Afrika přece není stát: Překonávání stereotypů o moderní Africe
Dipo Faloyin
Čtení plné slz – od smíchu, vřelého obdivu i lehkého studu. Nějaký stereotyp spojený s Afrikou si nejspíš vybaví každý. Často je vnímána jako vyprahlá krajina posetá domorodými vesničkami a rozlehlými safari parky, jejíž obyvatele bez ustání sužují hlad, chudoba a občanské války. V knize Afrika přece není stát Dipo Faloyin s humorem a nadhledem nabízí tolik potřebný reálný pohled na často opomíjený region. Krok za krokem zkoumá koloniální dědictví jednotlivých zemí a předkládá čtenářům širokou škálu aktuálních témat: od mnoha tváří velkoměstského života v Lagosu a neutuchajícího západoafrického soupeření o nejlepší rýži jollof přes příběh demokracie v sedmi různých diktaturách až po nebezpečí, jež představují stereotypy v populární kultuře. Střídavě z velmi osobního i čistě politického hlediska vypráví skutečný příběh kontinentu a oslavuje jeho nezaměnitelnou energii i podstatu pestrých kultur a komunit. Takto věrným a poutavým způsobem dosud Afriku západnímu světu pravděpodobně nikdo nepopsal.... celý text
Historie Politologie, mezinárodní vztahy Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2024 , N mediaOriginální název:
Africa Is Not a Country: Notes on a Bright Continent, 2022
více info...
Přidat komentář
Bubny, zapadající slunce, na obzoru žirafa, slon, hroch a lev a idylický pohled na několik chýší, před kterými starý šaman nesrozumitelnou řečí vypráví nějaký starodávný, jednoduchý, přesto nesmírně hluboký příběh. Prostě Afrika. Jo, i když na tom nejsem tak špatně jako mnozí jiní, i já byl obětí mnoha stereotypů o Africe. Uvědomoval jsem si ale, že o tomhle kontinentu toho vím až trapně málo, a i proto sáhnul po knize Afrika přece není stát (ok, zčásti to bylo i kvůli skvělé obálce). A rozhodně nelituju. Kolonialismus, umělé vytváření států a z toho plynoucí problémy, autoritářské režimy, kterých není zdaleka tolik, jak se nám muže zdát, zobrazování Afriky v kultuře, bílí spasitelé, africké jídlo, africký Hollywood i nekonečné dohady o návratu kolonialisty ukradených artefaktů. Dipo Faloyin Afriku představuje z různých úhlů pohledu, byť se logicky soustředí především na Nigérii, kde strávil část dětství. A představuje ji mimořádně barvitě, zajímavě a vrstevnatě. Klíčovým kořením, které celý zážitek posouvá na nejvyšší stupínek, je jeho suchý humor a skvěle dávkovaná ironie. Díky Faloyinovi jsem se konečně naučil číst.
Jako milovník Afriky jsem se do knihy na první dobrou totálně zamilovala. Dipo si nebere servítky s ničím a navíc vše, i negativní věci, popisuje s humorem a nadhledem.
Zapomeňte na Vzpomínky na Afriku, Bílou Masajku, Gorily v mlze apod. Reálný pohled na dopad vlády koloniálních mocností na africkém kontinentu. Najdou se i odlehčenější kapitoly jako Neexistuje nic jako africký přízvuk o stereotypním ztvárnění Afriky v hollywoodském pojetí.