Ako si získavať priateľov a pôsobiť na ľudí
Dale Carnegie
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252897/bmid_ako-si-ziskavat-priatelov-a-p-sobit-252897.jpg
4
707
707
Dale Carnegie ponúka vo svojich knihách, ktoré sa stali svetovými bestsellermi, praktické návody, ktoré môžete začať používať hneď zajtra. Táto knižka hovorí o veľkom tajomstve správneho prístupu k ľuďom, ako urobiť dobrý dojem, viesť dialóg, ako si nenarobiť nepriateľov a získať si druhých na spoluprácu.
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2012 , PrírodaOriginální název:
How to Win Friends and Influence People, 1936
více info...
Přidat komentář
Takže se uklidníme a složíme poklonu jednomu z mnoha, leč možná prvnímu, z celé řady takzvaných "motivational speakers".
Promiňte, že nepřekládám do češtiny, ale nemám ponětí jak.
Ne snad že bych se starým pánem nesouhlasil, ale anžto jsem viděl a četl spoustu jemu podobných, zůstává mi z nich v ústech nepříjemná pachuť.
Shrnul bych to asi takto. Není složité někomu dobře poradit, složité je se tou radou důsledně řídit.
A tohle se těmto dobrým lidem nikdy nepodaří. Jejich knihy či přednášky ukončíte s předsevzetím, že začínáte nový život - ale zítra ráno je všechno při starém. A to dost zásadním způsobem devalvuje hodnotu peněz vložených do těchto pánů či madam.
Pan účetní by možná prohlásil, že to, co tihle lidé píší, je jen velkolepá ... Ale já tak neučiním, páč mi v tom brání vrozený útlocit.
Pokud vám čtení podobně pozitivních knih změnilo život, a to ne způsobem, že jste se jejich nákupem finančně zruinovali, pak vám blahopřeji a považujte můj komentář za bezpředmětný.
Dobrá kniha, která vám pomůže s obchodními mezilidskými vztahy. Co se týče jiných vztahů, také může být prospěšná, ale někdy kniha z mého pohledu dost zjednodušuje. Ale ano, jestli je to Vás úvod do osobního rozvoje, či obchodnického myšlení, určitě si ji přečtěte.
Moudrá to kniha! To je fantastické poučné čtení jak pro osobní život, tak i pro práci. Snad každou kapitolu jsem doslova hltal a divil se, jak tak stará kniha může být stále tak aktuální. Bravo!
Dale Carnegie je velmi sečtělej, pozornej a uvědomělej. Tuto knihu jsem nevzal do ruky proto, že bych potřeboval přátele nebo zapůsobit na lidi. Samotný název na mě neudělal dobrý dojem, ale po bližším přezkoumání musím uznat, že zavádějící není. Celé je to o mezilidských vztazích - o tom, jak lidi fungují, nikoli o tom, jak by fungovat měli. Dále zde budu na svém osobním příkladu a zkušenostech demonstrovat, jak kniha změnila mé smýšlení a přístup v jednání s lidmi:
Často jsem se oddávám ostrým diskuzím a slovním šarvátkám. Umím dobře mluvit a z podstaty svého osobnostního typu se orientuji převážně racionálně. Když můj oponent vyblil nějaký nesmysl, odporoval si, či dokázal, že o věci ani dost málo neví, tak jsem se po něm se vší radostí svezl. Jenže mně v té hádce vždycky šlo o to, jak se daná věc má. Zkrátka mi záleží jen na tom, kdo má o věci pravdu, či kdo se jí přibližuje a neodpustil jsem si druhého srazit, když jsem si všiml, že má nesprávné způsoby smýšlení, či že je neuvědomělý, případně že propadl jakémusi klamu.
Všiml jsem si však, že oponentovi nejde o pravdu věci, ale o to, aby nemusel za žádnou cenu uznat, že se mýlí. Já si přirozeně ulevím, protože blba znemožním, ale sám jsem svým způsobem naštvaný na onu skutečnost, že všechny ty stovky lidí, s nimiž jsem diskutoval, byly tak hanebně zabedněný.
Měl jsem takovou teorii, ale už vidím, že funguje jen na malý vzorek lidí, kteří jsou senzitivní, co se studu týká. Soudil jsem totiž, že ostatní to mají stejně jako já. Platón ostatně píše ve svém dialogu Protagoras, že ten, kdo nemá podíl na studu, musí být vyobcován jako nákaza obce, páč postrádá vnitřní brzdu, která by mu zabraňovala v činění hanebností i v případě, že by se nikdo nedíval. Pro mě osobně je trapnost natolik nepříjemná, že se jí snažím předcházet. Kupříkladu v minulosti jsem neměl dostatečně vytříbený vkus, kvůli čemuž jsem občas módně přestřelil. Vypadal jsem směšně a moji drazí přátelé/spolužáci mi to samou radostí dávali najevo. Zrcadlo, které mi poskytli a uvědomění, které jsem z následného studu vytěžil, mi byly přínosem, páč dnes už se vkusně oblékám. To jest jen jeden malý příklad. Plyne z toho však, že vzbudit v druhém člověku stud, může vést k nápravě jeho přešlapů uvažování. Dnes už ale díly Dalu Carnegieovi vím, že takto si to většina obyčejných lidí nepřebere. Naopak by se utvrdili ve svých bludech a vystavěli kolem sebe zeď, od které by se argumenty mohli jenom odrážet.
Vždycky jsem si v diskuzi/hádce říkal, že by stačilo, kdyby někdo z nich v konverzaci jen jednou uznal, že se alespoň v nějakých bodech plete a ukázal se mi tak v lepším světle. Bylo by mu to ke cti a já bych s ním hned jednal s respektem, protože by to svědčilo o něčem dobrém. To se však stalo možná jednou. Většinou se však ve své zpupnosti a domýšlivosti zapřeli natolik, že každý jeden bod mé argumentace nesměl být za žádnou cenu uznán jako relevantní bez ohledu na to, jestli to byli vůbec schopni racionálně vyvrátit či nikoli. Rozumnost i nadhled zběhli ze smýšlení mých oponentů a celá diskuze se smrskla na něco nízkého, protože šlo jen o můj požitek z blbcova srážení, který jsem si hojně dopřával.
Carnegie však píše, že každá hádka je předem prohraná a já to po stovkách konfliktů mohu potvrdit. Sice si trochu ulevím, ale nikam to nevede. Můj rozum mi tedy říká, že bych měl učinit podstatné změny a jednat s lidmi jinak. To se mi však dlouho nechtělo, protože mi to přišlo nespravedlivé. Nechtěl jsem s druhými jednat lépe, než si zaslouží. Chtěl jsem s nimi jednat přesně tak, jak si zaslouží a to stejné nastavování zrcadla jsem očekával od druhých. Většina lidí však není schopna určit, jaké chování si kdo zaslouží a také jim chybí jakékoliv intelektuální svědomí (je jím jedno, co je pravda). Mluvit s nimi s úctou a naplňovat jejich pocit vlastní důležitosti (který podle Freuda hraje v lidské psychice tak zásadní roli) mi bylo proti srsti, či možná proti vlastní ješitnosti. Jenže aby vůbec diskuze dala ovoce, tak je s nimi vlastně nutno mluvit ještě s vyšším poměrem vřelosti a dobroty, než jsem si kdy myslel. Je to na mě opravdu hodně, protože sám bych tak rád profackoval ty prázdný vepřový hlavy po pár větách, v niž odprezentovaly svou nevědomost, myšlenkové zkraty, pokroucený charakter, následně je zbavil práva podílet se na správě státu, uvalil na ně kurzy nápravy myšlení a charakteru v lepším případě anebo je zapřáhl tvrdou prací jako tažná lidská zvířata v případě horším.
Změna je to tedy pořádná, ale Benjamin Franklin to dokázal též a ani já bych neměl jít hlavou proti zdi. Tento přístup má podstatně vyšší šance, že z něj něco vykvete. Třeba tím bude vzájemné porozumění a kdyby se tak k sobě měli všichni, snad by se ty počty hlupců o něco snížily.
“Každý na světě hledá štěstí. A existuje jediný jistý způsob, jak ho dosáhnout. Spočívá v kontrole našich myšlenek. Štěstí totiž není ve vnějších podmínkách, ale závisí na vnitřním rozpoložení.”
Docela pěkná knížka, i když starší, ale pořád aktuální. Základní myšlenky shrnuté do přehledů na konci kapitol si přímo říkají o vytištění a pověšení nad manažerský stůl :)
Přikláním se k názorům o zbytečně velkém množství příkladů, od poloviny knihy lze odstavce přeskakovat.
V knize je příliš mnoho příkladů, proto se mi četla hůř, navíc mnohé nejsou extra věrohodné a patří do jiné doby a mentality. Zároveň kniha nepřináší v podstatě nic nového. Některé věci je ale fajn brát v potaz a mnohým by jistě jejich znalost prospěla.
Kniha, ke které stojí za to se znovu vrátit. Uvědomil jsem si, že znám pár lidí, kteří ji evidentně četli, a snaží se jí řídit. Nicméně i některým z nich by prospělo přečíst si ji znovu, aby si připomněli, že chvála musí být upřímná a za skutečné věci a že pozornost si zaslouží každý.
Nečekejte, že uváděné postupy zaberou na každého, nicméně u většiny lidí trochu zlepší situaci a u některých udělají zázraky. Chce to jen spoustu trpělivosti a sebeovládání.
S chutí bych navrhl zahrnutí této knihy do povinné četby, jelikož nepochybně je užitečnější než Babička Boženy Panklové, Lidé na Křižovatce Marije Pujmanové, či Říkaly mi Leny Zdeňky Bezděkové dohromady (tyto věci se kupodivu na některých školách stále čtou). Někdy ji rozhodně doporučím dětem. Jen nevím, jestli se k tomu, aby ji člověk ocenil a pochopil, a neměl dojem , že jde jen o lacinou příručku lhaní a pochlebování, nemusí nejdřív nějaký ten rok otrkat a spálit v pracovním životě.
U některých příběhů jsem nicméně měl pochyby o jejich autentičnosti.
Na konci vydání, které jsem četl, je reklama na český Dale Carnegie institut, ale ten již zjevně nefunguje.
S touto údajně jednou z nejpopulárnějších motivačních knih 20. st. o tom, jak úspěšně jednat s lidmi, jsem se seznámila prostřednictvím jednoho kolegy před pár lety. Kolega čte v 99% pouze detektivky a thrillery, tak mě jeho adorace této Carnegieho knihy zaujala. Další den mi ji přinesl ručně opsanou ve velkém bloku. Ne, knihu neopsal on sám, ale jeho otec, který si k různým částem knihy připsal své vlastní komentáře, které pro mě byly mnohdy zajímavější, než kniha samotná. Pro mě byla řada částí zastaralá, odpovídající době, kdy byla vydaná (1936). Základní myšlenky jsou ale poplatné každé době. Kritika sobectví a nabádání k respektu a pokoře; laskavost a milý přístup; nutnost chválit nejen/spíše než kritizovat; být na sebe hodní (to bychom měli mít napsáno nad pracovním stolem); být schopen uznat chybu etc. Některé průvodní texty byly úsměvné, ale základní premisy jsou naprosto správné. Jak často se však taková kniha k těm, kterým (a jejich okolí) by opravdu udělala dobrou službu...?
Jak získávat přátele a působit na lidi - Dale Carnegie
Tato kniha mi v poličce ležela velmi douho a v dubnu konečně nastal její čas.
Autor zde pomocí jednoduchých kapitol plných příkladů z praxe řadí, jak vycházet s druhými lidmi a jak je svým způsobem donutit dělat to, co chcete vy.
Docela složité čtení velmi zajímavého tématu pro mě bylo poučné, ale zhruba v polovině knihy mi příklady z praxe začali připadat vykonstruovane tak, aby autorovi seděli do příběhu.
To ale nic nemění na kvalitě a zajímavosti myšlenek, které nám zde Dale Carnegie předkládá a z nichž by si určitě každý člověk dokázal něco vzít.
Hodnotím 8,5/10.
Tato kniha by se spíše měla jmenovat: "Jak působivě lhát". Pokud se budete řídit radami, které autor v této knize předává, tak prakticky zahodíte všechny opravdová přátelství. Kniha považuje přátele, jako věci. Jako věci, díky kterým se můžeme dostat k nějakému cíli.
To sú tie princípy ktoré každý prehliada, lebo si myslí že sú samozrejmé.
Kniha už bude mať skoro 100 rokov, tie princípy sú stále aktuálne.
Ku každému princípu je rozpísaný aj príbeh, čo sa mi zdalo zbytočne zdĺhavé.
Túto knihu je dobré si raz za čas prelistovať aj keď ste ju už čítali.
Pre predajcu, obchodníka, podnikateľa... vlastne pre každého kto chce dobre vychádzať s ľuďmi.
Musím říct, že tato kniha mě zklamala. V zásadě se zabývá tím, jak jednat diplomaticky, ale vzhledem k tomu, že to jsou tak všeobecně známé věci, které člověk dělá většinu času intuitivně, tak jsem si z knihy moc neodnesla.
Vlastně mi přišlo, že všechny ty principy byly na jedno brdo a ani ty příběhy, kterých bylo zbytečně moc a rovněž opakovaly ty samé myšlenky stále dokola, mě nezaujaly.
Užitečná knížka, kde můžeme najít několik pravidel, které nám pomůžou v komunikaci s lidmi. Samotná pravidla jsou všeobecně známá, ale je dobré mít je touhle formou shrnuté. U každého z nich je uvedeno několik příkladů z praktického života.
Toto je bible komunikace. Vy co chcete zlepšit komunikaci nebo se jí naučit tak čtěte přesně tak jak se píše. Týká se to jak komunikace pracovní ale i osobní. Nejde jen o příručku pro obchodníky či management. Jde o příručku hlavně pro lidi aby svou komunikaci někam posunuli.
Nespočet užitečných rad jak jednat s lidmi, ať už v pracovním či osobním vztahu. Líbí se mi, že autor v knize krátce představí jedno z pravidel, a dále ho vysvětluje reálnými příběhy. Při čtení této knihy si nejspíš občas řeknete, že jste se nedozvěděli nic nového, ale jedna věc je znát pravidla a druhá řídit se jimi.
Zvláštní kniha. Jako neříkám, že je to blbost a že věci, které tam autor píše, nejsou pravdivé a nemohou někomu pomoct získat si přátele a pozitivně ovlivňovat své okolí. Ale zase si nemyslím, že mi to přineslo něco nového. A zároveň, strašně mi vadí, jak je to cílené na zisk. "Přítel" rovná se někdo, kdo vás přijme přednostně do pracovny, protože víte něco o jeho dítěti a projevujete zájem, a uzavře s vámi velký obchod. "Přítel" je někdo, kdo vám něco dá, protože se na něj usmějete a pochválíte ho. Asi mě prostě štve, jak je všechno zaměřené na to, že vás to někam posune hlavně KARIÉRNĚ. Že si finančně polepšíte. Že čím víc "přátel", tím líp... No nemá cenu se nad tím nějak pozastavovat, koneckonců kniha samotná je už dost stará.
Jinak pobavilo mě, jak je sice na začátku zdůrazněno, že kniha byla přizpůsobena současnému a českému čtenáři, aby pak v jedné kapitole neustále někdo používal Fahrenheity místo stupňů Celsia. Jen takový úsměvný detail.
Pokud máte pocit, že lidské interakce probíhají podle pravidel, která znají všichni mimo vás, pak je to kniha přesně pro vás. Mně právě takhle pomohla pochopit, proč, co a jak mám říkat, a že je potřeba se ptát a naslouchat - a současně se nenásilně umět prosadit. Pro hodně lidí kniha k ničemu, pro mě užitečná učebnice.
S odstupem let jsem se pokusil znovu přečíst tuhle příručku, ale znovu jsem to vzdal po necelých sto stranách. Tyhle knihy pro mě prostě nejsou, radši si přečtu nějakou krásnou literaturu a věřím tomu, že se z ní víc poučím o lidském jednání než z takovéhoto polopatického návodu. Však přečtěte si Balzacovy Ztracené iluze a z jednání Luciena Chardona, paní de Bargeton či Davida Secharda se naučíte mnohem více o tom, co je dobré a co špatné.
Štítky knihy
verbální (slovní) komunikace podnikání řídicí práce, vedení rozvoj osobnosti, osobní rozvoj
Na knížku jsem dostala doporučení od jednoho člověka, kterého si moc vážím. Moc se mi líbila. Učí člověka, jak lépe zvládat zaměstnání, ať už na vedoucí pozici nebo na nižších pozicích. Učí člověka lidskosti, která se v této době už takřka vytrácí. Knížku doporučuji všem lidem, kteří chtějí vést tým pracovníků a nebo prostě chtějí lépe vycházet se svým šéfem.