Advent
Jarmila Glazarová
Baladický příběh se odehrává na samotě v beskydských horách. Svobodná matka Františka Plesníková (otec jejího syna byl zabit padajícím stromem při kácení) se provdá za mnohem staršího vdovce Podešvu. Nejprve k němu cítí velkou vděčnost, že ji vytrhl z chudoby a učinil svou ženou, ale brzo se dostaví rozčarování... 3. vyd.
Přidat komentář
Srovnání s těsně předešlým se nevyhnu: pokud Škvorecký obhajuje Chandlera, že zvukomalbu jeho jazyka nepěkně utlumí překlad do češtiny, co teprve »překlad« z češtiny do češtiny?
Vydání domácího Adventu v r. 1979 dělí od originálu 40 let, kdy prodělal vnitřní proměnu gramatiky a stylistiky a interpunkce tak důraznou, až dospěl do nesourodé směsice nářečí, hovorové mluvy a spisovného jazyka. Nesourodé, leč básnivě podmanivé. Drsný životní úděl ponechme matkám samoživitelkám, ať se jím obměkčí nebo rozezlí, a sami se nasyťme zdánlivě neprodyšným, nicméně přiléhavým krasopisem. 17/22
Velké překvapení, četla jsem jí na doporučení v diskuzi DK. Perfektní atmosféra, děj i konec mě velmi zaujaly. Celý příběh ukazuje těžkost života, ochotu zavřít oči a jít do vzdušných zámků, že se snad budu mít lépe. Jenže zlepšení se nekoná, přijde prozření, že plné břicho a střecha nad hlavou nestačí. Místy drsné mezilidské vztahy k neunesení.
Pro mne jednoznačně nejsilnější kniha Jarmily Glazarové. Považoval jsem ji za "socialistickou" spisovatelku, což pak v 50. letech byla, ale tato novela je podle mne základní klenot české meziválečné literatury, srovnatelná s Čapkovým Hordubalem nebo Waltariho Cizinec přichází. Nejen atmosférou, která je skvěle vybudovaná na osamoceném statku v horách, ale zejména v psychologii postav, rozvíjejících se situacích, a taky jazyce, který je krajově ozvláštněný. Zkrátka i kdyby paní Glazarová napsala jen tuto knihu, je pevnou součástí české literatury. Chystám se na Chudou přadlenu, doufám, že se mi pohled nezkalí :-) Klaním se, paní spisovatelko! (To by si mimochodem mohla přečíst paní Morštajnová, aby viděla, co to je literatura...)
advent symbolizuje očekávání spásy, do posledních vět jsem napjatě očekával, přijde-li, anebo nepřijde; mnohokrát zpracované téma chudé vesničanky (zde navíc s nemanželským děckem, jehož výchovu nezvládá), trpící křivdami a posměchem okolí, stejně jako útlakem a ponížením v nerovném manželství, dokázala Glazarová vysoce umělecky pozdvihnout volbou baladického žánru: lyrizované líčení krajiny, jejích přírodních jevů a dějů, podobně jako cykličnost hospodářských prací a folklorních zvyků mi hned vybavily podobnou atmosféru děl Olbrachta, obou Čapků, Vančury nebo Majerové z třicátých let; do textu nenásilně zapojený místní dialekt dodává příběhu věrohodnost a přímým řečem přirozenost, ale já (čtenář z opačného konce republiky) jsem si musel pomoct slovníkem
Intenzivní kniha, chvílemi mi připomínala až některá díla Francoise Mauriaca - mezilidským dusnem, izolací a otázkou viny a vykoupení. Zatímco u Mauriaca bývá katarze kompletní a po vnitřním adventu skutečně rozkvétají vnitřní Vánoce, u Glazarové tomu tak není. Změna přichází zvenčí a i když ji budu nahlížet čistě optimisticky, právě pro svou vnějškovost a částečnost zanechává Františku na cestě velmi nejasné. Mohla bych tedy mluvit o konci knihy, ale asi ne o závěru.
Nechala jsem se inspirovat alnahu a sehnala jsem si jako audioknihu,byla jsem mile překvapena.Asi po třetině knihy jsem si uvědomila,že jsem viděla filmovou podobu příběhu.Oboje se mi velmi líbilo.
Objevila jsem tuto knihu ve své knihovně byla vydána v roce 1956, ani nevím kde jsem k ní přišla. Příběh se odehrává na samotách v Beskydech a je psán ve valašském nářečí ,tak mi chvíli trvalo než jsem se začetla. Je to velmi silný, smutný příběh ve kterém si přečteme o nelehkém údělu žen v tehdejší době -ale nějak mi uniklo ,proč je kniha pojmenována zrovna Advent. Autorka skvěle vystihla tehdejší těžký život.
Advent je kniha velice krutá a velice silná. A výborná. Navíc se odehrává u nás v Beskydech, takže to můj čtenářský dojem ještě umocňuje.
Tohle dílo jsem si vybrala jako povinnou četbu, měla jsem lehké obavy, jestli se mi kniha bude líbit, ze začátku jsem měla menší problém, kniha je napsaná ve valašském nářečí. Naštěstí jsem se ale do příběhu brzy začetla a mohla tak prožívat s hlavní hrdinku Františkou její nelehký zivot. Za sebe knihu doporučuji.
Nehleďte na datum vzniku. Glazarová byla opravdu dobrá spisovatelka. Charakteristika postav, jejich povah, líčení přírodních dějů a krajiny i příběh sám velmi zaujmou, kniha je čtivá a obsahem hluboká. Postavení ženy se za několik desetiletí velmi zlepšilo, zaplať Bůh - to je možné si mimo jiné při četbě uvědomit. Drsně realistické, poetické, emotivní, vytříbeným jazykem napsané. Jistě, poněkud archaické, ale formou i obsahem přesto naprosto nadčasové. Čtěte.
Do knihy jsem se zamilovala, i když je autorka komunistka a i když už je asi knížka stará. Sama pocházím z hor, kde se ještě dnes v mnohém zachovává "postarší" myšlení. Obdivuji ale sílu vůle a odhodlání hlavní hrdinky. Myslím si, že Glazarová opravdu dobře vystihla atmosféru a těžký život v horách.
Knihu jsem objevila právě v knihobudce v Novém Hrozenkově při svém pobytu v Beskydech na dohled od míst, kde se starý příběh odehrává. A procházela jsem je - Miloňovou, Javorový, kostel v Karlovicích, Člověčí - a přemýšlela, jak je možné, že v takovém krásně drsném a upřimném prostředí se mohou tak pokroutit a znetvořit lidské povahy. Mohou. Tenkrát i dnes.
Kniha je psána starším poetickým stylem a jejím přínosem je zachycení tehdejších míst, povah, nářečí a způsobu života.
Velmi silný příběh i hlavní hrdinka, které jsem držela palce, aby nakonec prožila aspoň trochu štěstí. Příběh je rámován hledáním syna, o kterého se Františka bojí, prolíná se přítomnost s minulostí, v knize je použito valašské nářečí.
Já vím, že je to starý a momentálně se čtou jiný věci. Navíc autorka byla komunistka, ale to nechme stranou už úplně.
Glazarová má vynikající styl. Klišoidní slogan \"dobře se to čte\", tady podtrhuju desetkrát a ještě k tomu nadšeně tleskám. Ono se to totiž fakticky skvěle čte. To drama a dobrodružství, které Františka prožívá, přímo vidím před očima. Celou dobu jí držím pěsti, ať všechno dobře dopadne a pořád se přitom bojím, že ne, že už není cesty zpátky. Skoro slyším, jak jí sníh křupe pod nohama a nesnáším toho bezohlednýho, cynickýho a ne úplně důvtipnýho slabocha, který si jí vzal. Ať se snaží jak chce, pořád je to špatně. Román o matce, které osud dlouho nepřál, a přesto bojovala jak mohla, nepotřebuje krásnou, lesklou, kýčovitou obálku a časopisy, který o ní píší o 106.
No jo, i když Glazarová není momentálně v kurzu, i když je trošičku out, tak kdo si nepřečetl Advent, přišel o hodně silný, autentický a umělecky hodnotný zážitek, který, doufám, zůstane navzdory všem pochybným módním vlnám starou dobrou klasikou.
Úžasné! I přes archaismy a dialekt jsem se začetla a čím dál více byla vtahována do děje. Metůdek byl dítě k zulíbání. Františce jsem jednu dobu zazlívala její postoj oběti, submisivity a tendence věčně se ospravedlňovat před Rozou a Jurou. Pouze tím přikládala do ohně. Jenže tehdy nebyla osvěta, postavení ženy bylo zcela jiné, než je dnes. O to více jsem ocenila její pozdější nalezení síly k revoltě, stejně jako nově nabytou schopnost vidět vše z více úhlů. No a k tomu autorčin talent popisovat krajinu a především mistrný popis vnitřního prožívání!!!
Baladicky laděná próza Jarmily Glazarové mě skutečně chytla za srdce. Jedná se o dojemný příběh mladé "zavitky" Františky, která obětuje vlastní štěstí pro štěstí svého synka Metoda. Nic však není takové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Glazarová mistrně pracuje s psychologií hlavní hrdinky, děj má spád a místní dialekt mu ještě dodává na reálnosti. Je zde popsán těžký život v horách i neblahé mezilidské vztahy. Františka byla velmi silná, a zároveň nešťastná žena, která nadevše milovala svého syna. Ani sňatek se sedlákem Podešvou jim však nepřinesl kýžený klid.
Kniha mě zaujala už od začátku, obdivovala jsem Františku, že vydržela nechat sebou takhle zacházet.
"Nad žádným žalem, nad žádným zklamán se nezastaví čas v svém spění za zráním a naplněním ročních dob. Člověk je sám, zůstane sobé samému v plen, ale kolem jde vše vytčenou drahou v blaženém vzdání života řadu."
Nádherný příběh o osudu jedné silné ženy. Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla tuto knihu přečíst. Ze začátku pro mě bylo těžké se v tom nějak zorientovat, autorka dost skáče ze současnosti do minulosti a zpět, ale tak ve čtvrtině knihy jsem si zvykla. V průběhu čtení této knihy jsem se dostala do dost těžké životní situace a tato kniha mi vlastně pomohla to nějak "přežít", i když ano, bylo to těžký. Každopádně pokaždé jsem si řekla, že hlavní hrdinka Františka to měla v životě mnohem těžší. Stává se, že začneme číst nějakou knihu v době, kdy to zrovna "potřebujeme", mně se to stalo zrovna teď.
Kniha mne, myslím, hodně poučila právě v tu pravou chvíli.
těžký osud jedné silné ženy. Ze začátku je to docela složité čtení, ale jak si člověk pak přivykne stylu psaní, tak už příběh Františky hltá jedním dechem.
Štítky knihy
zfilmováno partnerské vztahy česká literatura Beskydy manželství advent vdovci rozhlasové zpracování balady klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1961 |  Advent |
| 1962 | Vlčí jáma |
| 1967 | Roky v kruhu |
| 1953 | Chudá přadlena |
| 1950 |  Leningrad |
Výborné čtení.