Adventní a vánoční zamyšlení

08.12.2017

Narodila jsem se ve věřící rodině, ale naši naštěstí nechali otázku víry na nás, když jsme dospěli, nenutili nás k jinému názoru ( za což jim velký dík). Ale v adventním čase, kdy svět kolem mě začíná nabíhat do obrátek -dárky, úklid,pečení- jsem se za dob dospívání mých synů pár let naučila jednu úžasnou věc. Sednout si k adventnímu věnci, zapálit svíčku a povídat si o všem co nás trápí i z čeho máme radost ( a u světla adventní svíčky jsem se jednoho krásného večera dozvěděla o tom, jak mě děti během roku hezky dostávají svými úhybnými manévry, které jim poradila babička-moje mamka-a ta je znala z praxe se mnou. Dostala mě tím naprosto dokonale, protože jsem si myslela, že netuší, jak jsem v pubertě rafinovaná a mazaná- a přitom to mamka všechno věděla). Ale večerní pohoda u adventního věnce, kdy se otvírají naše srdíčka a tím i pusy nám zůstala. Teď jsou děti dospělé, takže u stolu zapalujeme svíčky už sami dva, ale i tak je to moc hezké a tahle kniha mě letos pomohla zapomenout na svět okolo, na ten frčák co je venku a zamyslet se vlastně nad námi všemi, nad našimi životy, které ne vždy vedeme tak jak bychom chtěli a jak bychom mohli.