Adam a Eva
Jan Kozák
Román z rodného kraje na Litoměřicku vypráví o životě roudnického sadaře, kterému se podařilo vypěstovat broskvové sady v severních oblastech Čech.
Přidat komentář
Přečetla jsem si jen komentář od Apo73.....a za sebe musím říct, že jsem knihu v mládí přečetla a vydržela jsem u ní bez problémů, a ani jsem nebyla pohoršená...nikdo z nás tenkrát nevěděl, že budeme žít v jiných kulisách a spousta rozumbradů se bude vyjadřovat k minulosti. Ano, i já dnes vidím věci jinak než tenkrát, ale chce to asi nadhled. Já jsem taky četla některé knihy, nad kterými se ohrnuje nos - prostě ze zvědavosti a abych si udělala svůj názor. Oni i kapitalisti píšou pěkné blbiny.
(SPOILER)
Příkladná a nebezpečná kniha. Není divu, že Jan Kozák byl předsedou Svazu čs. spisovatelů v průběhu normalizace, protože tato kniha je ve všech (!) ohledech příkladnou normalizační prózou. Mate tělem. Je napsaná stylisticky plavně, navozuje pocit vrostlosti do země, vkořeněné do půdy a podřipské krajiny. Je to svým způsobem bakchanálie, je to oslava práce, je to velké gesto odkazující k prvotnímu ráji. V určitých ohledech stylem kniha připomíná Rollandova Dobrý člověk ještě žije s jeho Colasem Breugnonem. Toto všechno je síť, ve které čtenář snadno uvízne a uvelebí se, aniž by si uvědomil, že je to síť zákeřného pavouka křižáka. Tato uvelebenost je čistě normalizační, umrtvující ve čtenáři mravní hodnoty. Ano, hlavní postava se snaží o velké dílo, za kterým jde, a naráží na nevůli (to by nebylo dramatické dílo, a v reálném socialismu taky byly překážky), musí jít přes překážky. A ty jsou např. u kolegy (který získal v hieararchii funkci, ačkoliv byl mladší a navíc je křivák), pak u nadřízeného ve Státním statku, který nemá rád inovace, protože má omezený rozhled - jak by ne, když je původem domkář a jeho rodině se nechtělo odevzdat svůj majetek do družstva při kolektivizaci, a pak u vedoucího, který má na starosti výkup ovoce, ale je podvodník, šmelinář a rozkrádač socialistického majetku. Celý projekt se nakonec podaří, protože je tam ještě jedna postava - vedoucí tajemník strany na okresu, shodou okolností kamarád hlavní postavy z dětství, který všechno shora prosadí. A první koš vypěstovaných broskví putuje jako dík právě jemu.
Tedy - hlavním poselstvím knihy je, pokud překážky, které ti nastavuje život (sokové, bývalí kulaci a šmelináři), překonáš, obrať se na Stranu, která se za Tebe vždy postaví. Ale pozor - jen, pokud od malička paseš ovce s budoucím vedoucím straníkem. Je neuvěřitelné, že Kozák tyto zvrácené vztahy nastavuje jako přirozené, i to je svědectví nejen o něm, ale i o době. Ještě je tam osobní roviny, získání ženy a velké podporovatelky, smyslné a erotické, téma rodiny (nevlastní syn se vrací ze základní vojenské služby a hodně mu to prospělo, už není flink, ale dělný), což je rovina, která má být v kontrastu, ale není. Celý ten plavný jazyk je jedním velkým kýčem, prázdnými slovy, vnitřní monology a dialogy jsou nepřesvědčivé, celá poloha zemitosti je umělá. Jsem moc rád, že jsem si to přečetl. Rozhodl jsem se po tom sáhnout, když jsem si nedávno přečetl první Kozákovu povídku ze 60. let o Marianně Radvakové, která byla skvělá a zajímalo mě, kam to vedoucí československých spisovatelů dotáhl a jak se vyvinul. V příkladnou nepravděpodobnou lež, mravně umrtvenou. Pěkně kvete pod Řípem socialismus.
Pěkně napsaný příběh/příběhy. Tu dobu jsem na venkově prožila, takže rozumím. Nevím, co dnešní mladí.
Dobře se čte, hezké.
Citát:
"Přezkoč, přelez, nepodlez."
Poklidně plynoucí příběh Adama a Evy v ráji podřipských sadů.
Nejvíc se mi líbila hlavní myšlenka této knihy, že dobrá a poctivá práce má být po zásluze oceněna a kdo nepracuje, ať nejí. Takový spravedlivý chlap jako Adam by byl v dnešní době velmi zklamán.
Kniha se mi hodně líbí,protože hlavní hrdinové mají vlastnosti,které jsou také i moje.Pokud mají nějakou práci,které věří,tak se ženou za svým cílem bez ohledu na čas a peníze.Myslím si,že pokud chce člověk něčeho dosáhnou musí se chovat přesně takhle a mně se i tohle v životě vyplatilo.Nemá přece cenu polemizovat o tom,že něco bych chtěl,ale všichni mne nechápou,nechtějí mi pomoct atd.Podle mého názoru člověk musí nejdřív makat sám a až něco dokáže,tak to musí pořád vylepšovat a nebo se pustit do něčeho dalšího nového.Tohle jsem učil i svého syna a mám radost,když vidím zrovna v téhle blbé době,jak se chová,maká a nestěžuje si na špatný osud.A pokud se mi to povede,chtěl bych tohle naučit i svojí vnučku.
Kniha stojí za přečtení, líbí se mi autorův popis krajiny, stromů, jako plodné ženy, najde se tam i spoustu moudrostí (např. se mi líbilo, jak Adam oceňuje Evinu pokoru získanou nepříjemnými zážitky s bývalým mužem). Nicméně je kniha prosycena komunismem a z některých vět se člověku až vaří krev (ti hloupí domkaři se bouřej, když jim chceme brát jejich půdu).
Knihu doporučuji pro zkrácení času při čekání na jaro.
Štítky knihy
zfilmováno venkov zemědělství Litoměřice
Autorovy další knížky
1979 | Lovcem v tajze |
1985 | Černý sobol, hnědý medvěd |
1986 | Čapí hnízdo |
1980 | Svatý Michal |
1987 | Akordy života |
Kladný komentář lze napsat jen z politických důvodů, ne od srdce. Slátanina myšlenkou i stylem. (A to odhlížím od toho, jaká lidská svině autor byl a kolika lidem ublížil a zničil jim životy.)