Africká abeceda
Václav Chaloupek
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425538/bmid_africka-abeceda-D6h-425538.jpeg
5
3
3
Lvy, slony, zebry, žirafy většinou dobře známe, ať již ze ZOO nebo z televizní obrazovky. Co je anhinga, kde roste baobab, jak vypadá daman a jak snovač? Kde bychom mohli potkat vodušku a je welwitschie zvíře, nebo rostlina? V tom už bychom si pravděpodobně tak jistí nebyli. Ale můžeme se začíst do Africké abecedy. Václav Chaloupek v ní vypráví o zvířatech, rostlinách a místech známých i pozoruhodně neznámých, o národních parcích a naopak o oblastech turistickým ruchem dosud téměř nedotčených a také o řekách, jež ve vyprahlé Africe tvoří skutečné tepny života. Autor v knize zaznamenal své postřehy a zážitky z četných filmařských cest, které podnikal v rozmezí pětadvaceti let. Exkluzivními fotografiemi, pořízenými během dvou afrických výprav, vybavila knihu Taťána Typltová. Podařilo se jí zachytit jedinečnost okamžiků, cenných i proto, že kouzlo původní divoké Afriky pomalu a možná nenávratně mizí. Mnohé druhy zvířat jsou ohrožené, jiným hrozí vyhubení, a to nejen v důsledku pytláctví, ale i vlivem měnícího se životního prostředí. Vypravte se na kontinent s vůní exotiky. Zažijte neopakovatelná setkání s divokou a nespoutanou Afrikou.... celý text
Příroda, zvířata Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , Česká televize (Edice ČT)Originální název:
Africká abeceda
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2000 |  Méďové: Půl roku s medvědími kluky |
| 2002 | Vydrýsek - O čem zpívá řeka |
| 1998 | Tuláček liška |
| 2001 | Méďové 2 |
| 2003 | Bráškové - Prázdniny s vlčaty |
Napsat knihu tak, aby potěšila stejnou měrou děti i dospělé, je umění – a autorům Africké abecedy se to povedlo. 64 hesel představuje africké reálie od mysu Dobré naděje po řeku Čobe, od anhingy po tarbíka, od aloe po welwitschii. Nejzajímavější jsou Chaloupkovy vlastní zkušenosti se zvěří a jeho zážitky z národních parků, cest a kempů. Ještě působivější než text mi ale přišly překrásné snímky Taťány Typltové, které by vévodily každé výstavě „wildlife photography“. Při pohledu na její záběry mysu Dobré naděje žasnu, že je možné takhle fotit. A zajímalo by mě, kolik času v Africe strávila, než se jí podařilo zachytit tak vzácné živočichy jako třeba karakala.
Chaloupek si často stěžuje na masový a komerční turismus, a když píše o slonech, lituje zvířata v pražské zoo spoutaná řetězy. S tím nelze nesouhlasit. Jenže vzápětí dostaneme historku, jak autor využil nabídky specializované farmy, aby se povozil na slonovi. Afričtí chobotnatci určení k projížďkám jsou jako mláďata odebíráni matkám, drženi v izolaci od stáda a krutě drezírováni. Stěžovat si na bezohledné turisty je namístě, ale ještě víc namístě je dávat pozor, abychom k nim sami nepatřili.