Adam Ondra: Lezec tělem i duší
Martin Jaroš , Adam Ondra
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513789/bmid_adam-ondra-lezec-telem-i-dusi-6421b7c59710f.jpg
4
93
93
Autorizovaná biografie fenomenálního lezce, který ohromil celý svět. Adam Ondra vylezl v roce 2016 legendární stěnu Dawn Wall v Yosemitském národním parku. Tou dobou měl ale český lezec za sebou už řadu ohromujících úspěchů. Pravidelně vyhrává závody světového poháru, láme rekordy a jako jediný zdolal nejtěžší sportovní cestu světa Silence. Jak se dostal k lezení? Co považuje za svůj největší úspěch? Cestu Adama Ondry na vrcholy lezeckých stěn i žebříčků mapuje publikace obohacená o unikátní rozšířenou realitu, se kterou tohoto sportovce poznáte skutečně zblízka.... celý text
Přidat komentář
Částečně souhlasím s @R47 - napsáno to není zrovna šťastně... O Adamu Ondrovi jsem viděla dokument a tohle byl prakticky jeho scénář. :D Nic moc navíc, ale kapitola SILENCE byla skvělá - ze srdce, skvěle popsaná houževnatá pouť za dosažením Adamova (zprvu zdánlivě nedosažitelného) cíle. Já sice sama nelezu, ale hory a skály mě fascinují, lezectví obdivuji, a tak jsem se u toho dojímala. :D :)
Jedna z nejhorších biografií, kterou jsem četl. Spousta technických detailů, vypočítávání závodů a skal, málo pohledu "dovnitř". Asi jen pro fanoušky lezení. Ale na druhou stranu to asi skvěle dokazuje, že pro AO nic než lezení neexistuje. Číst se to ale nedá. Podle mě je lepší pustit si nějaký dokument, kde jsou aspoň vidět ty technický finesy, který tu furt tak neskutečně složitě popisuje.
Já nikam nelezu, takže možná nejsem ta správná cílovka, kterou kniha nadchne... Sáhla jsem po ní, protože po přečtení Od slackline k tiché radosti od A.Hanuš Kuchařové mě zajímalo, jestli je to lezení podobné slackliningu ve vnitřním prožívání atd.
Takže bych ocenila víc vnitřního světa (jaký je to stav při lezení? Přemýšlí o něčem nebo je to jako meditace? Baví ho i něco jiného nebo žije jen pro lezení?), ale i delší kapitolu o lezení jako stylu života - právě tom cestování, vztazích mezi lezci, vnímání krajiny, promítání do běžného života... tady bylo víc těch technických aspektů a informací, kolik dní trvalo vylezení Dawn Wall, kolikrát ne/byl mistrem Evropy, světa a proč (v tom jsem se pak dost ztrácela a nebavilo mě to).
Zajímavé to místy bylo, ale bohužel zrovna mě by zajímaly víc ty nejméně rozpracované kapitoly....
Úžasná knížka! Ráda jsem se něco dozvěděla - Adam Ondra je borec. Teď už mi do ní chybí jen podpis.
Adam je velký dříč a opravdu lezec tělem i duší. Knihu jsem doslova zhltla a Adama obdivuji víc než dřív.
Precteno za 1 odpoledne. O Adamovi ani leteni jsem toho sice moc nevedela, takze spousta technickych veci sla mimo me, ale az tak mi to nevadilo, cetlo se to docela dobre. I kdyz kniha bude asi spis urcena pro fanousky.
K obsahu: Zacatek o detstvi byl sice zdlouhavy a opakoval se, ale jinak prijemne pocteni o neuveritelnem nasazeni a vasni pro lezeni jednoho sympataka, ktery to dotahl na nejvyssi mozne mista ve sve discipline. Detailni popisy jednotlivych zavodu jsem obcas lehce preskakovala. Trochu mi vadily v textu caste vykricniky! ale skvele fotky celkovy dojem vylepsily.
Bohužel je knížka tak z půlky v podstatě jen výčtem (ne)úspěchů na závodech a na skalách. Pokud ale nečekáte nic hlubšího, a stačí vám pouze lepší vhled do života Adama Ondry, pak vás knížka nezklame.
Knihu jsem dostala a nejprve se mi do ní nechtělo. Ale jak tomu již bývá zvykem. Chytla mě. Je opravdu psaná jazykem, kterému rozumí i nelezci. A právě i nelezci najednou poznají jaký život může lezec mít. A poutavě pochopí, proč jsou prostě lezci takoví :)
Velmi zajímavě a poutavé napsaná. Adam vypráví svoji cestu velmi osobitě a upřímně, jak se v daných chvílích cítil - to na knize přidává autentičnosti. Jako lezci, který je na začátku své cesty mi dala mnoho zajímavých podnětů a inspirovala mě.
Dcera jako nadšený lezec a já jako holka z oblasti Adršpaško-teplických skal mi prostě pod ruku musela přijít tato knížka. Obě s dcerou jsme Adamovi velké obdivovatelky.
Kniha je krásná svými fotkami a karikaturami. Líbí se mi lezecký slovníček na konci. Vyprávění o závodech bylo míň napínavější než popis cesty Dawn Wall. Všechny detaily, hlavně toho běžného žití na skalách a pod nimi je v knížce moc zajímavé.
Takže děkuji Adame a držíme pěsti na Olympiádě.
Ze zacatku trochu linearni vypraveneni o tom, co vsechno ten kluk vyhral. Coz neni vytka nebo zavist, bez debaty vyhrava po zasluze a je to ohromnej sympatak, to je videt na kazdych zavodech. Jen to neni az tak zajimavy namet do knihy. Vsechno ostatni, coz je takova osobnejsi rovina, se naopak cte moc hezky, zvlast pokud vas lezeni bavi.
První komentář po dopsání zmizel..to miluju !!!!
Tak znovu - jakožto lehce lezecká domácnost (manžel a děti lezou, já "jen" jistím....) jsme si nemohli nechat ujít...
Adam je Adam...maniak a magor v dobrém slova smyslu..žjící svůj sen (krásně mluví ve svém mottu - žiju, abych lezl, lezu, abych žil..lezení mě baví tak, až je to možná vůči některým lidem nefér...)
nejvíc se mi líbily pasáže z Adamova dětství, smála jsem se nahlas u "lezeckých" epizod plyšáčků - pejsků a prasátka...prostě blázen do lezení už od dětství...a jak hezky říká - to musí mít člověk v sobě...jeho sestra měla podobné lezecké dětství a přeci - lezení se nestalo její prioritou...
Oceňuji bohatou obrazovou dokumentaci, kresby a karikatury se mi teda ale moc nelíbily....
Jsem ráda za přiblížení systému závodů (zaujalo že i velký Adam čeká na "spadnutí" soupeře ;)), ale raději bych ještě více Adama - nejen toho závoďáka, který poisuje, kde a jak se mu smekla noha na kterých závodech, ale třeba více historek osobnějšího charakteru. Líbila se mi také kapitolka věnovaná jeho vztahu a životní partnerce Ivě včetně malého/velkého vyznání....
Knížka doplněna nezbytným slovníčkem pojmů z lezeckého světa....
A - osobní zkušenost - Adam je velmi milý kluk s úsměvem pro každého malého fanouška (osobní zkušenost z dětských boulderzávodů) a s velmi příjemnou aurou kolem sebe..když občas čelí zástupům fanušků, je stejně trpělivý a na nic si nehraje..prostě takový fenomén. Má orovské štěstí, že potkal lezení a lezení potkalo jeho a takhle moc si sedli...a samozřejmě i skvělá podpora rodiny.
Fenomén Adam. Doporučuji - i když víc asi ocení lezecká komunita..
Bylo moc fajn nakouknout blíže do Adamovy lezecké "kuchyně" díky jeho vlastním zápiskům. Obdivuju předně jeho zápal a nadšení - kéž by člověk v sobě našel aspoň zlomek toho, co tryská z něj. Bylo by skvělý, kdyby se se svou pílí a nadšením stal inspirací pro mladší drobotinu, která si svou lezeckou formu teprve začíná budovat. Mít takový vzor, to musí být sen :) Ať to vydrží a hlavně ať cinkne placka v Tokiu!
Miluji lezení a Adam je můj velký idol ! Moc se mi libi jak popisuje svůj,,horo-zivotopis" :) Tato knížka od teď patří k mým nejoblíbenějším.
Pan Ondra je bezesporu nejlepší český lezec, smekám. V knize popisuje své lezení do nejmenších detailů. Knihu navíc doplnil i slovníkem lezeckých pojmů a hlavně spoustou úžasných fotografií. Po stránce literární už je obsah slabší, ale o tom kniha není. Je hlavně o lezení.
Kniha je velmi čtivá, dá se zvládnout na jeden zátah a rozhodně nenudí. Nevím, kolik si z ní odnesou lidé, kteří Adama příliš nesledují nebo ti, kteří o lezení nemají moc ponětí - kniha je rozhodně psána tak, že čtenář minimálně nějaké ty základy musí znát. Mně se rozhodně moc líbila, Adama sleduji již nějaký ten rok a na závodech (online) mu vždy fandím. Je to bez pochyby úkaz, který ve světě nemá obdoby - jako první člověk na světě vylezl cestu 9b+ a následně posunul lidskou hranici na úroveň (zatím) 9c. Z knihy je cítil zápal a nadšení z lezení, které skutečně miluje.
Jediné, co mě překvapilo je, že nezmínil nic o cestě La Dura Dura, kterou lezl společně s Chrisem Sharmou. Tato cesta se stále řadí mezi ty nejtěžší (9b+) a přelezli ji zatím jen oni dva.
Subjektivní názor: Myslím si, že kniha je určena pro lidi, kteří o lezení už něco ví a Adama trošku sledují. Ti se toho dozví nejvíc. Ti, kteří se zajímají víc, se dozví zajímavé detaily, které mě bavily. Celkově se kniha - tedy min. prvních 80% textu čte dobře. Pak ale přijde závěr knihy, který na mě působí, jako by se dělal ve stylu "rychle, už to mají vydat, něco dopiš a vydáme to". Z mého pohledu se poslední kapitoly daly krásně rozepsat. Také se možná mohlo počkat až po Olympiádě v Tokyu. No a nejlepším případě ještě 10 let. Až z Ondry bude ještě větší legenda než je teď.
Kniha pěkná, dobře se čte a člověk se i něco dozví jak to chodí ve světě lezení. Akorát v druhé polovině kniha začíná být taková trochu nudná a zdlouhavá pro mě. Jinak čtení je to pěkné.