Adam a jeho rod

23.05.2019

Tím, jak autor sleduje putování člověka z Afriky do všech koutů světa, je kniha čtivá a má tah na branku. Doporučuji ji číst s atlasem po ruce. Ne všechny principy genetiky jsem pochopil – ne snad, že by byl výklad vyloženě nesrozumitelný, ale spíš si ten mikrosvět genů, pojmenovaný různými písmeny, nedokážu dostatečně názorně představit. V každém případě lituji, že jsem si tuto zásadní knihu nepřečetl o deset let dříve, protože nevyhnutelně stárne. Dneska už např. víme, že populace moderního člověka exodujícího z Afriky se mohly v některých oblastech Eurasie mísit s potomky předchozích hominidních druhů, které Afriku opustily už před námi (typická kauza neandrtálců nebo denisovanů), nebo že z Afriky jsme začali putovat spíš před 70 než 50 tisíci lety, jak uvádí autor. Také mě dost rozčilovalo, že autor jako genetik, který dobře ví a sám dokazuje, jak jsme si všichni těsně příbuzní skrze nedávné předky, stále používá nefunkční, zbytečný a zavádějící pojem lidských "ras". Možná proto, že lidské migrace definuje pouze mutacemi, ale vůbec se nevěnuje jejich vztahu k celým haploskupinám, tedy geograficky lokalizovatelným populacím, které určité typické nahromaděné mutace sdílejí. Tedy ne "rasy", ale haploskupiny jsou dnes klíčovým pojmem populační genetiky. Ale to už je drobnohled, který asi nebyl záměrem knihy a autor výstižně píše, že "v tomto okamžiku vidíme les, ale o jednotlivých stromech toho víme stále jen velmi málo" (dnes samozřejmě už o něco víc než v době, kdy byla kniha napsána). Konečně mi v závěru knihy chybělo hlubší zamyšlení nad vztahem mezi vědou a kulturními mýty a stereotypy. Co by mělo být důležitější? Měla by věda za každou cenu vyvracet různé mylné kulturní představy? Nejsou např. nejrůznější mýty o společném původu (jako i úcta k ostatkům předků nebo neochota poskytovat někomu část jejich nebo své tělesnosti ve formě DNA) součástí kultury a tedy i kulturní rozmanitosti, jejíž ztráty (hlavně v souvislosti s vymíráním jazyků) autor lituje? Takže řada obecnějších otázek zůstává nepoložena. Přes všechny tyto výtky ale knihu vřele doporučuji k co nejrychlejšímu přečtení, protože stále existuje spousta lidí, pro které je vůbec základní poznatek, že všichni jsme před pár desítkami tisíců let vyšli z Afriky, nepředstavitelný a z říše sci-fi. Tahle kniha přesvědčivě ukazuje základní směry putování člověka (spolu s postupnými kulturními výdobytky) a to je jejím základním posláním. Nakonec nejdůležitějším jádrem knihy je diagram a mapka na straně 221–223 (případně natočený film, viz Zajímavosti). Už jen ty stačí k tomu, abychom začali o své identitě uvažovat jinak.

06.10.2017

Autoruv TV dokument Journey of Man jsem videl v roce 2003 na americke PBS, dokument se zabyva stejnym tematem jako tato kniha. Tenkrat mne toto tema strasne nadchlo, autor v dokumentu sledoval jednotlive geneticke linie tak, jak se rozsirovaly v historii po zemi a setkaval se v nem se soucasnymi zastupci jednotlivych linii. Moje nadseni trochu ochladlo po precteni clanku na wikipedii, kde bylo uvedeno ze autorovy metody a zavery nejsou zcela prijimane vedeckou komunitou a jsou diskutabilni. I tak se jedna o fascinujici tema. Kniha samotna v podstate ponekud detailneji vysvetluje pouzite vedecke metody a predklada vice detailu nez muze televizni dokument zaznamenat. Se zajmem jsem si ji precetl, doporucuji kazdemu, kdo se zajima o historii lidstva.

01.07.2017

Úžasná detektívka o tom, ako sa moderný človek rozliezol z Afriky po celej planéte. Hlavnými stopami, ktoré poslúžili k odhaleniu "páchateľa" je mitochondriálna DNA a predovšetkým mužský chromozóm Y (odtiaľ názov knihy). Pre mňa osobne kniha poskytla mnohé prekvapivé odhalenia- netušil som, že prvá vlna osídlenia Austrálie moderným človekom je staršia, ako osídlenie Európy. A že samotná Európa nebola osídlená migráciou cez Blízky východ a Balkán, ale predovšetkým zo strednej Ázie - z oblasti dnešných stredoáziských republík. Do svojich domovov sme sa dostali riadne veľkou obkľukou!