Africká zima
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532984/bmid_africka-zima-65ddaa3a70132.jpg
4
518
518
Jižní Súdán, nejmladší stát světa, už celá desetiletí sužují ozbrojené konflikty. Na začátku roku 2017 se do míst s nedostatkem potravin, kde se až příliš daří infekčním a tropickým nemocem, vydává lékař Tomáš Šebek jako jeden ze zástupců mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Po zkušenostech s úrazovou chirurgií na Haiti a válečnou medicínou v Afghánistánu se ocitá v prostředí, kde má tradiční léčitel daleko větší respekt než lékař vzdělaný na Západě. Proti fixaci zlomenin papírem anebo poléváním vařící vodou může reputaci chirurgického týmu v očích místních pozvednout snad jen tím, že v absolutní pustině obklopující nemocnici v Agoku provede první operaci mozku dospívajícího Jihosúdánce. Zápisky Tomáše Šebka v jedinečném podání Lukáše Hlavici představují originální pohled na místa, o nichž se z médií nedozvíte.... celý text
Přidat komentář
Jako autentické svědectví zajímavé a věrohodné v rámci literatury faktu - ale jako beletrie bohužel nic moc. Nepopírám, že autor je jako lékař ve svém oboru špičkový, ale zdá se mi, že až příliš moc se snaží být i dobrým spisovatelem. Jeho úsilí působí mnohdy křečovitě a zbytečně překombinovaně.
Zpětně líčí své zážitky a zkušenosti z mise v těžkých podmínkách: boj s nevěřícími, s nedůvěrou místních lidí, kteří se spíše svěřují do rukou pochybným šamanům, boj s nepřízní prostředí /moskyti, zvířata, celkové klima/, boj s nemocemi, s nedostatkem vybavení a též i boj se sebou sama.
Ne každý by život v takových podmínkách ustál. Pomáhá mu v tom velice černý, jízlivý, ironický a sebeironický humor, nebojí se sarkasticky přiznat vlastní chybu a taky se za ni patřičně kát, čímž je čtenáři možná trochu sympatičtější. Používá však příliš mnoho vulgarismů /žrádlo ve smyslu jídlo pro lidi/ a též příliš odborný slovník: neznalý čtenář mnohdy nechápe, o jaký zákrok se jedná, většinou význam uhádne až z kontextu.
Zápisky působí poněkud chaoticky a neuspořádaně, přeskakuje z tématu na téma. Zdá se mi, jako by své působení v organizaci Lékaři bez hranic neustále obhajoval, často jsem se ptala, proč se k absolvování misí vlastně odhodlal, když mu to přineslo tolik nepohodlí a utrpení.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Lukáše Hlavici - jeho hlas se mi k textu moc nehodil: připadal mi až příliš cynický a zbavený emocí.
"... Ale v oblasti medicíny tropické jsem jak moskyt bez sosáku."
"Usnul jsem až po ibáči."
"Večer jsou zbytky od oběda. Mě vařit nebaví. Ale nevadí mi jíst stále to samé dokola."
"Zaprášenou moskytiéru nad postelí jsem sundal. Už tak je všude prachu dost a na moskyty kašlu. Sajou tak jako tak."
"Facka přes celou hubu. "Co tady plýtváš vodou, ty parchante?" Tak nějak si překládám stacatto v místním dialektu od matky, co právě plísní své vlastní dítě."
"Na Emery propleskává matka své asi tříleté apatické dítě. Těžká malárie, už ani nepřijímá vodu."
"Když se při konečné bandáži na chvíli rozhlédnu kolem, čumí na mě z různých rohů plenty snad dvacet příbuzných. Zazubím se, zazubí se."
"To nejsou moskyti. To je organizovaný šicí stroj bez nití."
"Tahle kapitola je o běhání od začátku do konce. Na závěr tedy běžím na hajzlík. Prostě pořád tu místní stravu nedávám. Ale už jsem si zvyknul. Co by za to pacienti se zácpou dali, že?"
"Postupně sbírám z postele celého Šebka. Saturace 60%. Kurva, to je ale probuzení!"¨
"Já nebrečel. Jsem profesionál. Já brečím až teď, když to píšu."
"Ukládám si to do wish-listu."
Tomáš Šebek je můj oblíbený superhrdina - každá jeho kniha nebo přednáška mě nechává v úžasu nad tím, čeho všeho jsou lidé schopní. Ať už v tom lepším slova smyslu (skvělý chirurg, účastník humanitárních misí, držitel cen za statečnost a pomoc vzor v péči o nemocné); nebo v tom nejhorším smyslu slova (válečné konflikty, násilí a další zvěrstva, která ve svých knihách popisuje).
Jeho styl psaní mi sedí a do daného prostředí se hodí.
Super zápisky ze zahraniční mise chirurga všeuměla - obdivuji to doktorské umění, zaujetí, odvahu, lidskost.
Jen to uspořádání obsahu jednotlivých kapitol ( četla jsem to ve čtečce a myslela jsem, že to je problém mého stroje) mi přišlo lehce chaotické, ale po začtení jsem si na to zvykla a počítala s tím.
Tomáš Šebek je nejlepším PR Lékařů bez hranic. Pohledný chirurg s (pomalu) schopnostmi Supermana, který někde na konci světa zachraňuje životy a umožňuje studovat na doktora klukovi z rozvojové země, který by jinak neměl šanci... no neberte to. :-)
Předtím už jsem poslouchala Misi Afghánistán a pravděpodobně proto, že to bylo naše první setkání, byla jsem tehdy úplně unešená. Teď jsem sice stále obdivovala práci LBH, možnost "podívat se" do Afriky a na operační sál. Baví mě uvolněný hovorový styl. Ale, jak zmínil kdosi přede mnou, kniha občas nedržela pohromadě, témata přeskakovala a myslím, že audio tenhle fakt ještě podpořilo. Pokud máte na začátku kapitoly z kontextu vytržený úryvek z prostředka, přece jen to v tištěné knize rozlišíte líp.
Na rozdíl od jiných čtenářů mně nevadily vulgarismy v Misi Afghánistán, co si budeme povídat, jsem si jistá, že takhle doktoři mluví/přemýšlí. Ale OK, chápu.
Každopádně držím palce všem lékařům bez hranic a hluboce před nimi smekám.
Těžko hodnotit. Pan Šebek, to je frajer o kterým se nám mnohým ani nesnilo, hltal jsem každou stránku, žasnul jsem, smál jsem se, mnohdy mě i mrazilo. Oproti Misi Afghánistán je zde objektivně méně rozstřílených jater a rozsekaných střev, zato mnohem víc abscesů, slepáků a porodnictví, a taky víc humoru, často jsem se upřímně zasmál. Takže obsahově - super!
Musím se vyjádřit ke stylu psaní, je super že je samotný text trochu učesanější, s méně vulgarismy atp., to mi sedlo. Ale dávat na začátek kapitoly odstavec z jejího prostředka, proboha, proč?! Čte se to hrozně, jak v knize, tak na blogu, a tak tentokrát jsou zápisky ještě chaotičtější než kdy jindy. Ke konci jsem rezignoval a přestal jsem se snažit následovat jakoukoliv časovou linku kapitoly, škoda.
Vyprávění o práci „lékařů bez hranic“ je stejně svérázné, jako autor sám. Tomáš Šebek píše specifickým jazykem, musíte přijmout jeho zrychlený, téměř telegrafický styl. Ale jakmile si zvyknete, po pár stránkách se díky téhle autentické zpovědi ocitnete přímo uprostřed dění a budete spolu s ním a jeho kolegy pobíhat z jednoho oddělení na druhé, prožijete banální i neuvěřitelné operace, budete se bát potulných psů i kroutit hlavou nad praktikami místních šamanů. Každodenní zápisky psané bez sentimentu a s notnou dávkou černého humoru neubírají nic z extrémní náročnosti práce těchto lékařů – dobrovolníků. Navíc s každým uplynulým dnem poznáte nejen jejich práci, ale i prostředí a život místních lidí.
Hele, tohle je fakt dobrý... Něco, jako když jsem před léty nadšeně sledoval v televizi Dr. House. Polovině lékařských termínů člověk úplně nerozumí, i když je vidět opakovaná snaha je překládat do "lidštiny", ale dodává to celé věci tu pravou atmosféru dál řádně okořeněnou Afrikou nasáklými příhodami a energií sršící osobností autora.
Krev, hnis, pot a další tekutiny tečou proudem, já se nestačím divit nekončícímu počtu "slepáků" a množství i různorodosti toho, na co jeden chirurg za měsíc narazí v jednom městečku mezi severním a Jižním Súdánem. K tomu čtenář dostává i nahlédnutí do života místních – že například po kýchnutí říkají oblíbenou barvu vola nebo jak zdůrazňují obdiv mlasknutím. To vše je doplněné návštěvou místního léčitele, informacemi o probíhající občanské válce a minových polích, sem tam výhledy do krajiny jako na tom pravém safari, povídáním o běhu (všechna čest v tom vedru), propagací Lékařů bez hranic a podobně... Vzhledem k tomu, jak záslužnou činnost autor dělá, člověku ani nijak nevadí méně související témata, i ta, která by mě osobně v jiné knize štvala. Na to, jak těžká témata autor popisuje, je vše přirozené a moc hezky se to poslouchá.
Jde o knihu natolik hovorovou, že jde spíš o jakýsi vyprávěný zápisník/cestopis. Témata skáčou jako divá a nejednou se mi stalo, že jsem nechápal, jak se děj dostal sem a proč se po převyprávění jiného příběhu zase k něčemu vrací. Jako kdyby vám to autor povídal někde u piva. K čemuž se nesmírně hodí také zvolený interpret audioknihy, který jako by autorovi "z hlasivek vypadl".
Za mňa plný počet. Autentická reportáž bez príkras doplnená krásnymi fotografiami. Určitě si prečítam aj ostatné.
No za mě jen tři hvězdičky. Téma určitě zajímavé, každopádně obdivuji každého, kdo něco takového dělá...ale způsob, jakým to je napsaný mi prostě nesedl.
Nad touhle knihou jsem dlouho přemýšlela. Autor popisuje situaci svých pacientů i počasí, které zažil, a je to pěkné čtení.
Zajímavé dech beroucí příběhy . Kniha je čtivá , řekla bych až vtipně psaná , navzdory všem hrůzám , které musí ti chudáci v Africe prožívat . Velké DÍKY všem , kteří se podílí na misích LÉKAŘŮ BEZ HRANIC , obdivuji hlavně logistiku !!!
Jak sám autor rád uvádí, není spisovatel, ale zapisovatel a přesně tak to vidím i já. Je to zároveň plus i mínus knihy, z mého pohledu. Plusová je jasná autentičnost a vyvolání pocitu pro čtenáře, že je úplně tam a umí se do situace krásně vžít, protože je tam vše krásně syrově, odkrytě napsané, bez tzv. příkras. Zároveň pro mě opět (je to moje druhá kniha od autora) bylo těžké se začíst, vůbec mě to ze začátku jakoby nebavilo, nevtáhlo. Každopádně knížku můžu s čistým svědomím doporučit, člověk se dozví zase víc detailů o africkém světě a jeho způsobu žití a bytí. 3,5* za mě.
Každý jeden jeho den by vyšel na samostatný román. Syrové, ale hlavně velmi zajímavé. Dokázal s lehkostí popisovat těžkosti své práce na misi. Vím, že fyzicky ani psychicky bych to nevydržela ani jeden den. O to větší respekt a díky za jeho práci! 90%
Velmi zajímavá kniha a klobouk dolů před vsemi lékaři a sestřičkami, kteří jdou do těchto zemí zachraňovat lidské životy s minimem vybavení. Doporučuji.
Zajímavé i poučné čtení o práci lékařů v Africe. Autor sice není spisovatel, ale jen zapisovatel, jak sám říká, ale napsal to pěkně a tak nějak nenásilně.
Rozhodne pútava reportáž, ktorú som prečítala doslova jedným dychom.
Jej autor na mňa pôsobí ako charizmatická osobnosť, ktorá svoje poslanie vykonáva s hlbokou pokorou a rešpektom.
Páči sa mi nadhľad s akým podáva svoje zážitky častokrát okorenené aj trochou čierneho humoru, čo aspoň na mňa pôsobilo veľmi optimistický aj napriek závažnosti konkrétnych situácií.
Oceňujem jeho ľudský prístup jednak smerom k pacientom, kolegom alebo nadriadeným autoritám.
Svoju charizmu a potrebu pomáhať dostal do vienka ako dar, ktorý zdá sa úspešne rozvíja častokrát aj na úkor svojho zdravia alebo vlastného pohodlia...
Lekári bez hraníc máte môj obdiv !!!
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2024 |  Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
Africká zima v Súdánu (třetí z přečtených misí), se mi zatím líbila nejvíc, - jestli se to tak dá vůbec říct; šikovnější formulace mě momentálně nenapadá. Uši si opět užily dokonalého interpreta Lukáše Hlavicu. A vyhovoval mi posun v tom, jak byla knížka napsána, aniž by mi nevyhovoval styl těch předchozích... Jéžiši, to je teda komentář... :)
Chci říct :)), že pro mě bylo tohle reportážní "vyprávění" Tomáše Šebka opět dechberoucí (a ne, já se neztrácela), se vším všudy, co pro mě už dlouho Rytíři, - pardon, Lékaři bez hranic znamenají. Co si zlomkově dovedu představit pod povrchem toho lehkým perem "zapsaného", co se mi jakoby mimochodem odkrývá, co mi to bez mentorského podtónu nabízí. A co si potřebuju připomínat (a zřejmě nebudu sama), co nejčastěji. Pokud jste dočetli, asi už tušíte… Je dobré zkusit se odvážit -
UKÁZAT KOZY PTÁKŮM!!!