Aj vdovy chcú žiť
Becky Aikman
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190159/aj-vdovy-chcu-zit-190159.jpg
3
28
28
Hlavné hrdinky sa vďaka novinárke Becky stali priateľkami, spoločne sa učia ďalej žiť, menia svoje životy a púšťajú sa do mnohých dobrodružstiev. Delia sa o všetky zážitky, ktoré so sebou prinášajú schôdzky s mužmi, rodičovstvo, sťahovanie, práca a opätovné objavovanie samých seba. Na ich stretnutiach nechýba humor a odvaha prekonať nepriazeň osudu. Aj vdovy chcú žiť je dojemný príbeh o sile priateľstva. Je to výnimočná kniha, pri ktorej sa budete smiať, a zároveň si pripomínať, že napriek nepredvídateľným tragédiám je život často veselší, ako si uvedomujeme.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Saturday Night Widows, 2013
více info...
Přidat komentář
Za mě hodně poučná kniha o tom, jak se vypořádat s obrovským smutkem a žalem, když vás opustí ten nejbližší. Myslím, že nemusí být nutně jen pro ovdovělé, ale že mnoho zajímavých postřehů a myšlenek přinese všem třeba proto, aby si vážili více každého dne se svým protějškem a prosté skutečnosti, že je s nimi. Navíc kniha je vlastně autobiografická, autorka jí napsala, když jí samotné zemřel manžel a tím větší má přínos.
Specifická kniha na nevšední téma, která má přesah a mě osobně se velice dotýká. Troufám si tvrdit, že příběh plně ocení, pochopí a prožije jen ten, kdo zažil, kdo ztratil životního partnera.
Čtení to nebylo jednoduché. S některými myšlenkami jsem se setkala poprvé a celkem mě zaujaly. Neméně zajímavé bylo i nahlédnutí do mysli vdovců, nebo i Marockých vdov. Příběh mě přiměl zase nad vším přemýšlet a často jsem se nořila do vlastního nitra. Moje mysl se vracela do minulosti, vše jsem znovu prožívala. Srovnávala jsem, přikyvovala, pochopila, plakala. Našla jsem porozumění a pochopení. Dostalo se mi i víry. Překvapilo mě, jak moc mám s šestici žen společného, paradoxně je to úleva, konečně vím, že jsem normální.
Kniha psaná vdovou o vdovách a pro vdovy a doporučuji, jak jinak než právě vdovám.
Knihu jsem dočetla do konce jen z donucení, že knihu vždy dočtu. Příběh mě neoslovil naopak nudnější knihu jsem už dlouho nečetla.
Vždy se snažím knihu dočíst, ale tady to prostě nešlo. Téma zajímavé, ale způsob vyprávění mě nudil.
Nebavilo mě, odložila jsem po asi 5. kapitole, ve které hlavní hrdinka dopodrobna rozebírala fáze smutku.
Dostal jsem ji, aby mi jako pomohla v těžký době, ale nic si z ní nepamatuju, protekla bez výraznější stopy, tak buď to bylo tou dobou, nebo knížkou.