Aj klauni prinášajú slzy
Johannes Mario Simmel
Keď novinárka Norma pri krvavom kúpeli v cirkuse, kde dôjde k brutálnej vražde profesora Gellhorna a jeho rodiny, stráca svojho syna, vidí už iba jediný zmysel svojho života: musí zistiť, prečo sa toto všetko stali a kto je synovým vrahom.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Doch mit den Clowns kamen die Tränen, 1987
více info...
Přidat komentář
Simmelove knihy majú zvláštny šmrnc, originalitu a spád, že by ste ich najradšej prečítali na jedno nadýchnutie. K tomu všetkému pridajte verný popis prostredia, silné scény a slušnú charakteristiku postáv.
Už samotný začiatok knihy, keď klauni v cirkuse vytiahnu samopale a začnu strieľať do nevinných ľuďí, budí akúsi absurditu, veď klauni majú nosiť úsmev, nie slzy. A práve vďaka tejto knihe sa Simmel stal uznávaným autorom aj u kritiky.
Simmel je úžasný! Ale tuto knihu jsem louskala brutálně dlouho. Je na mě moc odborná.... Taky jsem ji dočetla jen proto, že je od Simmela! Jinak bych s ní už dávno mrskla....
Simmela občas čtu, ale pak si musím od něj odpočinout, dvě knihy za sebou od něj bych číst nemohla. Tahle je celkem zajímavá, ale už ji asi nikdy nebudu číst.
Mě osobně tahle kniha až tak neoslovila. Dočetla jsem ji spíš z principu, ne proto, že by se mi skutečně líbila. Simmel mě buďto nadchne, nebo nenadchne. Jeho knížky na mě působí tak půl na půl.
Štítky knihy
rakouská literatura genetika masové vraždy, sériové vraždy tajné zbraně špionážní zápletka pátráníAutorovy další knížky
1976 | Láska je jen slovo |
1998 | Všichni lidé bratry jsou |
1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
2001 | Svůj kalich hořkosti |
2007 | A s klauny přišly slzy |
Dobrá kniha od Simmela, lepší než "kaviár". Hlavní myšlenka je mnohem hlubší, přesně toto mám u německých autorů (byť Simmel je Rakušan) rád. Rozhodně se tedy nejedná o oddychovou četbu a člověk si nad ní dobře popřemýšlí o záležitostech, jež život přináší nebo přinášet může (často nedejbože).
Co mi trochu vadilo, je ta populárně-nesmyslná genetika. I gymplákovi musí být jasné, kterak jsou některé věci úplně mimo realitu. Čím víc se do nich autor noří (občas mi přijde, že si v tom úplně debužíruje), tím více nesmyslů se dostává do textu. A to je škoda, neboť číst pasáže, v nichž by se neustále dokola omílalo, že "...protože sedm a pět je dvacet..." apod. by jednoho také moc nebavilo. Další věcí, která mě mírně dráždila, je neustálá potřeba akce - ve spoustě momentů musí být hlavní postava v centru dění, i když racionálně vzato by tam (i) být nemusela a (ii) by to bez ní bylo logičtější. Trochu jak v akčních filmech, kde voják z týlu vezme samopal a jde potírat zlo do přední linie, ať už z pohnutek vlastních nebo cizích.
Shrnuto: tato kniha stojí rozhodně za přečtení.