Achnaton - Ve znamení Slunce
Siegfried Obermeier
Strhující historický román německého spisovatele a věhlasného znalce dějin Starého Egypta je věnován Amenhotepovi IV., kacířskému králi z Amarny, jenž kolem roku 1361 př. kr. provedl zásadní změny v životě státu, v náboženství a v umění. Po boku krásné manželky Nefertiti zrušil zakořeněný Amónův kult a oficiálním bohem celé říše ustanovil Atona, boha slunce. Slunečnímu kultu dokonce zasvětil nové město a přijal i nové jméno. Nadšení z faraonových reforem však nikterak nesdílely Théby a kněží zbavení moci, kteří od počátku jeho vlády spřádali proti panovníkovi vražedné intriky...... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
Echnaton, Im Zeichen der Sonne, 1998
více info...
Přidat komentář
Tento román jsem četl hodně dlouho. Bohužel Obermeier pro mě není dostatečně čtivý, nedokáže mě zaujmout natolik, aby mě čtení pohltilo. Přitom ty jeho romány nejsou špatné a i z historického hlediska jsou docela povedené. Jen mě ten autorův styl prostě nějak nesedí.
Doba krále Achnatona je relativně dobře známá, autor měl z čeho čerpat. Příběh docela dobře popisuje vše, co se přibližně stalo - od převzetí moci Amenhotepa IV., přes jeho postupný příklon ke kultu jediného boha Atona, budování města Achetatonu, lidovému odporu proti novému náboženství, vývoji v královské rodině až k vzepětí moci válečníka Haremheba. Být to pro mě více čtivější, určitě bych hodnotil román lépe - takhle ale dávám jen průměr. 60%
nádherný čtivý román ze starověkého Egypta, zasazený do dob vlády Achnatona..krásně se četlo, čtenář se v textu neztrácí, a navíc se dozví něco více z této doby..doporučuji i pro laiky, kteří se o historii Egypta nezajímají..za mě super
Achnaton byl po své smrti prohlášen za kacíře a většina památek na něj byla jeho následovníky zničena. To umožňuje autorům naplno pustit uzdu své fantazii a byla o něm napsána řada knih různé úrovně. Tenhle román patří k těm lepším, jen se mi moc nelíbil konec. 15 let vlády faraónů Smenchkaré a Tutanchamona vměstnal autor do několika stránek epilogu. Mimochodem dnes už testy DNA jednoznačně prokázaly, že Tutanchamon byl synem Achnatona.
Román plný příběhů o životě a působení Amenhotepa IV., egyptského faraóna, který kolem roku 1361 před Kristem prováděl zásadní změny v náboženství. Po boku krásné manželky Nefertiti se pokusil zrušit zakořeněný Amónův kult a mnohobožství a ustanovit jediným a oficiálním bohem celé říše Atona, Boha Slunce. Slunečnímu Bohu a jeho kultu vystavěl a posvětil celé nové město Achetaton a změnil si dokonce své jméno na Achnaton. Strhující příběhy ze života královské rodiny, úředníků i obyčejných lidí jsou inspirovány skutečnými osobami a archeologickými objevy. Mně zaujalo, mimo jiným, jak Achnaton postupně ztrácí úlohu hlavní postavy románu, což koresponduje s jeho úpadkem vlivu na řízení státu. Pokud máte v oblibě historické romány, příběhy ze starého Egypta, doporučuji k přečtení.
Knihu jsem četla dlouho, tudíž se mi zase až tolik nelíbila. Prostě mám problém s knihami, ve kterých jde o průběh života. Na začátku byl Achnaton mladík, ale jak stárnul, měnil se a jako čtenáři se mi hodně odcizoval. Možná to byl autorův záměr, jelikož se tak nejspíš cítili i jeho poddaní... nevím. Jinak byl příběh ale čtivý, střídání postav a jejich pohledů bylo přehledné a nikde jsem se nemusela vracet, abych si cokoliv připomněla.
Skvělý příběh z období Starého Egypta, ve kterém se čtenář přesouvá do období krutých, necitelných a zásadních změn v náboženství a uctívání tehdejších náboženských ikon. Kniha čtenáři přibližuje nenásilným způsobem tehdejší vládu faraona Amenhotepa IV., jeho myšlení a následky jeho konání. Intriky, vraždy, politické pletichaření, prostě vše, co s mocí a vládou souvisí. Mohu vřele doporučit všem, kdo má v oblibě čtivé, dobrodružné historické romány.
Štítky knihy
Egypt Aton Achnaton - Amenhotep IV. starověký Egypt historické romány
Autorovy další knížky
2003 | Caligula - hrozivý bůh |
2007 | Inkvizitor: Symbol strachu a hrůzy |
2005 | Šalamoun a královna ze Sáby |
2002 | Messalina: Hříšná císařovna |
2010 | Achnaton - Ve znamení Slunce |
Průměrný, mechanicky napsaný román plný těžkopádných souvětí, logických nesmyslů, anachronismů a skládající se víceméně z přímé řeči. Měl jsem dojem, že ani autora kniha nebavila psát. Zajímavé téma zůstalo nevyužito.
Postavy jsou naprosto nevýrazné, ploché a když už nějak jednají, čtenáři uniká důvod jejich počínání.
Ultimátně megalomanský cíl Achnatona (kterého ostatní rodinní příslušníci titulují familiérně Meni - přijde Vám to věrohodné?) rozpoutat náboženskou revoluci je vlastně podle autora důsledkem JEDNOHO krátkého výletu do pouště se svým otcem (kteří se do té doby úspěšně ignorovali). Otec, stárnoucí faraon, asi nemá nic jiného na práci a ukáže svému teenagerovskému synu velký zázrak, jak klíčí semínka obilovin na slunci. To mi příjde na podobné úrovni, jak kdyby Vás vzal otec do Tesca a ukázal Vám, že tam prodávají rohlíky. Stojí to za náboženskou revoluci?
Další detaily, které mě nebetyčně rozčilovaly, jen ve zkratce. Autor je asi posedlý falickou nemocí, jelikož žádná kapitola se neobejde bez pyje vztyčeného jako sloup. Egyptský titul "hofmistr" přikládám k tíži spíše překladatelce, germanistika je pravděpodobně novějšího data.
Pokud je čtenář poněkud retardovaný, autor mu na každé desáte stránce neopomene připomenout, že Kuš je opravdu ubohá. Nebo žebrácká. Nebo taky bídná. (nezapomeňte!).
Nutno také podotknout, že polovina hlavních postav je zbytečná. Pokud by se autor věnoval více královské rodině (Nefertiti je zde zmíněna jen jako krásná nádoba na plození dětí, i přesto, že z historie víme jiné), kniha by mohla alespoň obohatit čtenáře z historického hlediska.
Chtěl jsem dát 2*, ale druhá část knihy je o něco lepším čtenářským zážitkem. Stále však naprosto nevýrazné dílo nulové umělecké hodnoty. Občas se autor snažil přiblížit mistru Waltarimu, ovšem takové momenty mě zastihly s hořkým úšklebkem na tváři. Nedoporučuji. Jo a abych nezapomněl, Kuš je opravdu chudobná.