Adresát Milena Jesenská

28.12.2023

Skvělý...

29.09.2023

Kniha totálně zbourala mé (vysněné) představy o Mileně Jesenské. Nevěděla jsem o ní nic, a tak jsem se (nevím proč) domnívala, že to byla jakási éterická bytost, Kafkova múza, která iniciovala zrod mnoha jeho pozoruhodných děl. Omyl! Franz Kafka byl v jejím hektickém životě jenom malou, krátkou a (pro ni) nevýznamnou epizodou.
Za strašný životný osud však nepovažuji jenom ten Milenin, ale zejméma ten, kterým prošla její dcera - pozdější autorka této knihy. Narodit se do tak nefunkční "rodiny", muset ve věku 9 - 10 let po Praze shánět mámě drogy a chodit pro ni půjčovat peníze, nikdy v životě nevidět svoji mámu přišít knoflík nebo uvařit jakékoliv jídlo anebo dělat nějaké domácí práce či starat se o domácí rozpočet, ale přitom absolvovat s maminkou čtyři filmová představení denně, být zapojena do kolportace ilegálních tiskovin, snášet pořád se měnící strýčky v mámině ložnici - to nutně muselo tu Janu poznamenat tak, že jejímu opravdu rozháranému a asociálnímu životu - jak je uvedeno v doslovu - se ani nelze divit.
Mimořádně mne zaujaly dvě epizody: šokující zážitky Janina otce - architekta Jaromíra Krejcara z jeho pobytu v SSSR, které jeho i Milenu vyléčily z obdivu ke komunizmu. A pak informace o tom, jaké politické antagonizmy panovaly i mezi vezeňkyněmi v nacistickém koncentráku Rawensbrück - i když všem šlo o život a byly pro nacisty jenom odpad, tak i tam se dokázaly striktně dělit na komunistky a ne-/antikomunistky a "oslazovat" si vzájemně své bídné životy.
Při vstřebávání šokujících, nečekaných informací jsem se jednou u knihy i dobře zasmála, když Milenin manžel, Janin táta Jaromír, po návratu ze SSSR vyprávěl své neuvěřitelné zážitky. Cituji alespoň jeden (operní umění je mi blízké :))
" ... vyprávěl o opeře, která byla provozována v Moskvě a ve které vystupoval Stalin a Molotov (oba tenoři) a která se nedohrála, protože po výsměšné reakci obecenstva byli jak její tvůrci tak i hlavní představitelé zatčeni pro znevažování vlády sovětů - jenomže za několik dní měla opera reprízu a nikdo si už nedovolil ani se ušklíbnout, natož nahlas zasmát. A tak na jevišti pěl Stalin s Molotovem a v hledišti seděli užaslí diváci, naplnění strachem, údivem a nejistotou."

14.03.2020

Poměrně strohý životopis, zvlášť druhá půlka. Realita byla asi pestřejší a drsnější než působí, stačí si najít nějaké informace o matce i dceři.

31.01.2019

Ke knížce mě přivedla paní Staša Fleischmannová, jejíž maminka s Milenou Jesenskou spolupracovala v časopise Přítomnost a sama Staša se spolu se setrou Olgou často staraly o dceru Mileny Jesenské Janu. S knížkou jsem si zopakovala nejen životní pouť naší avantgardní novinářky, ale také krásná odpoledne s tehdy již 95. letou Stašou.

29.10.2018

Knížka se mi líbila, jsou tam intimní vzpomínky na známé i neznámé postavy našich dějin.Spoustu jsem se toho dozvěděla.

08.01.2017

Nádherná vzpomínková kniha.

22.12.2016

Nezměnila bych tam ani slovo. Jsou poskládána úplně přesně! A dohromady tvoří nádherné a čtivé vyprávění. Zvlášť bych ocenila proložení textu dvěma kurzivou psanými částmi, jež konstatují mnoho pravdy a nejsou ničím menším než literární prací samotné Mileny Jesenské. Myšlenky o kavárnách a především o manželství mě navnadily na další pátrání po tom, co psala.

K podvědomému kritizování jejího chování důvody byly, to ano, ale díky svérázné a odlehčené optice J. Č. jsem na něj neměla moc čas. Stránky plynuly dál a mně se Milena stávala čím dál tím víc bližší. Získala si mě! Třeba tou averzí vůči srdcovkám, nočním hledáním rádiových stanic nebo přinesením Peroutkova prádla do Pečkova paláce.

Mám dočteno. Do knihovny však chvátat nebudu. Ještě si jí pár dní nechám. Kvůli fotkám - neboť při pohledu na ně není ta asociace se šlechtičnou, jak píše RobertRoberts, úplně od věci. Je to všimnutíhodná bytost…

Doporučuji přečíst!

01.03.2016

Zajímavý střípek do mozaiky všech po různu získaných informací o životě známé novinářky a překladatelky Mileny Jesenské, přítelkyně Franze Kafky a jejího otce doktora Jesenského ...Dcera Mileny Jesenské Honza Krejcarová /Jana Černá/ popisuje svoje dětství, komplikované vztahy, povahové rysy a chování své matky a dědy ze svého subjektivního pohledu, jak si je sama pamatuje nebo z Milenina vyprávění.... Myslím, že matka s dcerou si byly hodně podobné... Líbí se mi, co řekl o Janě Černé po její tragické smrti Bohumil Hrabal : Honza byla labutí bílou s poraněnou perutí, ale s krásnýma, velikýma a smutnýma očima a se srdcem prokleté básnířky. V hlučné společnosti sedávala jako perla na dně propasti, posunutým okem zírala tam, kam se dívávali moudří rabíni, kteří přečkali několik pogromů.... Nádhera!