Akce L
František Běhounek
Román známého českého radiologa světového jména, seznamující mladé čtenáře s velkolepými výzkumy ve vědě a technice atomového věku, který umožní lidstvu přetvářet přírodu.
Přidat komentář
Četl jsem poprvé v dětství a dvě věci mě maximálně zasáhly: Vysoušení moří (byť i tehdy mi vrtalo hlavou, vzhledem ke koloběhu vody by se časem zase ta moře měla naplnit, ne?) a hlavně osud Marťanů. Teď jsem četl podruhé a hned na druhé straně mě zaujala matematická úloha: 2 mil. lidí ve 20 domech = 100 tis. na jeden dům, každý dům má 50 pater = 2000 lidí na patro, každý dům má 8 křídel = 250 lidí na jedno patro a křídlo, každé křídlo měří 300 m = na jednoho člověka připadá 1,2 délky domu. To mi přijde poněkud málo, na každého člověka připadá řekněme 1 m okna, na čtyřčlennou rodinu 4 m (resp. po obou stranách 8 m oken). To se tedy komunisti moc nevytáhli, ty byty byly hodně tmavé, bez slunečního svitu. A tloušťka křídel musela být minimálně 20 m, aby se byt pro čtyřčlennou rodinu dostal na dnes běžných 80 m. Jinak ty nápady v knize představené, s jednoduchým mechanismem působení, jako vysoušení moří, vrtání mořského dna, vymýcení bacilů, přeměny virů na bakterie apod., působily, jak kdyby je vymýšlel sám velký Lysenko. Druhý díl, Na dvou planetách, už působí daleko normálněji.
Ačkoliv mám Františka Běhounka moc ráda, u této knihy jsem se krutě nudila. Dočetla jsem ji jen z úcty k autorovi a protože není tlustá. Snad už na ni nemám věk, ale celý styl vyprávění mi přišel strašlivě dětský. Po celou dobu čtení mi také neustále probíhalo hlavou, jestli i ty ostatní Běhounkovy knihy, které jsem kdysi četla a byla jsem z nich nadšená, byly tak silně ideologické. Co nejdříve se k nim vrátím, abych zjistila pravdu...
Čtivou hard sci-fi Zlatého věku, poněkud kalí větší míra ideologického obsahu než by asi bylo i na tom konci 50. let nutné, nicméně z nostalgie bych dal jasných 5.
Jenže... autorem je renomovaný fyzik, trocha ekologické naivity budiž odpuštěna, ale flagrantní porušování termodynamických zákonů odborníkovi z poloviny 20. století odpustit nelze.
..ač je to stařenka mezi českou scifi ...pořád patří mezi ty nejlepší.... na ty roky, kdy to Běhounek stvořil .... jen se čtenář musí přenést do té doby ....a nepřemýšlet, jak se to tady děje skoro u každého starého scifíčka .... doporučuji všem nadšencům starých scifíček a ti modernisté, co nerozumí scifi z období Zlatého věku, běžte od této knihy pryč .....
100% jako vyšitých ....
historická scifi. historická vědeckým obsahem, historická ideologicky, histrorická jakýmsi zcela a absolutně skepsi postrádajícím nadšením.
Ale jako malej jsem to zbaštil i s navijákem a myslím si, že pokud by dnešní děti měly nějakej šajn o tehdejší době, mohly by si to přečíst bez újmy na zdravém úsudku.
Zajímavé je to konfrontovat třeba s R.A. Henlainovou, byť snad o desetiletí mladší knihou Měsíc je drsná milenka. Pokud srovnávám nesrovnatelné, omlouvám se všem skifi bibliofilům:)
Robinzoni vesmíru byli lepší. Toto je trochu jako vědecký popis té doby...bohužel pro současného člověka už trochu passé. Přesto se to dobře čte. Jedna z knih mého mládí...
Na příběhu jsou patrné některé silné vlivy. Jednak socialistická ideologie poplatná době vzniku románu, zadruhé zcela zřetelný vliv Foglarovek a Verneovek s tím, že zde chybí jakýkoli zlotřilec. Na to, že byl autor světově uznávaný badatel, mě zaráží značná naivita a nepřesnosti. I když to psal v době "velkých budovatelských úspěchů" ještě větších budovatelských děl (např. Bělomořsko-baltský kanál - dle různých zdrojů 30 tis. až 1/2 milionu mrtvých), bylo už v té době zřejmé, že tyto megalomanské stavby mají na přírodu spíše devastující vliv, namísto aby přinášely užitek. Jiná, z vědeckého hlediska dost zásadní výtka, se týká rotace Měsíce. On se totiž točí! A sice tzv. synchronní (vázanou) rotací, tedy stejnou rychlostí jako obíhá kolem Země, takže vidíme stále jen jeho jednu stranu. Takže kdyby jej roztočil ještě více, tak už tam neudrží ani argon, natož kyslík. Přínos naučný žádný, příběh fádní až nudný. Ovšem jako vitavita si pamatuji, že jsem jej coby kluk zhltnul jak malinu. No nedoporučím, ale tři bodíky dám.
Četla jsem do semináře o sci-fi. Kniha vznikala v době velkých objevů a údajně ji Běhounek několikrát přepisoval, ale nevím, co je na tom pravdy. Trochu mi byl proti srsti ten ideální svět budoucnosti, ale ubránila jsem se dívat se na knihu jako na ideologickou. Samotná akce Luna s cílem roztočit měsíc, aby se dal kolonizovat, je ale zlatá.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1955 |  Trosečníci polárního moře |
| 1944 | Kniha Robinsonů |
| 1973 | Robinzoni vesmíru |
| 1956 |  Akce L |
| 1949 | Swansonova výprava |
(SPOILER) Vezměte Julese Verna, Jaroslava Foglara a socialistickou ideologii, promíchejte to a máte stařičkou sci-fi napsanou v Československu v 50. letech. Rok cca 2200, všude vládne dokonalý komunismus, Praha je město plné mrakodrapů a Čechů existuje 50 milionů. A Češi jsou prakticky u všeho.
V první části sledujeme skupinku hochů, kteří sledují film Vítězný pochod, který mapuje svět od roku 1945 do roku 2200. Dozvídáme se o rozvoji atomové energie, vysušování oceánů, odstranění virů a spoustě dalších lidských pokroků. Před lidstvem je nový problém, kde vzít novou obdělávanou půdu a tak se rozhodne kolonizovat Měsíc, aby získalo nová pole, nové potraviny. A aby mohlo lidstvo vytvořit na Měsíci atmosféru, musí ho nejdříve roztočit. Proto přichází Akce Luna – tedy zkráceně Akce L. A na ní se podílí i čeští kluci Jan a Petr jako brigádníci v kráteru Plato.
V závěru knihy Jenda s Petrem spadnou se svým měsíčním vozidlem do rokle, stávají se z nich trosečníci a při jejich záchraně je objevena marťanská raketa, která na Měsíci stála již 115 tis. let. Na raketě se najdou staré snímky a filmy, tak lidstvo nadšeně sleduje, jak vypadal osídlený Mars, jak Marťané zkoumali měsíc Kallistó i zaledněnou planetu Zemi.
Spousta budovatelského nadšení, lidstvo si vyhrnuje rukávy a těší se na další výzvy.
Dětsky naivní, plné fyziky Určeno pro čtenáře od devíti let. Bohužel dnešní kluky si to už nezíská. Já to četl nyní z nostalgie asi potřetí a dívám se na to stále kritičtěji.