Advent
Gunnar Gunnarsson
Novela Advent Islanďana Gunnara Gunnarssona (1889–1975) je malá perla světové literatury. Prostý, a přesto velkolepý příběh o shánění ovcí na zimu, tohoto každoročního rituálu hlavního hrdiny, vychází z autentického vyprávění místního farmáře Benedikta Sigurjónssona, přezdívaného Bensi z hor. Příběh je specificky islandský, ale právě díky realistické ukotvenosti v drsné, zasněžené přírodě severního Islandu poblíž jezera Mývatn nabyl obecnou platnost a je stejně aktuální i dnes. Zdánlivě banální vyprávění o pastýři, který při hledání posledních několika ovcí ze stáda dává v sázku vlastní život, má filozofický přesah a existenciální hloubku, o niž se významně zasluhuje Gunnarssonův styl. Gunnarsson vypráví úsečně a úspornými prostředky, vlastními středověkým ságám, jimž se mimochodem obdivoval a překládal je do dánštiny.... celý text
Přidat komentář
„Benedikt pohlédl na oblohu. Hvězdné kolo tam nahoře se už otočilo o čtvrtinu své dráhy od chvíle, co vystrčil hlavu ze dveří stavení U Ledovce. Takovou rychlost má čas, ať už se jím řídíme, nebo ne. Ale je to hezké, cestovat s hvězdami, mírně se pohybovat jako ony. A šlo se opravdu dobře. Zasněžené vrchy se zdály v měsíčním světle tak nízké a daleko, tu a tam se od noční, leskle černé ledové plochy odrážel blyštivý pás hvězd. Takové putování bylo jako báseň s umným rýmem a krásnými slovy a jako báseň se usazovalo v krvi. A jako báseň se je člověk naučil nazpaměť – a musel sem pak chodit zas a zas, aby se přesvědčil, jestli zůstalo všecko beze změny. A zůstalo: zvláštní a nedosažitelné, a přesto důvěrně známé a nepostradatelné. Na Benedikta se snesl ničím nerušený mír. Pocit bezpečí se z hloubi duše šířil dál a dál a nakonec byl všeobjímající a neomylný: ano, tudy jdu.“
Většina děje se, na rozdíl od mnou vybrané ukázky, odehrává za sněhové bouře. Takový Stařec a moře, jen místo moře bojuje hlavní hrdina se zasněženými horami. Já jsem tento úryvek vybrala jako důkaz, že tvrzení, že je kniha napsána strohým jazykem, je mylné. Příběh sám je možná strohý, ale jazyk, kterým je napsaný, rozhodně ne. Je jednoduchý, to ano, ale ve své jednoduchosti také nesmírně poetický. Přesně vystihuje základní myšlenku – to nejdůležitější v životě je zároveň to nejprostší.
Četla jsem ji o adventu. Ale i kdybych ji četla kdykoli jindy, napsala bych to samé. Kniha plná pokory, která mě naprosto okouzlila.
Podvečerně adventní laskomina par excellence. Každý život má nějaký smysl, ať už byl obsazen do jakékoliv role.... proto lidem nepřísluší si zoufat... ba naopak, doufat.
Gustav Gunnarsson je nejpřekládanějším islandským spisovatelem první poloviny 20. století a Islanďané prý rádi věří, že inspiroval Hemingwaye k napsání Stařce a moře... Mně tato novela něčím připomínala i Malého prince nebo Alchymistu. Je to čisté, hluboké čtení a nemělo by uniknout vaší pozornosti.
Po knize jsem sáhla náhodou, protože svou knihu jsem zapomněla doma. Udělala jsem dobře :-) Jednoduchý příběh říkající mnohem víc. Jen m mrzí, že jsem si knihu nevzala v období adventu a neměla to více se zamyšlením, ale tak třeba příště :-)
Knížka je útlá, má jen nějakých devadesát stránek, ale příběh sám velmi velmi silný.
Dalo by se říct krátká kniha na dlouhé přemýšlení.
Je psána hodně úsporným jazykem, ale každé slovo má své přesné místo i význam a vyjadřuje holou podstatu tak, že je čtenáři až úzko. Zdánlivě bez emocí, ale když se dostaneme k jádru, je tam síla, láska, vášeň, něžnost.
Příběh je jednoduchý až obyčejný, přesto je to velkolepé vyprávění o pokoře a přirozené potřebě člověka dělat něco užitečného bez velkých gest. Důležitou roli hraje islandská příroda - ledový vítr, silný mráz, hvězdné nebe, hory.
Doporučuji číst v adventním čase, vyprávění získá rozměr navíc, a kdyby v tom čase mrzlo a sněžilo, asi bychom se Benediktovi přiblížili ještě o něco víc, chápali bychom lépe jeho víru a naději, jeho sílu nikdy se nevzdávat.
Podle mého názoru vynikající literární dílo, bohužel v dnešní době na takovou literaturu není čas, je málo akční, možná pro někoho nudná.
Knihu jsem také poslouchala jako četbu na pokračování v podání výborného Jana Hartla, vřele doporučuji!
Nedoposlechla jsem ani zkrácenou verzi četby na pokračování, protože mě to nebavilo, ale ani nehodnotím.
Adventní ztišení, které obsahuje poetiku, úctu k lidskosti, drsné přírodě i jemnosti v soužití se zvířaty, ale vzhledem ke smyslu a hloubce Vánoc zůstává kdesi v počátcích hledání osobního vztahu k dítěti z Betléma.
Pro vzdáleně hledající určitě má svůj přesah a platí všechna slova chvály dole (i nahoře :o), pro ty ukotvenější spíš zanechá určitý smutek a melancholii.
Třeba Benedikt příští rok vyrazí za zapomenutými ovcemi o měsíc dříve a blíže se dotkne v příběhu zmíněného nedělního chrámu :o)
Ano,toto dílko se musí číst ve správném čase vnitřního uklidnění v době adventu.Přiznám se ,že mě se to nepovedlo.Více mne oslovila třeba trilogie Jóna Kalmana Stefánssona Ráj a Peklo.
Trochu mi to připomnělo "Celý život" od Seethalera. Jen u čtení této knížky (či v mém případě u poslechu) je třeba sedět zachumlaná pod dekou u praskajícího krbu, jinak ze všech těch závějí, sněhových bouří a ledových severáků pěkně zebe do noh! Každopádně příjemné, i když mrazivé, adventní ztišení.
Knihu jsem nečetl, ale poslouchal ve formě audioknihy.
Příběh je citlivě čtený krásným hlasem Jana Hartla a jemně podbarvený melancholickou hudbou. Všem doporučuji,pro mne velmi silný zážitek *****
Mám ráda příběhy severu první poloviny minulého století. A Advent jím je, ale docela jinak. Nejde v něm totiž až tolik o děj, je to příběh o jediném člověku. Jeden člověk, nepřízeň počasí a osudu. A smrt se netváří tak hrozivě, je to čistě technicky jedna z možností.
Čítanie na adventné obdobie ako stvorené. Príbeh o jednom človeku, ktorého viera a nádej, ho napriek ťažkostiam a úskaliam života, ktorým čelil, dostali (s pomocou) do jeho cieľa. Je to útla knižôčka, ktorú stihnete za jeden večer. Ešte teraz mi v ušiach znie divé zavíjanie ľadového vetra, na koži cítim mráz, nad hlavou vidím jasnú hviezdu noc a pocit prázdneho žalúdka sa dostavil taktiež.
"Však to je taky povinnost lidí, možná jediná, vědět si vždycky rady. Nevzdávat se. Vrhat se proti meči, ať je sebevíc ostrý. Když ti už nechtějí sloužit nohy, pak se musíš smířit s tim, že je už nemůžeš používat, ale to neznamená, že se vzdáš."
Čtyři body za celkový dojem a jeden navíc za námět k přemýšlení. Úsporný styl každého nechytí, ale za dočtení to stojí. Je to totiž důležitá knížka o něčem, co dnešní egocentrické společnosti hodně chybí. O pokoře (aspoň k něčemu) a snad přirozené potřebě člověka dělat něco užitečného (říkejme tomu třeba smysl života).
Lahůdka. Pěkně mražená předvánoční lahůdka.
Moc pěkně to přede mnou okomentovali Chytuš a amorito, není moc co více dodat.
Jen bych jí opravdu doporučila číst v adventním čase, získá tím rozměr navíc - člověku se dostane pořádně pod kůži a více si čtení tohohle, na první pohled jednoduchého a krátkého, ve skutečnosti nesmírně hlubokého, příběhu užije. Když venku sněží, mrzne až praští, člověk se s Benediktem tak nějak více propojí a mnohem snáze se nechá vtáhnout do hlubin.
A jak píše amorito - tohle čtení chce čas, hodně času.
S touto knížečkou to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ostatně už to tu psala dřív Chytuš, a já její názor plně sdílím, byla by chyba očekávat, že je to jakási lehká jednohubka. Tato novela si totiž opravdu žádá, abyste jí projevili úctu a vyčlenili si na ni svůj čas a pozornost. V opačném případě hrozí, že si vás příběh k sobě ani nepustí. Vím to sama moc dobře, protože ten "pravý čas" pro mě nastal teprve až na třetí pokus.
Nemá smysl tady znovu psát o ději, ten není nijak extra bohatý a je tu popsaný dostatečně. Žádné dějové veletoče by ostatně u takového útvaru asi ani nikdo neočekával. Ovšem na to, že se v příběhu vlastně skoro nic neděje, leccos zůstává jen v mlhavých náznacích a vyprávění je zdánlivě skoupé na emoce, dokáže knížka u čtenáře vyvolat množství pocitů a úvah.
Jakákoliv další slova jsou podle mého zbytečná, knížku jednoduše doporučuji přečíst, protože stojí za to.
Zajímavý námět samotářského muže, který v duchu křesťanských hodnot každoročně v období adventu vychází do hor jen se svým psem a beranem sehnat zatoulané ovce, aby v horách neumrzly. Jen škoda, že mě to vůbec nechytlo. Styl psaní mě nebavil. Odložila jsem nedočtené.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Advent |
| 1970 | Rod na Borgu |
| 1946 |  Pokrevní bratři |
| 1947 | Brandur z Bjargu |
| 1934 |  Jon Arason |
Každoroční rituál adventního čtení Malé vánoční povídky Ludvíka Aškenázyho jsem před třemi lety rozšířil o tuto útlou knihu. A každý rok najdu něco nového. Díky ní jsem si přečetl Hamsunův Hlad (a nebyl spokojen) i Hemingwayova Starce a moře (a byl spokojen). Každý rok s kozlem Nezmarem, psem Leem jdu ve stopách Benediktových, každý rok hledám zabloudilé ovce, pomáhám svým bližním, mrznu, dýchám, žiju. Jak jsou věci prosté a jednoduché - přežít a pomoci.