Aj klauni prinášajú slzy
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331261/bmid_aj-klauni-prinasaju-slzy-p7X-331261.jpg
4
269
269
Keď novinárka Norma pri krvavom kúpeli v cirkuse, kde dôjde k brutálnej vražde profesora Gellhorna a jeho rodiny, stráca svojho syna, vidí už iba jediný zmysel svojho života: musí zistiť, prečo sa toto všetko stali a kto je synovým vrahom.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Doch mit den Clowns kamen die Tränen, 1987
více info...
Přidat komentář
Z autorových románů se mi tento líbil o něco méně. Ale od dalšího mne to neodradilo.
Novinářka Norma Desmondova prožila v životě hodně : Coby válečna reportérka dala svůj život v sazku, když se pokoušela divákům a čtenářům přiblížit válečné dění v Bejrútu, které během let znepřátelené frakce proměnily v trosky,musrla se vyrovnat se smrtí svého přítele, francouzského novináře Pierra. Když Norma zjišťuje, že je těhotná, změní svůj životní styl a celkem spokojeně vychovává svého syna. Všechno změní den, kdy se Norma a malý Pierre vydají na nedělní představení v cirkusu.
Chladnokrevni zabijáci převlečení za klauny přemění cirkusovou arénu v jatka. A mezi mrtvými je i malý Pierre. Co je důvodem nelidského krveprolití? Kdo je za něj odpovědný? Norma se rozhodne pátrat na vlastní pěst a s vědomím, že nemá co ztratit, se pouští na velice nebezpečnou cestu.
Vynikající.
Slabší knížka, jestli to je thriller , tak s Clancym a Forsytem moc srovnani nesnese.
Autora jsem si hned po přečtení knih Všichni lidé bratry jsou, Láska je jen slovo, Svůj kalich hořkosti oblíbil. Kniha A Jimmy šel za duhou už byla o něco slabší a tato je fakt nejslabší. Simmel tentokrát zklamal. Chybí mu styl, v knize je pomalu víc vaty a omáčky než samotného děje, nemá to napětí, nemá to spád. Autor v úvodu píše, že se jedná prakticky o skutečný příběh, ale jeho podání v některých ohledech působí jako hodně vzdálené sci-fi. Prostě tentokrát Simmel propásl šanci napsat poutavou a dobrou knihu na zajímavé téma. 60%, 30. 7. 2023.
Ne, že by knížka byla špatná, ale na Simmela mi přišla slabší. Viděla jsem i film, ale úplně mě to taky nenadchlo. Vybavují se mi hlavně silné depresivní pocity novinářky, který zabijou dítě.
Přestože tato Simmelova kniha nebyla špatná, stejně u něj dávám přednost jiným titulům.
" V obrovském stanu vedle otců a matek blaženě sedí chlapci a děvčátka.
A teď přicházejí klauni ....." a nikdo netuší, co bude dál .....
Důrazně vyjádřené téma o zločinnosti války - o zneužití genetiky člověka - o biologických zbraních - o pojmu " soft war " - o studené válce Rusko - Amerika ....
A znovu silný protiválečný postoj autora .... nečetlo se mi to v této době příznivě ....
A citát Nietzscheho :
.... šílenství se u individuí vyskytuje zřídka, ale ve skupinách, národech a epochách
je šílenství pravidlem .... "
Kniha se mi moc líbila, sice byla už ze začátku dost smutná ale přesto se to četlo samo
Dvacátá čtvrtá kniha Johannese Maria Simmela. Když jsem začal Simmela číst, vždy, když jsem dočetl, jsem musel chvíli nad knihou uvažovat, co mi dala, hledal jsem určitá podobenství se svým životem, přemýšlel o důsledcích a reáliích. Když jsem zahájil tuto snad poslední tour de čtení všech Simmelových knih popořadě, a tentokrát to skutečně dokončím, více méně jsem se nad žádnou knihou moc nezastavoval, abych po jejím závěru nějak přemýšlel o ledasčem a prostě jsem jen rozečetl další knihu. Tato kniha to zase u mě vyvolala. Asi jsem zřejmě tuto knihu někdy četl, protože jsem v ní měl záložku, ale nedočetl, kdybych dočetl, asi bych nebyl tak rozpolcený ze závěru knihy. Kniha sama o sobě není špatná, je typicky simmelovská, ale musím upřímně říct, že nejvíce mě vzalo až asi posledních 20-50 stránek, kdy děj dostával spád. Možná v této době koronaviru tato kniha stoupne trošku víc do popředí. Ano studená válka už je dávno minulostí, ale i přesto je velice zajímavé v aktuálních souvislostech číst o vývoji viru, který se stane biologickou zbraní. Simmel se opět v knize vrací zmínkou k jedné své starší knize Nikdo není ostrov, propojením vyšetřovatelů nebo spíš rodiny vyšetřovatelů. Velká novinka, hlavní hrdina nebyl muž, ale žena. Nicméně konec knihy mě velmi zklamal, čekal jsem de facto naprosto jiný konec, a ne happy end a vlastně snad jsem ani konec knihy nepochopil, byl snad jen všechno sen a nic se ve skutečnosti nestalo?
ˇčetl jsem to na doporučení a není to úplně můj šálek čaje. Takové moc ukecané a vlekoucí se.
četla jsem předtím, a pořád mi téma přijde prostě děsivé, ale nejděsivější je začátek knihy v cirkuse, to mě vždy dostane
Možná trochu přetažená zápletka a moc řečí o politice, ale téma i po třiceti letech stále stejné.
Simmela mám moc rád, ale tahle kniha mne moc neoslovila. Možná je to tím že věda, kterou Simmel popisoval hodně pokročila a proto mi ta zápletka přišla trochu přitažená za vlasy. Také mi vadilo mnoho postav, které se v knize objevovaly.
Zatím jsem asi v polovině, ale můžu říct, že je to velmi zajímavý a poutavý příběh. Je velká škoda, že ho autor obalil do takového obrovského množství balastu. Nebýt tam tolik zbytečných myšlenkových pochodů do vytracena, které s obsahem v podstatě nesouvisí, mohla být kniha ještě čtivější.
Simmel si mě získal knihou Láska je jen slovo. Ovšem zatím žádnou další, kterou jsem od něj četla, už nic podobného nezopakoval. Třeba jsem jen sáhla po těch nesprávných.. Nicméně pár zajímavých myšlenek tu bylo, ale znovu už ji neotevřu.. Snad příště budu mít šťasnější ruku při výběru..
Štítky knihy
rakouská literatura genetika masové vraždy, sériové vraždy tajné zbraně špionážní zápletka pátráníAutorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Bohužel musím říct tentokrát je lepší film než kniha tady je strašně moc popsáno o genetice a odborných věcech než příběhu.