Adresa Naděje
Mélissa da Costa
Amanda odešla z města a usadila se v osamělém domě v Auvergni, aby mohla dát prostor svému zármutku. Nikdy si nepomyslela, že by se mohla cítit až tak zle. Venku svítí slunce a zpívají ptáci, ale ona se ukrývá v chladném přítmí domu, aby nemusela čelit životu. Když se jí ale do rukou dostanou zápisky paní Huguesové, předchozí majitelky domu, pomalu se probírá z bolavé letargie a postupně se pouští do obnovy staré opuštěné zahrady. Jak se střídají roční období, mění se i Amandin život, v hlíně nachází novou sílu k životu a otevírá se novým zážitkům a jedinečným setkáním. A každé ráno… každé ráno se stává příslibem, že po něm přijde i další. V tomto románu o smutku a odvaze nás Mélissa Da Costa nutí doširoka otevřít oči i srdce. Vnímat všemi smysly. Je to úchvatná oslava přírody, díky níž můžeme najít sílu smířit se životem.... celý text
Přidat komentář
Za mě jeden velký hojivý balzám na duši... Nuda určitě ne. Ráda se ke knize vrátím, dává naději, že i když život někdy není k přežití, ráno zase vyjde slunce a každý nový den dokáže při troše snahy a štěstí dát životu opět nějaký smysl...
Příjemná knížka, hezky se četla. Postavy byly sympatické, ale celkově to byla trochu nuda.
Tohle mi sedlo do rozpoložení: hodně smutku, vzpomínek, léčivé samoty, ale také hodně života, květin, jara a probouzení. Líbil se mi pomalý přechod od tížívého truchlení ve vnímání života. Možná trochu naivní, ale co. A snad začnu mít i ráda růžovou (hm, ne, tak daleko nejsem, ale určitě budu více vnímat detaily květů).