Agnessa: Zpověď ženy stalinského čekisty
Mira Jakovenková , Agnessa Mironovová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459594/bmid_agnessa-zpoved-zeny-stalinskeho-cek-svc-459594.png
4
27
27
Ústní vzpomínky Agnessy Mironovové (1903–1982), které zaznamenala orální historička Mira Jakovenková, poprvé otevírají dveře do pokojů a salonů Stalinových katů, nejvýše postavených důstojníků sovětské tajné policie během čistek ve třicátých a čtyřicátých letech. Kniha přináší mimořádné svědectví manželky ambiciózního příslušníka NKVD Sergeje Mironova, která se díky extrémně rychlé a úspěšné kariéře svého muže dostala na samý vrchol stalinské společenské smetánky, a po jeho popravě prošla vězením NKVD a Gulagem. Jde sice o zpověď, ale nikoliv o pokání. Agnessa s krajní upřímností vypráví o svém životě plném prudkých zlomů, aniž čehokoliv lituje. Bez obalu vzpomíná na světlé a šťastné dny svého mládí, luxusní život, krásné šaty a okázalé nicnedělání, kterému se oddávala v době, kdy miliony lidí umíraly hladem. Nejednoznačná vypravěčka, kterou v těchto vzpomínkách objevujeme, je mimořádnou postavou, okouzlující a odpudivou zároveň. Její vzpomínky nejsou jen zajímavým životopisem; jde o fascinující text, který zprostředkovává mnohem více než jakýkoliv archivní dokument: každodenní život, lidské charaktery a mytologii období, které se stalo nejstrašnějším a nejkrvavějším v moderních dějinách. Orální vzpomínky Agnessy Mironovové poprvé v roce 2008 vydala instituce Memorial. Později byly editovány, doplněny poznámkovým aparátem a rozsáhlou předmluvou historičky Iriny Ščerbakovové. V nové podobě je v roce 2019 vydalo prestižní nakladatelství AST, a z té vychází i naše připravované vydání.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Aneb jak to taky bylo. Každá takováto kniha je super v tom, jak přibližuje tu atmosféru. Agnessa navíc vypráví, tak jaká je. Trošku naivka, ne zrovna myslitel, ale asi krásná ženská. Dokáže si užívat života, vystřídat chlapi a dostat ze života maximum. A pak přežít i to špatné. Při čtení knihy a titulků dole jsme zjistil, že v podstatě potkala jen minimum lidí, kteří přežili.
Agnessa vypráví s klidem, moc se neprožívá. Mluví o tom, jak se strojila na různé recepce, jak byla za hvězdu.
Agnessa byla ženou vysoce postaveného čekisty a smyčka se okolo nich pochopitelně začala stahovat.
Agnessa skončí v gulagu a i zde se dozvídáme... co si tam oblékala. Je ignorantská a sobecká, ale něčím si čtenáře přeci jen přitáhne. Možná právě tím, že se ničím netají.
Největší síla jsou poznámky pod čarou, které člověka suše a jako mimoděk konfrontují s tím, že málokdo, o kom se mluví, přežil rok 1937, respektive 1938. To je působivější než sebedelší popisy krutostí.
Doporučuji každému, kdo by snad jeste choval jakekoliv sympatie k ruske, potažmo sovětské politice. Jak se pise v zaveru knihy, jak je mozne, ze jeden neprilis sympatický, malý a ošklivý muž zavinil smrt statisíců až milionů lidi? I nas ovlivnil, priznejme si to! A pani Agnesa vypráví velmi otevrene o svém životě, o neuvěřitelných veletočích, nespravedlnostech, strachu, lágrech, ale i luxusu a příjemných chvilkách. Neni to snadné čtení, ale tahle kniha by měla být povinnou četbou pro vsechny, kdo obdivuji Putina a nejen pro ně! Viďte, pane prezidente...
Velmi čtivě napsané memoáry ženy, která je přirovnávaná k ruské Scarlet O'Harové. Sobecká, milující přepych, ve kterém žila jako manželka prominentního člena NKVD, za doby hladomoru, kdy umírají miliony obyvatel Sovětského Svazu. Ale přesto nevzbuzuje jen antipatii. Je upřímná a její odvaha a obrovská energie, vůle k životu, chuť přežít, ale ne za každou cenu si čtenáře nakonec získá.
(SPOILER) Je to zase trochu jiný pohled. Každopádně Agnessa je opravdová a na nic si nehraje.
V knize mě s ohledem na válku na Ukrajině Ruskem pojmenovanou jako ,,zvláštní operace” zaujal následující citát: ,,…s jakou oblibou se u nás věci pojmenovávají slovem ,,zvláštní”: zvláštní kontingent znamenal vězně, zvláštní budova vězení, zvláštní náklad mrtvolu, zvláštní bedna rakev.”