Adresát neznámý
Kathrine Kressmann Taylor
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360285/bmid_adresat-neznamy-Ul7-360285.jpeg
5
299
299
Nové zpracování klasiky americké literatury citlivě doplněné dílem fotografa Tomáše Rasla, v krásném grafickém provedení. Strhující příběh o síle slova a proměně osobnosti pod tlakem ideologie přečtete za hodinu, ale bude ve vás doznívat ještě dlouho poté. Dílo, které ani téměř po 80 letech od svého prvního vydání neztrácí na síle. Novela v dopisech mezi americkym obchodníkem s uměním a jeho někdejším společníkem, ktery se z USA vrací do meziválečného Německa, není jen připomínkou zločinů páchanych ve jménu nacistické ideologie, ale také stále aktuálním varováním před rasismem, nacionalismem a nesnášenlivostí obecně. „Nejúčinnější svědectví o nacismu, jaké se kdy v beletrii objevilo.“ The New York Times Book Review Kniha, která zaujme napříč všemi generacemi.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2017 , BourdonOriginální název:
Address Unknown, 1938
více info...
Přidat komentář
Musím souhlasit s předchozími komentáři, je to ve své zhuštěnosti velmi působivá kniha. Mrazilo mě, když z dopisů vysvítala Martinova názorová proměna, společenskou náladu vedoucí k vzestupu nacismu autorka zprostředkovává opravdu dobře, ale skutečným vrcholem je proměna Maxova. Je jeho jednání opravdu stejné jako překladatelkou zmiňovaná účast ve spojenecké armádě nebo povstání ve varšavském ghettu? Je možné si v takové situaci uchránit srdce?
"Liberál miluje slova a vznešeně znějící zásady, je však dočista k ničemu pro lidi, kteří dělají svět takovým, jaký je. Jediní důležití jsou ti, co konají. A tady v Německu povstal muž, který koná. Vitální člověk, který věci mění. Veškerý tok života národa se mění, protože přišel muž činu. A já jsem se k němu přidal. Nenechávám se prostě unášet proudem. Odhodil jsem ten zbytečný život, který sestával jen z řečí a žádného činu. Veškerou svou sílu dávám do služeb tohoto velkého hnutí. Jsem muž, protože jednám. Dříve jsem byl jenom hlas. Nepochybuji o cílech našich činů. To nemusím. Vím, že jsou správné, protože zcela nezbytné. Lidé se nenechají vtáhnout do špatností tak radostně a dychtivě."
Útlá knížečka, přečtená na posezení, ale zanechala nezapomenutelný dojem. Na několika stranách se odehraje velké drama, přerod několika lidí i celých národů, poznáme sílu slova (mluveného i psaného). Geniálně zachycen zrod Hitlerova úspěchu.
Velmi zajímavý zvrat v ději, bylo pozoruhodné sledovat vývoj osobnosti pod vlivem vymývání mozků. Co vše je člověk schopen obětovat, aby se udržel na výslunní...
Neuvěřitelně silné, naléhavé, dechberoucí... zkrátka nezapomenutelné! Povinnost přečíst!
Na několika málo stránkách dokázala autorka brilantně vyjádřit židovské a rodinné osudy v předválečném Německu. O knížce budu nějakou dobu určitě přemýšlet a žasnout nad odhadem následujících historických událostí.
Krátká a poutavá kniha, která je formou dopisové korespondence dvou kamarádů. Jak anotace píše "kniha je svědectvím o smrtící síle slova". Díky ději je vidět, jak se společnost a charaktery měnily, ač v některých směrech byly vyčůrané nebo hluboce ovlivněné
Jedno z nejpůsobivějších svědectví o nástupu a zhoubném vlivu nacismu, které jsem kdy četla. Příběh o síle slova, které se může stát téměř smrtící zbraní. A přitom k tomu stačila necelá dvacítka dopisů dvou přátel, na sotva padesáti stránkách. Jednoduchými výrazovými prostředky autorka vylíčila děsivý přerod jednoho velkého přátelství ve smrtící spojenectví pod vlivem událostí, které měly brzo ovlivnit dění celého světa.
Kniha, která se čte velmi rychle, nikoliv jen jednou. Slovo se stává zástupnou zbraní, proti zradě a násilí nacismu. Publikace by neměla chybět v knihovně každého jednoho.
„Knížka o smrtící síle slova.“
Úsporné dílko, které neplýtvá slovy, a přesto (nebo možná právě proto) trefně vystihuje zrůdnost nacistického fanatismu. Jemně a v náznacích, a přesto z toho mrazí.
Toto je jedno z emocionalne najsilnejsich diel, s akym som sa za posledne obdobie stretla. To postupne uvedomovanie si, o co v knihe ide, je super. Mala som v jednom okamihu pocit, akoby sa mi rozsvietlila ziarovka. Silno odporucam.
Moje hodnotenie: 98 %
Geniální knížka. Ve všech ohledech.
Neuvěřitelně silný příběh na pár stránkách, rok vydání poukazující na autorčinu můžeme říct až předvídavost...
Dodnes si pamatuju to mrazení, které jsem cítila, když jsem ji poprvé slyšela v podání divadla Viola. Ani jsem při tom nedýchala... A podobné pocity jsem zažívala dnes, když jsem si ji konečně přečetla sama... Myslím, že je strašná chyba, že o ní lidé moc nevědí, protože to je skutečně klenot mezi všemi těmi tisíci knih s touto tématikou.
Opravdu se nedá vystihnout lépe, než slovem geniální.....
čLOVĚK, KTERÝ VŮBEC NEČTE ANI NIKDY NEČETL, by si měl přečíst tuto super kraťoučkou knížku, pár větami řekne to, na co jiné knihy potřebují stovky stran:)
Stačí pár let a všechno je jinak... Přátelství se změní v nepřátelství, život ve smrt. V pár kapitolách.
Mmch. výborná audiokniha v podání Ivana Trojana (Martin) a Marka Ebena (Max)
Dôkaz, že silný príbeh nepotrebuje tisíc strán...Jedna z mála kníh, ktorá Vám nezaberie viac ako hodinku, ale premýšľať o nej budete po celý zvyšok svojho života (aspoň by ste mali...) A skutočne ma zaráža, že nefiguruje medzi povinnou literatúrou pre Stredné školy. Súčasný teenager by si mal uvedomiť hrôzy minulosti, aby si o to viac vážil prítomnosť, ale podvedome sa obával budúcnosti, s tým, že by sme toto už nikdy viac nemali dopustiť.
Silný příběh, který musíte po dočtení pěknou chvíli rozdýchávat. Nutí klást si mnohdy i nepříjemné otázky a hledat na ně nijak jednoduché odpovědi. Čteno ušima ve vynikající společnosti Marka Ebena a Ivana Trojana.
O procesu, který udělá z „dobrého“ člověka „špatného“ toho bylo napsáno mnoho, z pohledu historického, sociologického nebo psychologického. A při úvahách na téma „probuzení zla“ je jen těžko možné se vyhnout Německu třicátých let. Tahle „novela v dopisech“ těžko může nahradit knihy Dahrendorfa, Arendtové nebo Zygmunta Baumana – na to je přecejen příliš krátká a od expozice k vyústění to bere trochu moc hopem. Ale zase nabídne něco, co teoretické úvahy mnohdy nemají – působivost. Zde je opravdu cenný poklad – emocionální síla příběhu je obrovská a jen těžko může čtenáře nezasáhnout.
V příběhu jsou přítomny dvě věci, které mi přijdou na proměně Martina důležité. Jednak jde o pocit, že se dříve obyčejný člověk může účastnit historického zlomu. Událostí, které jednou provždy změní svět. Cítit prst na tepu dějin, píše o tom Kundera. To je opojné a zdá se, že je těžké tomu odolat.
A pak je tady vědomí beztrestnosti – právní i společenské. Nikdo nás za naši krutost nepožene k soudu a nikdo nám ani na rovině mezilidských vztahů nedá najevo, že se chováme odpudivě. Naopak. To mi přijde zajímavé, zvlášť ve vztahu k teoriím, které tvrdí, že člověk je v podstatě dobrý a kazí ho společnost a konvence (teorie vznešeného divocha). Zde se ukazuje pravý opak – v situaci, kdy společnost netrestá (byť jen na společenské úrovni) projevy necitlivosti, četnost podobných případů začne narůstat.
Zdá se mi, že aspekty, které jsem zmínil, se vůbec neomezují jen na nastupující nacismus, ale že jsou to trvale přítomná rizika, která ani v české realitě 21. století není možné přehlédnout.
Přestože Martinova proměna je děsivá, to hlavní je změna v Maxovi. Umím si představit, i pochopit, že mnoho z nás bude závěr příběhu vnímat jako happyend, se slastným pocitem zadostiučinění, že zlo bylo potrestáno a spravedlnosti bylo, alespoň částečně, učiněno zadost.
Vidím to jinak. Je mi Maxe líto. Díval se tak dlouho do propasti zla, až propast vzhlédla do něj a změnila ho. Podlehl (slovy Pavla Kohouta) chladnému hněvu a začal režírovat odplatu. Jenže na rozdíl od varšavského povstání, ve kterém účastníci brali aktivně do rukou svůj osud a vsadili doslova všechno, zde Max ovlivňuje život jiného člověka a sám zůstává událostmi nezasažen, neriskuje nic. Jeho motivace není obrana vlastní existence, ale pomsta. Vlastně tím dovolí nacistickému režimu, kromě toho, že mu sebral přítele a sestru, aby zničil to dobré v něm.
Jenže při hodnocení Maxovy reakce cítím, jak jsem vzdálen emocionální náročnosti jeho situace. Jak je moje kritika akademická a vlastně nepatřičná. Snadno se totiž rozdávají dobré rady o potřebě odpouštět, o duševní hygieně plynoucí z odmítnutí vlivu zla na vlastní myšlení, o nutnosti milovat své nepřátele – když žijeme s vědomím, že naši blízcí jsou v bezpečí. Maxova sestra byla vystavena bezohlednosti bývalého přítele, o své blízké se podobným způsobem v žádném případě bát nemusím.
Výrazně jiná situace si vyžaduje i výrazně jinou míru pochopení.