Adora
Bertrice Small
Hrdinkou románu Adora je princezna Theadora, nejmladší ze tří dcer císařova vlivného poradce Johna Cantacuenzeho. Theadora je už v pěti letech provdána za tureckého sultána, ale než dospěje do věku, kdy bude moci rodit potomky, musí se uchýlit do kláštera. Tam se však seznámí se sultánovým synem Muradem, který ji zasvětí do tajů lásky, a Theadora v duchu přísahá, že v životě nebude milovat nikoho jiného. V patnácti letech porodí Sultánovi syna, ale zajme ji král Alexandr, s nímž musí proti své vůli strávit vášnivou noc. Po návratu ze zajetí starý sultán zemře a před smrtí ustanoví svým nástupcem Murada. Mladý sultán nedokáže Theadoře odpustit, že byla ženou jeho otce, a odkáže jí místo v harému. Po mnoha zákrutech osudu se bývalí vášniví milenci setkávají znovu a tentokrát je osud rozdělí až smrtí jednoho z nich...... celý text
Přidat komentář
Život Adory byl opravdu barvitý a často i krutý. Nebyl to klasický román, na který jsem zvyklá, ale nebylo to vůbec zlé. Chvílemi se mi chtělo brečet vzteky, jindy ze smutného příběhu. Občas jsem musela knížku odložit, aby se mi úplně neudělalo nevolno. Při poslední kapitole jsem si byla jistá, že už ji vícekrát číst nechci, i když mě poslední slova v knize dojala. Suma sumárum...dobré, takže za tři hvězdičky:-)
Bertrice Small mám jako autorku moc ráda, ale tahle kniha mi přišla tak trochu o ničem. Nenašla jsem tu žádnou hlavní zápletku, na které by kniha stála. Theadořino chování mi přišlo nelogické stejně jako její láska k Muradovi (třeba kvůli téhle jeho hlášce: ,,Jsi láska mého života, ale občas zatoužím po jiné..." ehm, to jako vážně? Theadora je v knize popsaná jako velice inteligentní žena a moc mi do toho nezapadá proč by tohle jen tak přecházela. Stejně tak jako znásilnění Muradem po smrti svého prvního manžela). Navíc moc nechápu autorčinu zálibu v zavírání hlavních hrdinek do harémů a jejich následnému znásilňování. Je to snad v každé její knize, kterou jsem o autorky četla a už mě to začíná trochu unavovat stejně jako nesčetné orgasmy hlavních hrdinek, které jsou schopné vyvrcholit do půl minuty, bože :D V tomhle ohledu mi to občas přišlo jako komedie.
Od poloviny knihy mi už začínalo docela lézt na nervy to věčné popisování každého nábytku v pokoji. Myslím, že kdyby se z děje valná část těch popisů vypustila, byla by kniha tak o polovinu tenčí.... Ke konci jsem tyto pasáže už jen rychle přebíhala očima. Zajímal mě příběh a ne jak vypadá váza kterou má Adora u okna v pokoji :) Dost mě zaráží, že dokázala takhle v klidu přejít smrt tolika svých blízkých, ale možná to bylo tehdejší dobou, kdy byla smrt mnohem častější.... nevím.... Škoda že tam nebyly popsány osudy všech hlavních postav. Od této autorky jsem četla dvě knihy: Otrokyni lásky a Adoru. Musím říct, že otrokyně lásky mě teda bavila daleko více.
Beatrice Smallovú mám rada z mnohých dôvodov, a hoci táto knižka mi neposkytuje toľko radosti ako geniálna Skye O'Malley, tiež stojí za pozornosť. Sleduje životnú púť Teadory, gréckej princeznej s francúzskym pseudonymom (v časoch, keď Francúzsko bolo len úbohé kráľovstvíčko na západe Európy roztrhané na kusy pahltnými susedmi) ktorá je už v mladom veku zasľúbená starému chruňovi menom Orhan, ktorý je osmanským sultánom a ako každý zlý manžel v Smallovej románoch, aj on má nechutné sexuálne návyky a pravdepodobne sixpacky. Teadora je až do trinástich rokov zdržiavaná v kláštore, kde si nedokáže nájsť kamošky, pretože ostatné ženy sú také hlúpe, OMG, nie ako naša superbystrá hlavná hrdinka, no viete si to predstaviť, žena a inteligentná, to je ale úžasná vec! Bohužiaľ, Bice k nej za to nie je veľmi milá a tak ako toľko jej hrdiniek, ani Teadora sa nevyhne povinnému znásilneniu... Či dvom. Či trom. A to ani nepočítam dub-cony. Ale zamiluje sa do Orhanovho blbého synátora, ktorý je, ako každý "osudový muž" v jej románoch, hrubý a behá za dievčatami, ale to sa mu dá odpustiť, lebo je pekný. Teadorinou nemesis je jej sestra, ako správna Smallovej nemesis nemorálna pobehlica, ktorá vraždí, intriguje, a dokonca, bože, sama iniciuje sexuálny kontakt s mužmi miesto toho, aby si poslušne počkala na dub-con! Aby som to skrátila, ak ste ako ja, túto knihu si nemôžete neužiť. Jej pridrzlý sexizmus, ignorovanie histórie, ploché postavy, romance na facku (deadly combo insta-love a vysnívaného muža, ktorý je síce príťažlivý, ale neskutočný kretén) a iné Smallovské "lahôdky", ktoré ma v malých dávkach rozčuľujú, sú tu napchaté v takých množstvách, že sa už ani nemôžem rozhorčiť, pretože by to bolo ako hnevať sa na Asylum za hrozné efekty v Transmorferoch. My vieme, prečo to pozeráme, respektíve čítame... Protože nejen mariánkou se člověk sjíždí!
Velice dobrá kniha. Četla jsem jí asi v 8 třídě a kdyby to jednou zfilmovali tak by to asi připomínalo pé....
Jinak velice zajímavý osud
Jedna z lepších knížek od této spisovatelky, autorka se vyhnula zbytečným popisům míst, pokojů, vybavení, oblečení a jídla, což je u většiny jejich románů na škodu. A taky konečně není hlavní hrdinka někdo, před kým padají na zadek všichni tvorové mužského rodu.
Moje první a nejmilejší kniha od této autorky..Silný příběh nabitý dobrodružstvím, romantikou a napětím...doporučuji
Tato kniha určitě patří k těm lepším této autorky. Hlavní hrdinka je velmi sympatická a její životní příběh mne úplně pohltil, protože na rozdíl od některých jiných knih BS byl opravdu uvěřitelný.
Ma prvni prectena kniha od autorky Beatric Small...mohu ji jen doporucit moc krane cteni ja osobne jsem tehle autorce zustala verna:)
Autorovy další knížky
1999 | Otrokyně lásky |
2002 | Výchova lady Lucindy |
2003 | Extáze: Extáze / Spoutaný a odhodlaný / Temné touhy / Dámská rozkoš |
2007 | Divoká Jasmína |
2000 | Adora |
V obsáhlé anotaci je uvedeno vše, co se v knize stalo, a víc nic.
Jen encyklopedické klišoidní popisy života v harému.
Její neustálé mdloby při sebemenším vzrušení začnou opravdu lézt na nervy už po třetí kapitole.
Nechápu, že to baví někoho číst.
Knihu jsem našla v knihobudce a zase ji tam ráda vrátím.
A v jednom komentáři jsem se dočetla, že to někdo četl v osmé třídě, to bych asi se svojí tehdejší neznalostí a naivitou
( hrála jsem si tenkrát s dětskou poštou, nejlepší dárek, co jsem kdy dostala ) asi spadla pod stůl :-D