechají v podstatě nic. Byla jsem ale velmi mile překvapena. Krásný milostný příběh na pozadí Trojské války a toho, co jí předcházelo. Ožívají zde řecké legendy i řečtí bohové, dočkáte se napětí, akce, romantiky a nebudete se nudit ani na chvilku. Opravdu krása. :-)
Nemám slov. Prostě nádhera. Geniální nezapomenutelné dílo! Přečetla jsem za jednu noc a druhý večer jsem četla znova. Příběh Patrokla a Achillea je zde popsán neskutečně krásně a hluboce. Doporučuji!
Nádhera. Mělo by stačit jedno slovo, ale nedá mi to a musím říct, že je to výborně napsaný román, který umí krásně pracovat s pocity. Příběh Patrokla a Achillea je skvěle popsán, dokonce jsem si oživil pár informací známých a získal i pár zajímavých neznámých. Tento příjemný výlet do starého Řecka vřele doporučuji.
Autorčin skvělý styl psaní vtáhne do děje i čtenáře neholdujícího historii. Příběh je především o lásce, odevzdání se druhému a ochotě se pro toho svého milovaného obětovat, pravda tady doslova. Vlastní trojská válka je tu na pozadí příběhu, přesto je popsána celkem přesně a působí jako skvělý souhrn od A do Z. Budu-li chtít podrobnosti, sáhnu po mé milované Colleen McCullough, ideálně hned v závěsu za touto knihou. Achilleovu píseň musím opravdu doporučit.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst. Styl, jakým kniha byla napsaná je skvělý. Trochu mě mrzelo, že Trojská válka byla spíš v pozadí vztahu Patrokla a Achillea. Příběh je velmi poutavý a i když ho každý známe, autorka nám dává možnost podívat se na něj i jinak.
"ucítím, až jeho popel bude dopadat na můj?" nezapomenutelná cesta vstříc známému osudu, kde se za nesmrtelnost platí vlastním životem. geniální, dojemné, nádherné. kdo nebrečí neni člověk.
velice chytre psana kniha! na spisovatelce je videt, ze vi, o cem pise a ze recke dejiny ma v malicku. Knizka neni nikterak narocna a cte se jednim dechem. neni to ale klasicka letni cetba, je to proste jenom krasne a dojemne sepsana beletrie.
Před několika málo okamžiky padla – stejně jako Troja - kapitola třicátá třetí.
Hned na úvod musím pochválit knižní kabát, protože je velmi přitažlivý a myslím, že mnoho čtenářů po knize sáhne právě, protože má krásnou a nepřehlédnutelnou obálku.
Kniha je skvělá v tom, že ačkoliv se člověk příliš neorientuje v antické mytologii, není v příběhu ztracen. Autorka čtenáři (snad vždy) přiblíží „kdo je kdo“ + na konci knihy je uveden rejstřík postav. Komu nestačí to, jak autorka postavy přibližuje, doporučuji mít po ruce Zamarovského knihu: „Bohové a hrdinové antických bájí a pověstí“.
Nyní již k samotnému příběhu a mým dojmům: děj mě pohltil během několika málo stran a musím říct, že s každou další kapitolou se mi kniha líbila víc a víc. I přes to, že jsem věděla, jak se příběh vyvine, autorka mě mnohokrát překvapila a dojala. I přes to, že se o Patroklovi říká, že nebyl vším, čím byl Achilleus, nakonec se zachoval velmi lidsky, hrdinsky a v mých očích byl stejně tak „aristos Achaion“, jako byl pro všechny Achilleus. V knize se mi Patroklos jevil jako velký hrdina (asi pro své velké milující srdce a lidskost). Autorka v knize ukázala, jak moc umí být láska krásná, bolestivá ale především silná a nezlomitelná! Ukazuje, kolik umí dva milující lidé jeden pro druhého snést a v tom je velká síla (nejen této knihy).
Kniha je plná hlubokých myšlenek, krásných popisů lásky a pouta mezi přáteli a partnery. Kniha ukazuje hlubokou lásku, kterou nemůže nic zlomit. Kniha je nádherná po všech stránkách - ať se v ní zaměříte na popisy krajin, války, léčitelství, mytologie nebo mezilidských vztahů. Každý v knize určitě nalezne to své. Cítím, že mě kniha obohatila jak po stránce vědomostní, tak po stránce emocionální.
Nádherná kniha! Jsem ráda, že se mi dostala pod ruce a že obohatila nejen mě ale také mou knihovnu...
Jako poslední uvádím jednu z mých oblíbených citací z knihy:
"V příbězích mají bohové moc zpomalit pouť měsíce, když si to přejí, upříst noc do délky mnoha obyčejných nocí. Taková byla ona noc a hojnost hodin, které nevyprchávaly. Pili jsme zhluboka, žíznivi po všem, co nám uteklo za týdny odloučení."
Štítky knihy
homosexualita Řecko Trojská válka řecká mytologie převyprávění, literární adaptace LGBT, queer, LGBT+ pohled jiné postavy na původní příběh
Moc pěkná kniha a jsem i ráda že jsem ji četla i když historické knihy moc nemám ráda.