Aha! Rodičovství
Laura Markham
Většina knih na téma rodičovství se zaměřuje na změnu chování u dětí. Kniha, kterou držíte v rukou, začíná u nás – tedy u rodičů. Pomůže nám lépe porozumět vlastním emocím. Poskytuje jednoduché a praktické návody, jak zpracovat naše reakce, abychom byli schopni děti vést s empatií, pomocí stanovení zdravých hranic a jasné komunikace. Hlavní vzkaz autorky zní: „Pečujte o emociální vztah mezi vámi a dítětem, docílíte opravdové a trvalé změny. Máte-li toto zásadní pouto s vaším dítětem, nepotřebujete vyhrožovat, vyčítat, prosit, uplácet ani trestat.“ Tři principy doktorky Laury Markhamové: • umění seberegulace • napojování se na dítě a vytváření hlubokého vztahu • koučink, nikoli kontrola... celý text
Literatura světová Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2015 , Mladá fronta , Kristián EntertainmentOriginální název:
Peaceful Parent, Happy Kids: How to Stop Yelling and Start Connecting
více info...
Přidat komentář
Docela fajn kniha, ačkoli je to americký styl - člověk se musí připravit na omáčku a opakování toho samého. Oceňuju praktické tipy, jak reagovat ve vybraných situacích, příklady z praxe, díky kterým se vše líp pamatuje, a taky nápady na hry.
Za mě rozhodně jedna z knih o rodičovství, která stojí za to si přečíst, i když nesouzním se všemi předloženými radami/postupy. Každý si z ní může vzít myšlenky, které s ním zarezonují. Nejvíc se mi na ní líbí, že tak nějak ze své podstaty vybízí hlavně k laskavosti, alespoň z mého pohledu.
Doteraz mám rozporuplné pocity z tejto knihy aj z výchovného štýlu, ktorý prezentuje. Na jednej strane (najmä ak sa opakovane vraciam k jednotlivým pasážam) som uchvátená daným ideálom (bez ohľadu na to, že ho neviem naplniť), na druhej strane sa pýtam, či to už ako rodičia nepreháňame, či takéto výchovné postupy nie sú už tak trochu modloslužba. Aj som si skúšala predstaviť, ako by sa mne čoby dieťaťu páčilo, ak by moji rodičia so mnou jednali tak, ako je prezentované v tejto knihe... A veru neviem. Naozaj si to neviem predstaviť. Je to tak vzdialené realite, ktorú som zažila (a so mnou možno aj 90 percent detí), že je to pre mňa asi ako predstavovať si, aké by bolo vyrastať v údolí jednorožcov a víl. Napr. užívateľ(ka) Carcassonna píše, že je to kniha pre každého, kto chce "dať spoločnosti plnohodnotných, vyrovnaných jedincov", ale práve tým si nie som celkom istá. Naozaj vyrastie z dieťaťa, ktoré na konci dňa dáva rodičovi hviezdičky za odmenu, ak po ňom nekričal, zdravý jedinec, alebo skôr neskutočný rozmaznanec, ktorý si myslí, že všetko a všetci sa mu musia podriadiť? Naozaj bude raz z dieťaťa plnohodnotný človek, ak otcovi pri nezvládnutí svojich emócií fyzicky ublíži až tak, že mu tečie krv (príklad z knihy), no ten po ňom i tak nenakričí ani ho inak nepotrestá, aby sa dieťatko náhodou necítilo ako zlý človek? Jednoducho, niektoré veci sa mi zdali pritiahnuté za vlasy, hoci v kontexte knihy dávali zmysel. Iné (najmä tipy na hry, ktorých by som uvítala viac), však boli super a vidím, že aj reálne celkom fungujú. Takže... Neviem. Naozaj neviem, čo si o danej knihe myslieť. Možno si z nej človek naozaj musí vyselektovať to, čo je ešte v súlade s jeho videním sveta a hodnotami, zároveň si však určiť svoje hranice, kedy by sa už cítil ako bábka, ktorá sa len vkuse podriaďuje dieťaťu a súčasným výchovným trendom.
No prostě základ všeho je umět ovládat vlastní emoce a umět verbalizovat své skutečné potřeby a přání - jednoznačně, ale nekonfliktním způsobem...a to je tak strašně těžké. Četla jsem tuhle knihu šíleně dlouho a pořád jsem si u toho připadala jako špatný rodič. Z větší části je kniha zaměřena na změnu pohledu na rodičovství - pokud jste ovšem této změně naklonění, respektive jste se k ní už rozhodli, tak vám to bude připadat zdlouhavé (mě například neustále dokola oživující různorodé nezvládnuté situace). Nicméně najdete tam i praktické příklady a návody na to, čeho se v konkrétní situaci chytit.
Asi kvůli hodnocení (83 %) jsem měla přehnaná očekávání. Mě knížka značně zklamala.
Jen asi nejsem schopna přijmout americký styl. Knížka se snaží být praktická, ale nejde k podstatě věci. Cením tři čtyři konkrétní příklady, jak situaci řešit/co (ne)dělat. Toť vše.
Jinak byl obsah hodně zdlouhavý, často se věty/fráze opakovaly. Opravdu jsem se musela nutit, abych ji celou dočetla.
Ve své podstatě stačí přečíst obálku a zapamatovat si autorčiny tři pilíře.
audiokniha - AHA! Rodičovství
Knih, audioknih a podcastů, které se zabývají výchovou a rodičovstvím je na trhu opravdu spousta. AHA! Rodičovství je pro mě však první, která není jen výčet toho, co by se nemělo dělat, ale uvádí i spoustu praktických případů a situací, díky kterým se zamyslíte nad svým vlastním postojem k dětem a třeba mnohé pochopíte. I pokud je vašemu srdci bližší jiný výchovný směr, věřím, že si z audioknihy něco odnesete. Opravdu jsem se zatím nesetkala s knihou, která by toto téma zpracovávala tak srozumitelně. Už prvních pár kapitol mi předalo hodně a po doposlouchání jsem si jistá, že si audioknihu ještě v budoucnu poslechnu znovu.
A proč jsem zvolila audioknihu a ne papírovou knihu? Upřímně jsou pro mě předávané informace lépe zapamatovatelné, pokud mi je někdo říká než když si je přečtu sama. Navíc díky skvělému přednesu Terezy Bebarové jsem byla schopna vnímat delší dobu než po kterou bych četla.
AHA! Rodičovství doporučuji všem rodičům, prarodičům .. zkrátka všem, kteří mají ve svém okolí děti a chtějí jim lépe porozumět, vést je k empatii a navázat láskyplný vztah.
Od knihy jsem nic nečekala, takže mě mohla překvapit jen pozitivně. Myšlenka, že "dítě se chová jako dítě, protože to je dítě" mi úplně převratná nepřišla. Nebylo tam toho mnoho, co by člověk nevymyslel, ale našlo se pár zajímavých nápadů, jak si s dítětem hrát, aby mohlo formou hry uvolnit emoce a taky mě zaujala část o chválení. Že chválení škodí jsem poprvé náhodou slyšela letos ve videu, kde mluvila nějaká česká psycholožka. Znělo to rozumně, ale video bylo krátké a nebylo tam, co tedy dělat jiného. Tady je pár příkladů, které problematiku přibližují, myslím ale, že ještě více by mi v tomto směru mohla nabídnout kniha Rodičovština (zatím jsem nečetla). A i když je Aha rodičovsví hodně americké (a tedy krapet nafouknuté, mohlo by být stručnější) a hodně se ohání nějakým napojováním (některé matky se aktivně napojují i na ještě nenarozené děti a domlouvají si s nimi, kolik minut po západu slunce se dítě narodí a tak, takže pro mě trochu podezřelý pojem) je to asi takovéto opakování, které nemůže uškodit. Hodně dětí by určitě bylo šťastnějších, kdyby od nich rodiče (a jiní dospělí) neočekávali, že se ve 3 letech budou chovat způsobněji a kultivovaněji, než oni zvládnou ve 30.
Četl jsem krátce po dokončení kurzu Nevýchovy. Očekával jsem dle anotace něco podobného. Ano, základní principy jsou podobné. Ale Nevychova je daleko promyšlenější a praktičtější. Aha Rodičovství je hodně upovidane, ale často málo konkrétní. Opakuje se. Hodně. Nejvíc mě zaujala část o emočních hrách.
Zajimave.
Jen musim priznat, ze jako mama maleho decka jsem v prvnich tydnech po precteni nekdy radsi neudelala nic, nez abych neco udelala spatne. Nebo spis nez jsem vymyslela, zda je to v souladu s knihou...
Fajn kniha! Ešte lepšia bude, ak si čo i len zrnko zoberieme so sebou do pamäti a na základe potom konať ako rodič!
Za mě naprosto výborná kniha, ke které se vracím. Jedna z mých nejoblíbenějších o daném tématu.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila a myslela jsem si, že to bude ten typ knihy, o které se dá říct, že se k ní budu vracet a bude jediná o výchově, kterou budu doma mít, protože bude obsahovat téměř vše. Bohužel to není pravda ani zdaleka. Kniha obsahuje sice pár super myšlenek a poznatků, ale dala by se shrnout do cca 50 stran textu. Nic světoborného.
Souhlasím s některými komentáři, že se psaná spíše pro amerického čtenáře. Na doporučení jsem si pořídila některé knihy od Matějčka. Jsou za zlomkovou cenu, nabité informacemi, stručné, jasné a výstižné. Už teď vím, že ty mi dají mnohem více než tato kniha s líbivým marketingem.
Mam z knihy rozpolcene pocity. Rady prevazne zajimave, davaji smysl, cloveku to pomuze zamerit se na chyby, ktere pri vychove deti dela. Bohuzel mi strasne vadi autorcino "mnohe vyzkumy ukazuji" a "na zaklade dlouhodobych studii", ktere je snad na kazde treti strance, ale kniha neobsahuje zadne zdroje ze kterych autorka cerpa, ani nazvy studii, nebo pruzkumu. To trochu celou knihu shazuje na uroven "jedna pani povidala".
Mám z knihy rozporuplné pocity. Chybělo mi tam více příkladů/příběhů ze života. Některé popisy byly pro mě těžko uchopitelné. Ale rozhodně doporučuji k přečtení, ukáže jiné pohledy na výchovu a donutí k zamyšlení :)
Myslela jsem, že tuhle knížku nikdy nedočtu. Ale nakonec jsem se k tomu dokopala.
Strašně moc mi vadil tón/styl, v jakém byla kniha napsaná. Působilo to na mě arogantně. Také mi přišla psaná dost odborně, ale paradoxně to pak působilo velmi laicky. Možná za to může překlad, nevím.
Obsahově mi velmi vadilo neustále opakování toho samého, bylo to neskutečně únavné a nudné číst. Také mi to přišlo psané všechno abstraktně, nesnáším spojení napojování a hluboký vztah. Autorka vždycky slibovala, že po teorii budou praktické informace, ale mně to tak nepřišlo. Také styl navrhované komunikace byl kolikrát dost krkolomný a například v rozporu s tím, co píše ve své knize Thomas Gordon.
V kontextu jiných knih, které jsem o výchově zatím přečetla, mi tahla sedla nejméně, byť některé myšlenky stojí za to. Ale ty jsem vyčetla i z jiných knih.
Vzhledem k tomu, že už jsem knih o rodičovství četla celkem dost, tak nic nového v ní nebylo, ač samozřejmě opakování matka moudrosti. Víc mi třeba sedla Rodičovština, stejné věci jinak řečené.
Mnoho věcí intuitivně používám, několik mi jich přijde nereálných vzhledem k individuální rodinné situaci. Autorka se hodně opakuje, kniha by mohla být poloviční.
velmi poučná knížka,některé věci se teda často opakují ale asi je to schválně aby si to rodič zapamatoval :o)
Autorovy další knížky
2015 | Aha! Rodičovství |
2017 | Aha! Rodičovství – Sourozenci |
2024 | Aha! Rodičovství: Praktický průvodce |
Tahle kniha patří mezi ty, které by měly být zařazeny do povinné četby. Doba se mění a není možné vychovávat děti tak, jak jsme byli vychovávány my. My jako rodiče bychom si měly v sobě zpracovat naše traumata, abychom je pak nepřenášely na své děti. Nechte si pomoct, pokud je toho na vás hodně.
Není to jednoduché, nikdo není dokonalý, ale tohle mi dává smysl. Dříve jsem podobnou literaturu četla víc, když byly děti malé. Sledovala jsem například Nevýchovu a jejich “aha momenty jsou skvělé.
S knihou se plně ztotožňuji a rozhodně můžu doporučit, občas si ji budu pouštět, abych se trochu vyklidnila. A nikdy není pozdě s tím začít.