Admirál Sidney Smith: Muž, který změnil Napoleonův osud
Pavel Benedikt Elbl
Kniha přibližuje životní osudy admirála sira William Sidney Smitha, jednoho z největších ze soupeřů Napoleona I., který proti němu s úspěchem pozvedl zbraň a i podle jeho vlastních slov tak značně ovlivnil jeho osud.
Přidat komentář
Autor již napsal asi 10 knih z napoleonské doby a to docela tlustých, ale psát se zatím nenaučil, ba zdá se mi, že je to čím dál horší. Věty či celá souvětí jsou tak šroubované, že mnohdy zcela postrádají smysl, čárky jsou většinou umístěny špatně. Autor zcela postrádá schopnost rozčlenit text do odstavců, takže třeba z popisu bojové akce skočí v rámci jednoho odstavce do popisu politické situace. I co se týče chronologie, skáče tam a zpět, orientovat se v tom je dost těžké. Jeho oblíbenou manýrou je popsat stejnou událost několikrát. Nejdříve ji popíše několika větami, poté zmíní, že to bylo spletitější a popíše stejnou událost trochu podrobněji a poté s použitím věty " Ale vraťme se v proudu času na začátek" (nebo i bez toho) potřetí popíše stejný děj ještě podrobněji třeba na několika stránkách. Že se tím připravuje o moment napětí, když hned na začátku prozradí jak to dopadlo, mu zřejmě nedochází. Že kniha očividně neprošla žádnou korekcí, je celkem jasné. Je to docela škoda, protože téma je docela zajímavé.
Štítky knihy
vojevůdci, vojenští velitelé admirálové
Autorovy další knížky
2010 | Generál Bagration |
2011 | Talleyrand |
2018 | Wellington: Britský buldok s tváří gentlemana |
2008 | Maršál Lannes : francouzský Achilles |
2015 | Holocaust, Spojenci a Osvětim |
Tento komentář je shodný pro monografii Wellingtona i Sidneyho Smithe, protože u nich pozoruji stejný neduh. Musím přiznat, že prokousat se knihou o Smithovi bylo ještě obtížnější než dočíst monografii Wellingtona – a z obou vlastně skoro nic nemám. Témata jsou to přínosná, konkrétně o Sidney Smithovi u nás dosud nevyšlo vůbec nic, za to nějaké body lze připsat, ale neuspořádanost faktů na mne dělá dojem, že autor si prostě obstaral pár publikací, které o Smithovi vyšly ve Velké Británii, převzal z nich celé pasáže, které pak pospojoval a doplnil převyprávěnými úseky z již vydané české napoleonské literatury. Ale s přehlednějším členěním a sledováním vlastní vypravěčské linky si práci nedal.
Takhle to udělal u Wellingtona – to vím, protože některé z anglických originálů vlastním. Samozřejmě – u tématu v češtině nezpracovanému je nutno se opřít o cizí autory. Otázka zní, jak. Aby se nestalo třeba to, že když britský vojenský historik Richard Holmes píše ve své knize Wellington - The Iron Duke na stranách 104 až 105, že „British historians often tend to depict the Peninsular War as an Anglo-French conflict, in which the Spanish occasionally appear as tardy and incompetent British allies,“ tak pan Elbl to českému čtenáři mechanicky přeloží a předloží jako „Britští historici disponují častou tendencí líčit válku ve Španělsku jako britsko-francouzský konflikt, ve kterém Španělé vystupují občas jako opoždění a neschopní spojenci,“ čímž vzniká dojem, že český autor se odhodlaně vymezuje vůči britským historikům. Jenže je to britský autor, který s určitými názory svých kolegů polemizuje… Nehledě na to, že překlad „disponují častou tendencí“ je ošklivě kostrbatý, lepší by bylo napsat třeba „mají často sklon líčit… atd“. A ke slovu tardy by mi více seděl výraz liknaví než opoždění, jenž tak nějak sugeruje spíš mentální zaostalost...
Dá se namítnout, že jde o detaily. Jenže detaily tvoří celek a takhle je to s celou knihou o Wellingtonovi. Prostě je složena z více či méně kostrbatě přeložených pasáží z Richarda Holmese a několika dalších britských historiků. Z toho vyvozuju, že podobný přístup je též příčinou nečtivosti knihy o Sidney Smithovi. Vzniká chaos, v němž se čtenář těžko orientuje. A samozřejmě chybí odkazy na zdroje.
Bohužel toto je obecně problém české napoleonské literatury, přesněji řečeno monografií vojenských osobností této éry, vydávaných nakladatelstvím Akcent. Připouštím, že někteří autoři, jako pan Kovařík či Šťovíček se psát naučili, ale s vypracováním poznámek, odkazů a rejstříku si nikdo hlavu neláme. Některým čtenářům absence této výbavy nejspíš nevadí. Zrovna mně ale vadí, považuji ji za neetickou.
Takže když už si chci o Wellingtonovi něco přečíst česky, dám přednost monografii od Daniela Rese. Ta sice občas prozrazuje nevyzrálost velmi mladého spisovatele, ale v zacházení se zdroji je seriózní, fakta se snaží s ohledem na čtivost třídit a autor ji navíc ozvláštňuje i pokusem o vlastní badatelský příspěvek.
A pokud jde o Sidneyho Smithe, asi si budu muset sehnat některou z anglických knih.