Ako sa ľudia hrajú
Eric Berne
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413238/bmid_ako-sa-ludia-hraju-IWc-413238.jpg
4
181
181
Myslíme si, že nadväzujeme vzťahy s ľuďmi – no v skutočnosti len hráme hry. Pred štyridsiatimi rokmi kniha Ako sa ľudia hrajú zrevolucionizovala naše chápanie toho, čo sa v skutočnosti odohráva pri najzákladnejších spoločenských interakciách. Po viac ako piatich miliónoch predaných výtlačkov je klasika doktora Erica Berna rovnako udivujúca – a odhaľujúca – ako v deň, keď prvý raz uzrela svetlo sveta. Toto výročné vydanie obsahuje nový úvod od doktora Jamesa R. Allena, prezidenta Medzinárodnej asociácie transakčnej analýzy, ako aj geniálnu recenziu Kurta Vonneguta v časopise Life z roku 1965. Hrám sa oddávame stále – či už sexuálnym, manželským, mocenským so šéfmi alebo súťaživým s priateľmi. Doktor Berne prechádza od porovnávania pozícií v spoločnosti pri zábave „Kokteil“ (ja poznám lepší spôsob) cez smrteľne nebezpečné hádky párov pri hrách „Keby nebolo teba“ a „Hurhaj“ až po „Hru s pančuchou“ a „Pobite sa“, v ktorých sa zas nájdu všetci, čo radi flirtujú, a odhaľuje tak tajné triky a podvedomé manévre, ktoré ovládajú svet našich intímnych vzťahov. Keď kniha Ako sa ľudia hrajú po prvý raz vyšla, vyvolala doslova explóziu. Teraz je známa po celom svete ako najoriginálnejšia a najvýznamnejšia kniha z oblasti populárnej psychológie našich čias. Aj po toľkých rokoch si zachovala vplyv a stále nám dokáže otvárať oči.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2019 , AktuellOriginální název:
Games People Play, 1964
více info...
Přidat komentář
Myšlenka, že v různejch situacích z člověka mluví vnitřní dítě, vnitřní rodič nebo vnitřní dospělej - ok. Myšlenka, že na povrchu se může bavit dospělej-dospělej, a pod povrchem třeba dítě-rodič - ok. Myšlenka, že každej v každý situaci hraje na druhý tak trošku divadýlko, byť nevědomě, aby z toho vytěžil polechtání na egu, zadostiučinění, vyhnutí se nějakejm strachům, odmítnutí bez explicitního odmítnutí, morální převahu, a kdesi cosi - ok.
Ale hlavní část knihy, kde autor tyhle principy dělí po kategoriích do jednotlivejch her, který představuje a popisuje na příkladech, mi přijde tak nějak zbytečně překombinovaná; jakoby hlavnim cílem autora bylo těch her vymyslet a popsat co nejvíc. Navíc psaný dost těžkopádnym jazykem, asi aby to vypadalo víc "vědecky".
Jako pár vět k zamyšlení jsem mezi tim všim "balastem" sice v knížce našel, ale vracet se k ní rozhodně nebudu.
Kniha Jak si lidé hrají (Games people play) mi velmi otevřela oči ohledně mého chování a chování ostatních. Patří mezi top 10 knih, které bych doporučil přečíst komukoli, zejména těm, kteří nemají zkušenosti s psychologií, protože je psána pro laiky.
Velice pěkná a zajímavá publikace. Spíše pro studenty psychologie či zájemce z řad pomáhajících profesí.
Člověk si kolikrát neuvědomí, jaké hry vlastně hraje v různých společnostech, skupinách, kde se nachází. I když tvrdíme, že si na nic nehrajeme ve společnosti druhého, ale je tomu skutečně tak?
Priznám sa, že som celkom neporozumel tejto knihe. Pre psychológov možno zaujímavé čítanie, ale pre obyčajných ľudí, je to náročné na pochopenie.
Dle mého zajímavé téma, bohužel za mě byly některé hry natolik stručné, že mi unikala jejich pointa, respektive jsem si je dle popisu nedokázala představit.
Klasika, kterou jsem četl několikrát a jistě se k ní budu ještě vracet. Přes nejrůznější nové proudy psychoterapie bude mít Berneho transkační analýza a teorie her vždy svoje místo.
I jako laika mě toto téma zajímá. Celý náš život je vlastně nějaká hra. Základní pravidla určují rodiče při výchově. V tom dalším záleží, jak si pravidla upravujeme a sdílíme s někým jiným, který má zase ta svá. A jsme zase u podstaty a to je komunikace.
Me to teda moc srozumitelné nepřišlo a knihou jsem se prokousala na silu a v podstate jen proto, ze byla relativne kratka. Byt to delsi, odložím ji nedoctenou.
[audiokniha]
Velké zklamání. Stručné, zjednodušené a povrchní je stejně výstižný popis jako vědecko populární kočkopes.
Z druhé strany je pravda, že jde o snahu přiblížit sociální psychologii a s trochou trpělivosti lze pochopit mnohé. Jen už snad existují i kvalitnější publikace . . .
Tak mě to tedy nebavilo. Nazvala bych to spíš Vzorce lidského chování, protože o hry jde podle mě v případě že jsme si jich plně vědomy a také od nich očekáváme nějaký cíl. Kniha mi nepřipadala dobrá ani pro laika ani pro odborníky. Taková nepodařená snaha o vědecko populárního kočkopsa.
Nevím, jestli je to chyba překladu nebo originálu, ale část popisovaných her nedává vůbec smysl.
Prekvapivo veľmi zrozumiteľná a zaujímavo napísaná kniha. Prišlo mi, že to bolo napísané až moc štýlom pre laikov. Jedinú malú výtku mám k jednotlivým hrám, kde mi prišlo, že nie sú vždy opísané do detailov a že ich je málo a mnohé prípady zo života som tam nevidel. Ale inak ide o zaujímavé a poučné čítanie.
Trochu mi vadil vedecky jazyk. Nicmene, idea nas lidi vystupujicich v rolich predem danych her me nadchla. V nekolika hrach jsem se sam nasel. Urcite se ke knize vratim.
Je fajn si uvědomit, že každý stále hrajeme nějakou roli a je dobré vědět jakou. Na druhou stranu, pokud se touto tématikou už trochu zabýváte, kniha vám dnes asi nepřinese už mnoho nového, pro úvod do tématu ale zcela vhodná.
Knihu jsem precetla na jeden zatah. Rozhodne nelituji - diky ni jsem zacala vnimat nejen ty hry, ktere nevedomky ja hraju se svym okolim, ale take ty hry, ktere se mnou zamerne hraji lide okolo me. Umim lidi mnohem lepe precist a vim, jak se v jejich spolecnosti chovat, co jejich chovani pravdepodobne zpusobuje.
Kniha mi dala dost infomraci, ktere jsem schopna pouzivat v beznem zivote. Za me rozhodne velmi prinosna, srozumitelne napsana publikace. Doporucuji vsem, kteri chteji nahlednout pod poklicku lidske psychiky.
Na tento bestseller šesťdesiatych rokov som bol naozaj zvedavý. Mám pocit, že celý koncept "hier" transakčnej analýze uškodil. Myslím, že Berne by urobil oveľa lepšie keby jednoducho ponúkol knihu o určitých opakujúcich sa (habituálnych) prejavoch človeka, ktoré sú implicitne nabité dynamickým motívom a možno ich mapovať. Napríklad "Hra s ohňom", kde hráč využíva jemu známy mechanizmus správania k dosiahnutiu skrytého zámeru. Avšak niektoré situácie sú tak násilne vtlačené do štruktúry hry, že presakujú cez okraj. Hra "Nech si to spolu rozdajú", podľa mňa nie je ani tak hrou, ako evolučný aspekt, ktorý Homo sapiens úplne nezanechal svojím predkom.
Každá sociálna interakcia je špecifická a určite determinovaná vonkajšími a vnútornými vplyvmi, ktoré nemožno generalizovať do nejakej "objektívne" platnej štruktúry. Tuším v tejto teórii infantilizmus psychoanalýzy, ktorý je pravdepodobne príliš zveličený a autora uchvátil. Taktiež by som súhlasil s vývinom ega, ale opäť akási nutkavá potreba štrukturalizovať ho na typy: rodič, dospelý a dieťa na mňa pôsobí nedôverne. Skôr by som rozprával o možných špecifických egách, ktoré v rôznych pomeroch vykazujú známky zrelosti, či naopak detinskosti.
V závere dodávam, že ma prekvapilo pomerne nízke hodnotenie na bestseller, ale taktiež dávam len tri hviezdičky za detailný popis rôznych životných situácií a možných dôsledkov.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Jak si lidé hrají |
| 1997 | Co řeknete až pozdravíte |
| 2017 | Sex v lidském milování |
| 2012 | Transakční analýza v psychoterapii |
(SPOILER) Sice starší, ale i přesto stále velmi oči otevírající záležitost a ve většině ohledech pořád aktuální. Eric Berne byl velmi zkušený člověk a vážím si toho, jak neskutečně zajímavou sféru v tomto díle odhalil. Rozškatulkoval typy "her" - téměř každý z nás aspoň nějakou z nich hraje (ať už v lehčí či těžší formě), aniž by si to uvědomoval. Škatulky jsem nikdy příliš neuznávala, ale co se týče analýzy nevhodných vzorců chování v rámci sociální psychologie, které nám ztěžují život, jsou podle mě zcela nezbytné. Odjakživa jsme v podstatě nevědomě nastaveni na nějaké vzorce chování, které nám vštípili rodiče, nebo naopak vyhledáváme do své hry něco, co nám do ni zapadne jakožto například nějaký článek, který nám byl v minulosti nějak narušen a byl pro nás v dětství důležitý. Dle toho si vybíráme například i partnery - ty, kteří nám perfektně zapadnou do naší hry - ale vlastně všechny lidi, které máme dobrovolně kolem sebe.
Tato kniha dodává extrémní vhled do mnoha vzorců, které si jen tak neuvědomíme sami od sebe a pomocí jejich odhalení je potom snažší tyto zacyklené hry přestat hrát a zlepšit si život. Tím, jak je originál tohoto díla starý, je jasné, že určité věci by dnes byly řečeny trochu jinak (některé oblasti nebyly tehdy považovány za úplně běžné jako dnes, nebo nebyly ještě tak dobře prozkoumány). Zajímal by mě tedy autorův názor na některé věci, co se dějí v dnešní době, i když ty vzorce chování zůstávají stále stejné, jen možná někdy v trochu jiné podobě. Z tohoto důvodu jsem občas s některými tvrzeními v určitých hrách nesouhlasila, ale bylo jich málo a bude to asi opravdu jen tím, že dnes by to bylo podáno trochu jinak - a nechci hlavně v tomto oponovat člověku s takovým vzděláním a zkušenostmi jako byl Eric Berne.
V některých hrách jsem se trochu poznala, nebo naopak jsem si uvědomila, co někteří lidé v mém okolí hrají za hry. Velmi mě zaujaly kapitoly "Nezávislost" a "Jak získat nezávislost" na konci knihy. Ty mě hodně inspirovaly a myslím, že se k nim (a nejen pouze k těmto) budu vracet.