Advent
Jarmila Glazarová
Baladický příběh se odehrává na samotě v beskydských horách. Svobodná matka Františka Plesníková (otec jejího syna byl zabit padajícím stromem při kácení) se provdá za mnohem staršího vdovce Podešvu. Nejprve k němu cítí velkou vděčnost, že ji vytrhl z chudoby a učinil svou ženou, ale brzo se dostaví rozčarování...
Přidat komentář
Syrovost, tvrdost a bezútěšnost beskydských hor v době, kdy život člověka neměl valnou cenu, žena byla dobrá jen na úklid a do postele, kdy majetek byl středobodem všeho. Když se ztratil hlavní hrdince syn a gazda ji přemlouval, ať ho nehledá a raději si s ním jde lehnout ... Sňatky z rozumu, bez lásky a z donucení. Silné.
Glazarová používá tak neobvyklá spojení při popisu přírody, nic originálnějšího jsem snad nečetla. Jestli si ten román někdo nechá ujít kvůli nálepce „komunistka", nebo kvůli tomu, že je to „staré", obrovsky prohloupí. Není to staré, je to nadčasové. Katarzi jsem neočekávala, a když přišla, strašně jsem si ji užila. A to, jak probírá lidi a situace asi z miliardy různých úhlů... Vypadá skvělá literatura nějak jinak? No a strýc Dracula, ten mě prostě dostal. :-D
Po veľmi dlhej dobe som konečne dočítala knihu „Advent“ od Jarmily Glazarovej, a musím povedať, že to bola nepochybne zaujímavá, aj keď miestami náročná, literárna skúsenosť. Spočiatku ma odradilo náročné nárečie v ktorom bola kniha napísaná, čo ma donútilo k tomu, aby som knihu viackrát odložila. Napriek tomu ma príbeh neustále lákal späť, najmä vďaka majstrovskému vykresleniu prekrásnej prírody Beskýd, ktorá ostro kontrastovala so strastiplným životom hlavnej postavy, Františky.
Musím sa priznať, že som si chvíľu ťažko zvykala na naivitu niektorých postáv. Ich správanie, a najmä chovanie manžela Jířího a jeho milenky Rozíny, vo mne vzbudzovalo veľký odpor. Rovnako sa mi zdalo frustrujúce, ako širšia spoločnosť prispevala k Františkinej nelichotivej situácii, priam pridávala „drevo do ohňa“. Avšak po niekoľkých stranách som si uvedomila, že kniha bola napísaná pred vyše 85 rokmi v medzivojnovom období, a že vtedy ženy, najmä slobodné matky, nemali rozhodne ľahkú existenciu.
Koniec príbehu ma prekvapil a zanechal vo mne rozporuplné pocity. Františkina rozhodnosť pre zmenu a túžba po zvrate k lepšiemu, na ktorú som čakala, sa na poslednej strane celkom zmenila. Život v horách bol krutý a drsný, a to všetko bolo umocnené spoločnosťou, ktorá vyznávala „tradičné hodnoty“.
Hoci „Advent“ je považovaný za vrcholné dielo autorky, musím povedať, že to nie je moja šálka kávy. Napriek tomu uznávam jeho literárnu hodnotu a silný odkaz, ktorý sa nesie v jeho riadkoch. Vďaka tejto knihe som sa zamyslela nad rolou žien v minulosti, ako aj nad tradičnými očakávaniami, ktoré sme si ako spoločnosť vybudovali. Napriek rozporuplným pocitom, ktoré vo mne kniha vyvolala, som rada, že som sa do „Adventu“ pustila.
Četlo se mi to velmi dobře, trpěl jsem zároveň s Františkou a jako rodič jsem přemýšlel, jak se postavit k výchově Metoda. Oceňuji, že děj není lineární, v té době to asi zase tak obvyklé nebylo. Naopak jsem byl zklamán závěrem. Na předchozích stranách se dařilo vše hezky a plasticky zobrazovat, ale najednou přišel ten závěr a na necelé půlstraně se celá kniha ukončila. Z mého pohledu, škoda.
Román je vyprávěn s epickou objektivitou, má však v některých partiích lyrické ladění - nádherná horská beskydská příroda. Děj se odehrává na samotě valašských Beskyd a je kompozičně rámován jedinou nocí, v níž obětavá a trpící Františka hledá svého syna. V úzkostech o něho si reminiscencemi uvědomuje celý svůj nešťastný život, kdy ztratila svého milého a zároveň otce dítěte, provdala se za starého gazdu na horském statku a stala se jeho otrokyní bez práva, ocenění, porozumění. Manželství provázely konflikty, nevěra, nekonečný řetěz utrpení, nespravedlnost, krutost, bezcitnost, sobectví to všechno ztělesňovala postava gazdy. Jedním slovem hrůza. Aby to nebylo až tak šílené autorka vyznává víru v hodnotu prostého člověka, vyjádřila důvěru v lásku tentokráte mateřskou, která je schopna pozvednout člověka nad hmotnou i mravní bídu. Četlo se to jedním dechem.
Jaký kontrast mezi krásou Jarmilina psaní a Františcinou trýzní. Obrovský čtenářský zážitek!
Jarmila Glazarová psát opravdu uměla. Příkladem je i tato mrazivá balada o hořkém údělu chudého valašského děvčete, svobodné matky... V oné době - pro pobožnou společnost, něco opravdu nestravitelného... Nakonec zoufalé rozhodnutí hlavní hrdinky, jak se z hanby - patové situace dostat, je samo o sobě, přímo nekřesťansky dusivé...
I po létech je kniha velice čtivá a v mnohém i dnes poučná... Umocněna dvanácti ilustracemi Jiřího Trnky, díky nimž dobová atmosféra ožívá...
Kniha je velmi pěkná a ,,smutná". Život na Valašských horách byl tvrdý a spisovatelka to dobře věděla. Příběh dívky a později ženy s dítětem, která je všemi - jak už to tak bylo - opovrhována pro svůj morální pokles. (Dítě za svobodna). Po několika letech se jí ujímá starý vdovec (velký sedlách) a tady to všechno začíná. Kniha má velkou citovou hloubku, protože vše sledujeme očima hlavní postavy Františky - dívky, matky a gazděny. Velkým překvapením je i filmové zpracování z roku 1956.
Tak psáno jazykem (nářečím), které bude mladým hůř srozumitelné, ale už asi patřím ke starším ročníkům:-)
Příběh má několik linek, které lze různě interpretovat. Mně nejvíc oslovila oběť matky, která se rozhodla, že se provdá bez lásky, aby měl její nemanželský syn lepší život. No, nepovedlo se, kromě matky se moc nesnažil ani nový manžel, ani nemanželský syn. Prostě peklo na zemi. Jenže syn je ještě dítě. Na čí stranu se přidat? Na manželovu, protože, přestože tyran, je zdrojem potravy, nebo na synovu, který se chová jako nezodpovědný harant, ale je to pořád dítě, které kromě jídla potřebuje lásku i pochopení? Tady se nelze rozhodnout dobře.
Krátký vesnický román psaný valašským nářečím. Zajímavý pohled na těžký život v Beskydech před více jak sto lety.
Mladá chudá Františka otěhotní, na jejího Jana padá strom a on umírá. Svobodnou matkou všichni opovrhují, posluhuje, má nejtěžší práce. Po čtyřech letech se objevuje starý ovdovělý sedlák, který si ji chce vzít pro jeji krásnou postavu. Slibuje zázémí čtyřletému Metudovi, krasnou budoucnost pro Františku.
Realita na statku je jiná. Přichází ještě horší peklo. Františka i Metud musí jen pracovat, nikde nemají zastání. Statkář má v děvečce Rózině milenku a ta se snaží Františku ze statku výštvat.
Metud se v následujících letech staví do vzdoru a když jako dvanáctiletý uteče z domova, Františka se rozhodne pomstít
Zastarálý styl psaní, valašské nářečí a naivita všech postav mě utvrdila v tom, že nejsem správná cílová skupina.
Krásná kniha s výraznou katarzí. Síla obyčejných, uvěřitelných a nadčasových příběhů a geniálně vystavěných charakterů, napsaná krásným jazykem.
Tato kniha se mi moc líbila. Vyvolala ve mně silné emoce, jelikož mám také malého syna. Je to kniha o lásce, o lásce milenecké, ale také o nedostatku lásky v rodině. Při čtení jsem si uvědomila, jak moc je láska v rodině důležitá a co se stane, pokud je jí málo. Příběh je krásně promyšlený s překvapivým závěrem. Na konci knihy nám dochází, proč se kniha vlastně jmenuje Advent - příchod spasitele. V poslední kapitole totiž přichází jakési vysvobození od zla. Kniha je psaná ve valašském nářečí, což pro mě na začátku bylo trochu složitější pro porozumění, ale rychle jsem si zvykla. Příběh začíná pozvolna, nejprve radostněji, ale postupně přicházejí pochmurnější okamžiky. Všimla jsem si však, že jsou střídány kapitolami oddychovějšími, což hodnotím velmi kladně. Také se mi velmi líbily autentické popisy přírody Beskyd, popisované prožívání průběhu ročních období, ať už v hospodářství, tak také v církvi. Je až překvapující, že příběh se odehrává ve třicátých letech minulého století, neuplynulo tedy ani sto let. A přitom je to tak velmi odlišná doba od té naší. Ráda bych si přečetla i pokračování životních osudů hlavních postav, škoda, že Jarmila Glazarová nic takového pravděpodobně nevydala.
Český rozhlas připravil na konec roku posluchačům velmi pochmurnou četbu.
Do jisté míry se to podobá Želarům/ Jozově Hanuli, ale bez náznaků jakýchkoliv světlejších momentů (ve smyslu veselejších; a to že ani JH není žádné veselé čtení). Člověku je úzko z toho, jak málo byli lidé ještě v relativně nedávné době pány svého osudu.
Pochmurný příběh o nelehkém údělu lidí, hlavně žen, žijících v Beskydech. Trudný život svobodné matky, která se na nátlak rodiny provdá za bohatého, leč drsného a neomaleného chlapa. Zdálo by se, že Františka pocházející z chudých poměrů a ještě k tomu s nemanželským synkem, si svatbou za vcelku bohatého muže polepší, ale zdaleka tomu tak není. Musí velice tvrdě pracovat a k tomu trpět ponižování, ústrky, lži, nevěru a výsměch - to vše až do bodu, kdy pohár hořkosti přeteče...
Kam se hrabou všechny skandinávský thrillery, Kingové a Barkerové... tohle je pravý maso!
Tahle kniha je ukázka toho, co jsou ženy schopné udělat pro svoje děti narozené z nemanželského lože. kde vládly předsudky, útlak žen i bída.
Smutný, tragický příběh o těžkém přetěžkém životě. Ale krásně zpracovaný. Výborné popisy, skvěle vykreslené postavy. Všechny. To se nevidí často. Jen nevím, co si myslet o tom konci, zda je škoda, že se to takto "samo" seběhlo nebo naopak. Je to i lepší než Divá Bára.
Škoda, že jsem si knihu nevybrala kdysi do maturitní četby, zrovna z české meziválečné literatury mě máloco lákalo, ale toto bych byla přečetla snadno.
Knihu jsem zkusila nejprve jako audio, ale ukázalo se, že v této podobě je seškrtaná (něco se mi nedzdálo, tak jsem zkontrolovala stejnou část v tištěné podobě a ta byla podstatně delší).
Krásná kniha, silné téma, nádherné čtení obzvláštěné valašským nářečím. Doporučuji!!!
Štítky knihy
zfilmováno partnerské vztahy česká literatura Beskydy manželství advent vdovci rozhlasové zpracování balady klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1961 |  Advent |
| 1962 | Vlčí jáma |
| 1967 | Roky v kruhu |
| 1953 | Chudá přadlena |
| 1950 |  Leningrad |
Knížku jsem si vybrala podle názvu. Myslela jsem si, že půjde o vánoční příběh s happy endem. Když máme ty Vánoce :)
Ale i když jde o smutný a drsný příběh z drsného prostředí Beskyd a života horalů a o nelehkém údělu žen, tak vůbec nelituji a doporučuji
Skvělé valašské nářečí
Lidé si rádi o cizím povídají, aby sami tolik netrpěli...