Africké květiny - Swingující samomluvy
Vladimír Kouřil

Africké květiny přinášejí širší zamyšlení nad jazzovou hudbou jako fenoménem, na němž stojí existence veškeré populární hudby. Autor připomíná také okolnosti vzniku a vývoje jazzu, rock’n’rollu a zabývá se hudební globalizací. Kniha ukazuje, co všechno se v souvislosti hlavně s jazzem, ale nakonec hudbou obecně, může honit v hlavě člověku, který s ní žije desítky let, je jejím náruživým posluchačem, propagátorem, hodně toho o ní ví a „něco“ si o ní také myslí. Vladimír Kouřil patří k nejserióznějším hudebním publicistům a kritikům, kteří se jazzem dlouhá léta zabývají. Nejde tedy o „z vody vyvařenou“ dojmologii, nýbrž o soudy stojící na pevných nohou zvládnuté faktografie, mimořádné posluchačské zkušenosti a v neposlední řadě i značných mezioborových znalostí. Nejednou zde zabrousíme do literatury či výtvarného umění. Titul knihy Africké květiny odkazuje na fakt, že cesta vývoje nejen jazzu, ale celé civilizace vyšla z lůna afrického kontinentu. Přímým podnětem pak byla jedna z nejkrásnějších skladeb Dukea Ellingtona Flaurette Africaine napsaná pod dojmem jeho pracovního pobytu v Paříži.... celý text
Přidat komentář


Jednu hvězdičku jen za fakta, jinak se mi z toho, jak je to napsaný, kroutí prsty u nohou.
Autorovy další knížky
1981 | ![]() |
2006 | ![]() |
1999 | ![]() |
2016 | ![]() |
2017 | ![]() |
Vynikající kniha od vynikajícího znalce jazzu a jeho různých fúzí s jinými žánry (klasická hudba, rock). S přesahem i literárním, výtvarným (každá kapitola je uvedena ukázkou např. Hrabal, Márai, Pamuk, Jackson Pollock). Cenná je i v tom, že Vladimír Kouřil má neskutečně "naposloucháno" nejen z nahrávek, ale čerpá i z řady osobních koncertních zážitků (Miles Davis). Je zde mnoho odkazů na poslech řady hudebních skladeb. Díky panu Kouřilovi jsem tak objevil "spoustu" krásné muziky...
P. S. A na obálce ilustrace Jiřího Šlitra.