Afghánské tažení
Steven Pressfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/4785/bmid_afghanske-tazeni-Ixf-4785.jpg
4
67
67
TADY SE S NÁMI NEPŘÍTEL NEUTKÁVÁ V ŘÁDNÉ BITVÉ, JAK TO ČINILY ARMÁDY, S NIMIŽ JSME BOJOVALI V MINULOSTI… I KDYŽ HO PORAZÍME, ON SE NESMÍŘÍ S NAŠÍ SVRCHOVANOSTÍ, ALE BUDE SE VRACET ZNOVU A ZNOVU. NENÁVIDÍ NÁS SE ZARPUTILOSTÍ, KTEROU PŘEKONÁVÁ JEN JEHO TRPĚLIVOST A SCHOPNOST SNÁŠET STRÁDÁNÍ.“ Těmito slovy, která bychom dnes mohli číst v aktuálních zprávách z některých bojišť, se vrací Steven Pressfield, americký spisovatel proslulý romány věnovanými vojenství starověku, k tažení Alexandra Velikého do afghánských království v létech 330 až 327 před Kristem. Starověkou epopejí jako by autor nastiňoval průběh, hrůzy a beznaděj současných konfliktů v Iráku a v Afghánistánu. Děj Afghánského tažení vypráví mladý voják Alexandrovy armády, Makedonec Mathias. Z jeho úst se dozvídáme, s jakými vojenskými a morálními strastmi se vypořádávali Alexandrovi muži a jejich král v novém typu války, když jim nezbývalo než se přizpůsobit metodám nesmiřitelného nepřítele, jeho teroru a taktice partyzánského boje s účastí civilního obyvatelstva, včetně žen a chlapců. Mathias se připojuje k Alexandrově armádě v době, kdy už porazila perskou říši a postupuje dále na východ do Afghánistánu, aby se dostala k údajným pohádkovým bohatstvím Indie. Mladý muž bojuje v jednotce mezi svými vrstevníky, ale také spolu s veterány, k nimž se rychle přiřazuje, když uskutečňují Alexandrovu taktiku spálené země. Zároveň prožívá hluboký milostný vztah k afghánské dívce, který je však těžce poznamenán barbarstvím afghánské společnosti, makedonských vetřelců a nakonec i zaslepeností jeho samého. Mathias popisuje každodenní brutální střety obou stran a dokládá tím, jakou cenu lidskosti platí expediční ozbrojená síla, řídící se v podstatě světskými a humanistickými zásadami, když se snaží vnutit svou vůli lidu fanaticky oddanému náboženství a hrdému tak, že dovede za své zásady bez váhání zemřít. Vpád západní armády, která se střetává s divokými válečníky Východu, odhodlanými hájit svobodu doslova za každou cenu, vyvolává strhující drama, jehož literární ztvárnění v Afghánském tažení je hodné tak mistrného znalce starodávného lidstva v zápase o jeho ideje, jakým je Steven Pressfield.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Afghan Campaign, 2006
více info...
Přidat komentář
Naprosto poutavý a skorem autentický příběh z dob Alexandra Makedonského, člověk se dozví spoustu zajímavých věcí, občas jsem musel listovat ve wikipedii, abych byl v obraze.
Válečná literatura je svébytná literatura, tahle kniha je napsaná poutavě a navíc tak, že se dozvíte spoustu věcí.
Upřímně nejsem zrovna fanoušek válečné literatury a při čtení té hisotrické jsem se už mnohkrát spálila. Na druhou stranu tahle knížka je perfektní. Nedisponuje sice letopočty, na druhou stranu je plná dobový relálií, které vám autor nenápadně podsouvá v prběhu děje. Málokdy je historik zároveŇ dobrý vypravečem, toto je ovšem ten případ.
Neuveriteľne pravdivo a miestami až brutálne opísaný život gréckych vojakov a ich spojencov počas ťaženia v Afganistane. Ozaj to nebola vojna v tom pravom slova zmysle, ale išlo už o akúsi genocídu z oboch strán. Jedna z úplne najlepšich kníh o Alexandrovi Veľkom a asi najlepší historický román, čo som zatiaľ čital
Prosííííííííím, neprodává někdo ? Nutně poptávám k Vánocům :-). Moc děkuji za nabídku, Petra
Absolutní pecka! Nejlepší válečný román, jaký jsem četl! v díře zvané Afghánistán se toho za poslední dva a půl tisíce let zase tolik nezměnilo.
(SPOILER)
Pro mě šlo o první Pressfieldovu knihu a ačkoliv mě nijak vyloženě neuchvátila, zaslouží si minimálně ty tři hvězdičky. Největším problémem pro mě ale bylo začíst se: kniha je psána dost zvláštním způsobem, část v budoucím čase, část zase jinak... Téma je zajímavé, ale zpracované by prostě mohlo být daleko lépe. Lajk se navíc ve vojenské strategii a geografii tolik neorientuje, takže některé odstavce prostě čtenář jen tak prolétne - protože jim nerozumí. Vážně tam ale do očí bily výrazy jako "horští myslivci" a "tunely" - v té době to snad existovalo?
Hlavní hrdina je docela sympaťák, není nereálný, s jeho pocity (když už o nich autor výjimečně něco napíše) se čtenář docela ztotožní. I další postavy, jako jsou Lucas, Šínar, Elias, Ash, ti vši jsou něčím zajímaví. Šínařina smrt mě zase tolik nepřekvapila, podezíravý čtenář už většinou dopředu tuší, že pokud historický román přímo spěje ke šťastnému konci, nebude to tak světlé :).
Speciálně se mi líbí vylíčení afghánské kultury, o kterém bychom vlastně mohli říct, že přesně takhle to v některých částech střední Asie a Blízkého Východu vypadá stále stejně, například vraždy ze cti a další a další. Celkově jsem se rozhodovala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec spíše tedy ty tři. Není to nijak extra kniha, ale na nudné večery bohatě postačí a zabaví.
Kniha je velmi čtivě napsaná. Jde o vcelku jednoduchý, ale dobře vystavěný příběh, který má spád. Závěr knihy přináší zajímavé rozuzlení. Na druhou strany autor používá ryze moderní vojenskou terminologii (horští myslivci!), což působí značně neautenticky. Stejně tak uvažování hlavního hrdiny odpovídá spíše současným poměrům. To celkově dobrý dojem z knihy snižuje. Za přečtení každopádně stojí, ačkoli vracet se k ní nebudu. Za mě 70%, z toho 10% za to, že nás nečeká prvoplánový happy end.
Hlavní předností knihy je její anti-válečné poselství, což u románu ze starověku působí nezvykle, přeci jen člověk očekává spíš heroické vylíčení bojů, ale díky tomu si uvědomí, že válka je pořád stejná...Na druhou stranu to má i stinnou stránku, díky tomuto modernímu pojetí se mi zdálo, že autor trochu okatě roubuje zkušenosti ze současných konfliktů v Afghánistánu do dávné minulosti, ve stylu "přání otcem myšlenky". Ale Pressfield je vynikající spisovatel, tak jsem mu nakonec po dočtení knihy uvěřil, že to klidně mohlo probíhat přesně jak popisuje.
Fiktivní vyprávění makedonského vojáka o tažení Alexandra Velikého do nitra perské říše. Autor se pohybuje v historickém rámci, ale jeho hrdinové mluví jako američtí mariňáci. Výborný nápad a výborná kniha.
Výborné čtení pro milovníky antického válečnictví. Líčení vyznívá natolik autenticky, jako kdyby se toho autor sám zúčastnil.
Tak tuhle úžasnou knížku jsem měla s sebou před pár lety na zájezdě a po té, co jsem ji v autobusu doslova zhltla za pár dní, si ji ode mne půjčilo ještě asi pět dalších spolucestujících. Všichni jsme byli nadšení. Určitě se k ní brzo vrátím.
Úžasný román, který má podezřele přesnou paralelu v dnešku, Afghanistán, historicky bolavé místo, které nikdo nikdy na dlouho nedobyl. Jak si s tím poradil Alexandr? Můžete si to přečíst zde. Autor se nyní hodně zaměřil na způsob života a mylšní tamějších kmenů. Podivuhodné, jejich mentalita prostě přežila tiscíciletí. Kromě toho dodává kormě epiky i decentní milostný příběh s vyústěním, které asi muselo nastat. Pamatuji, že knihu jsem si koupil okamžitě poté, co jsem získal nějaké peníze z brigády: A četl jsem ji hodně pomalu a po částech, abych si to vychutnal. Jako jeho další romány ani tento neztrácí na kvalitě po dalších přečteních.
Štítky knihy
Persie starověk války Alexandr Veliký starověké Řecko historické romány
Autorovy další knížky
| 2001 |  Ohnivá brána |
| 2017 |  Válka umění |
| 2003 | Poslední z Amazonek |
| 2005 | Ctnosti války |
| 2008 | Afghánské tažení |
Na první pohled prvoplánový historický válečný román však v sobě skrývá spoustu poselství pro dnešní generace. Bohužel spoustu z nich už jsme prošvihli v okamžiku, kdy jsme nechali (EU+USA) padnout šacha Rézu Pahlaví. Jedině on jako legální vládce společně s moderně orientovanou manželkou mohli tento region dostat alespoň do 19. století. Bohužel nebyl pro západ příkladem osvíceného monarchy. Takový by ostatně stejně nevydržel vládnout ani 2 roky. Po jeho pádu přišel návrat Chomejního, vzestup Saddáma, sovětský pokus o export socialismu do Afganistánu. My v Evropě nikdy nemůžeme pochopit např. filozofii popisovanou v tomto románě, na jejímž základě musí zemřít žena, která si nechala zachránit život od jiného muže než příbuzného.