Ako potešiť spovedníka

25.02.2021

Velmi pekne a dobre napisana knizka na danu temu. Myslim, ze pomoze viacej a do vacsej hlbky si uvedomit zalezitosti s touto sviatostou spojene.

29.07.2020

Na téma kajícnosti, natožpak té svátostné není textů nikdy dost. Většina z nás v oboru tápe a celoživotně hledá vyrovnanost. Aleš Opatrný je zkušený praktik. Navíc má dar v osobním kontaktu zaujmout a smysluplně i ožehavá témata podat.
Snad se mu to povedlo i v písemné podobě. . . vše je hodně individuální záležitost . . .

12.06.2020

Malé dílko, které zasluhuje přečtení... několikeré... Samozřejmě pro "cílovou skupinu" :-) Každopádně jsem vždy ráda, když svého zpovědníka rozesměju, než kdybych ho rozplakala :-)

28.01.2020

„Kajícnost souvisí především s vírou a pravdivostí. Kající smýšlení je takové smýšlení, ve kterém člověk dává Bohu za pravdu a nijak se nevymlouvá a neomlouvá. Kajícnost znamená ochotu vidět zlo jako zlo, lež jako lež, nevděčnost jako nevděčnost a tak dále. Na poznání a uznání těchto zlých a ubližujících skutečností reaguje skutečný kajícník lítostí, prosbou o odpuštění a snahou o nápravu. Nikoli výmluvou nebo konstatováním, že druzí jsou ještě horší. Koná tedy pokání. Není to samozřejmě snaha ponížit sebe za každou cenu, je to naopak obrana před tím, aby člověk neponižoval sebe sama lží, kterou o sobě a svém životě předkládá sobě i druhým. Pokání vede kajícníka k pravdivosti a hledání dobré cesty. Tedy k takovému způsobu života, který dává zlu v člověku menší prostor nebo ho od nějaké nedobroty léčí.“

Svátost smíření – na rozdíl od jiných aspektů církevního života, u kterých se doporučuje společné prožívání – je věc velmi soukromá, trochu snad i tajemná. Není se co divit, vždyť často jsme jaksi nesví, když se o nás má vědět, že opakovaně selháváme a potřebujeme cizí pomoc k cestě dál. Asi i proto se o ní méně mluví, i mezi věřícími mezi sebou. Takže otec Opatrný ve své drobné knize musí nejen popisovat, co zpověď je, ale snad ještě důležitějším úkolem je vysvětlit, co zpověď není a nemá být. Daří se to velmi dobře, autor nás citlivě a přesvědčivě přivádí ke Kristu jako zdroji nepodmíněné lásky a nevyslouženého odpuštění. Na nás pak už zbývá to, co je nejsnazší i nejtěžší zároveň: být sami k sobě upřímní, podívat se na sebe bez filtru sebeklamu a přiznat si, že bez Boží milosti se neobejdeme.
Ke knížce mě přivedla stejnojmenná přednáška otce Opatrného, která byla stejnou měrou chytrá i vtipná a na mnoha místech přesně vyhmátla problémy, které se zpovědí mám. V psané podobě jsou jeho myšlenky podobně užitečné, a to nejen jako dílo teoretické teologie, ale i jako praktický průvodce při přípravě.

„Hříchy jsou nesnáze, poranění, zabloudění na cestě. A svátost smíření je pomoc, uzdravení, náprava bludné cesty. Hříchy i snaha o nápravu životní cesty tedy budou stálou součástí života křesťana. To ovšem není důvod k rezignaci nad lidskou slabostí. Je to spíš výzva k dobré péči o vlastní život, kdy člověk vnímá, kam směřuje, a cestou pokání své chyby a omyly koriguje. Po delší době zjistí třeba i určitý pokrok – a to je povzbuzující.“

27.02.2016

Výborná pomůcka pro správné pochopení svátosti smíření a živější a plnější slavení této svátosti.