Albatros: 70 let na křídlech dětské literatury

25.11.2024

(SPOILER) Knihu jsem, už z nostalgie, koupil – knihy SNDK mne provázely od dětství (od roku 1950, první byla asi brožura s pěknými Bidlovými obrázky na text Majakovského Co je to zle a co je to dobře či Zvířátka u lékaře s ilustracemi Jana Černého-Klatovského) – když všechna soukromá nakladatelství byla komunisty zakázána, zrušena, ukradena a rozkradena. Nepovažoval jsem tuto knihu k jubileu nakladatelství vůbec za špatnou - než vyšla kniha na podobné téma: „Toužimský a Moravec. Příběh nakladatelství“.
Nesrovnávám rozsah ani vypravení obou těchto historií – kniha o Albatrosu je samozřejmě (?) jen chudý příbuzný, ačkoliv díky komunistickému zásahu v roce 1949 má dnes Albatros delší historii, než kterou se může pochlubit vznikem starší T&M. Ke srovnání nutně vede podobný obsah obou knih: historie nakladatelství. Kniha o Albatrosu (SNDK) také chronologicky popisuje celý „příběh“ nakladatelství, ovšem už o komunistickém zločinu na knižní kultuře, který stál u samého počátku existence SNDK, o dni (nedávno výročí 75 let), kdy komunisti zákonem zlikvidovali soukromá nakladatelství (přes 300!) a odsoudili do stoupy tisíce knih, je napsáno velice málo velice nezávaznými slovy (srv. třeba s článkem Mrtvý Indián, dobrý Indián v časopise Kontexty, č.4/2018).
Sama historie lidí, tvořících Albatros, je v podstatě redukována na vyjmenovávání osob ve funkcích ve vedení nakladatelství a výměny ve funkcích. Velice málo je ale o tom, jaký vliv měly všechny tyto změny vedoucích redaktorů, ředitelů atd. na chod nakladatelství, a na druh vydávaných knih, nebo proč byly tyto změny vůbec dělány. Navíc, o těchto ředitelích a šéfredaktorech, dosazovaných z (z)vůle KSČ, se čtenář dozví nejvýše, že šlo o „osobnost dobově podmíněnou“. Až komické hodnocení takových lidí jako byl Karel Nový nebo Rzounek. V době, kdy si 2 estébáci přišli do likvidovaného nakladatelství T&M pro pana Toužimského (nebyl zrovna přítomen, tak si odvedli alespoň Moravce, který přítomen byl a skončil na pár měsíců na převýchově v komunistickém koncentráku), jiní nastupovali do funkcí v nově vzniklých socialistických nakladatelstvích (jistě se známou výmluvou všech zbabělců a kariéristů „když to nevezmu já, vezme to někdo jiný a bude to ještě horší“). Možná, že někteří nebyli špatní, ale nic se nedozvíme o tom, s čím se museli potýkat, jak jim režim, cenzoři a jistě i dohled StB a podobných pák komunistického režimu „usnadňoval“ práci, co museli dělat (nebo aktivisticky vstřícně sami dělali) „nepopulárního“, kdo to nakonec odnesl atd. Prostě o takovém „běžném“ životě za vlády komunistů. Třeba hned k vydávání verneovek: v roce 1953 vydanou Cestu kolem světa jsem dostal na Vánoce. Na přebalu nepodepsaný autor (snad sám tehdejší šéfredaktor Karel Nový?) píše, že „...není dnes otázkou zda je (díla J. Verna) vydávat či nevydávat, nýbrž co vydávat…“ To „co vydávat“ jsou samozřejmě ta díla, kde je nejvíce „protikapitalistické“ kritiky… A od toho se odvíjí: kdo konkrétně třeba nařídil takovou zhovadilost, jako je „oprava“ textu J. Verna a „kooptace“ plavčíka Moka do party studentů školy na Novém Zélandu ve Dvou rocích prázdnin, aby nebyl diskriminován a dostal volební právo … Byl to překladatel Netušil z vlastní iniciativy nebo nějaký cenzor a jeho podmínka pro vydání (to „co vydávat“)? Kdo udělal ze strýčka Toma ve vydání SNDK z roku 1969 (!!, s ubohými ilustracemi politicky velice angažovaného komunisty Pelce) z věřícího křesťana ateistického černého odboráře? Tak to a věci podobné se v knize nedozvíme, ač by to bylo velice zajímavé. Stejně jako o činnosti (mnou jinak velice oblíbeného) Ondřeje Sekory, skutečného sekyrníka kultury v té době (on osobně „upozaďoval“ Zdeňka Buriana), ve funkci šéfredaktora.
V knize o T&M se čtenář dočte, jak od jisté doby, znamenající začátek nesvobody i pro podnikání v oblasti kultury, tedy od německého protektorátu, byly knihy povolovány nebo také (spíše) nepovolovány a nemohly být tudíž vydány. Pamětníkovi té doby je jasné, že za vlády pracujícího lidu to po této stránce lepší rozhodně nebylo. Jestli u T&M, před válkou, za svobodných poměrů řešili (jak o tom jejich kniha píše) spory o autorská práva, sháněli licence, hledali nové autory, občas „popoháněli“ své ilustrátory, kteří včas nedodali ilustrace a řešili podobné běžné problémy vydavatele, pak po vítězství pracujícího lidu se ovšem řešily zcela jiné problémy – o kterých se čtenář knihy „Albatros: 70 let“ nedozví prakticky nic. O tom, které tituly bylo ÚV KSČ nařízeno vydat (třeba v roce 1950 titul Jsme sovětští lidé), které naopak nebyly povoleny (nebo alespoň zmínka o tom, které tituly redaktoři chtěli vydat, ale ani si raději nedovolili zažádat o schválení), o tom, co šlo dokonce do stoupy, o boji o příděl papíru (sám pamatuji z konce 60.let na článek v tisku vysvětlující, že „není možno vydat Vinnetoua v takovém nákladu, aby si ho mohl koupit každý zájemce, neboť by na to bylo třeba tolik papíru, že na ,hodnotnou jinou literaturu (asi na spisy klasiků marx-leninismu) by potom papír nezbyl“… Nic o tom, jak pak byly ty jiné, „hodnotné“, knihy ekonomicky úspěšné. Žádná zmínka o tom, jak v tiskárnách ve Vimperku v roce 1965 před Vánocemi zasahovala Veřejná bezpečnost, aby sami tiskaři nerozebrali náklad tam tištěného Vinnetoua… Při tom stále ještě žijí pamětníci, kteří by o tom všem mohli vyprávět, a bylo by to cenné svědectví. Snad jen vzpomínky redaktorky Jany Ceplové (str.88) v tom něco odhalí…
Autor Jan Halada ovšem knihu pojal spíše než jako „příběh nakladatelství“ jako jakousi ilustrovanou (uznávám, že celkem velice dobře ilustrovanou) výroční zprávu (zprávu jen o „úspěších“). Je zde i seznam vydaných knih (bohužel jen) některých edic i s obrázky desek, ale rozhodně se nedá napsat, jako uvádí autoři knihy o T&M, že je zde seznam „skoro“ všech knih, vydaných nakladatelstvím.
Po uvědomění si všech těchto skutečností musím celou knihu „Albatros: 70 let …“ hodnotit dnes trochu hůře, než když jsem se s ní seznámil poprvé. Příležitost zde rozhodně nebyla využita.

04.05.2023

Je to typická reprezentativní kniha k výročí, která honí mnoho zajíců. Chce být luxusní a připomenout velké úspěchy a také obálky nejvýznamnějších knih a edic. Zároveň chce být historickým pramenem, kde jsou vyjmenováni všichni redaktoři, kteří si to v takém typu publikace zaslouží. Zároveň chce být vyprávěním příběhu jednoho z nejdůležitějších poválečných nakladatelství u nás. A ještě chce být i vzpomínáním autentických pamětníků. Všechno dohromady udělat nejde, a tak je ze všeho jen fragment.
Přesto je to kniha záslužná, protože člověk si může kaleidoskopicky procházet jednotlivá desetiletí a poznávat obálky knih, které patrně četl nebo měl alespoň v knihovničce. Oceňuji například názvy Hektické začátky (1949-1959), Renesance a rozmach (1959-1969), Přežívání navzdory (1969-1979), Přežívání pokračuje, ale nakladatelství....(1979-1989), Neničte, co je dobré (1989-1999), Dobrá koupě (1999-2009), Nakladatelské impérium? (2009-2019). Pak oceňuji i to, že se autor Jan Halada zabývá i lidmi, kteří s nakladatelstvím spolupracovali externě, že tu mají prostor i výtvarníci. Kniha je dobrém papíře a myslím, že jako fragmentální vzpomínání na 70 let práce jedné firmy funguje dobře.

02.10.2022

Krásná kniha o úžasném dětském nakladatelství, od vzniku do dnešních dnů.

12.05.2020

S touto knihou si uvědomíme jaké poklady jsou kolem nás. Kniha je krásně provedena, ale chybí mi tam více příběhu a historek, které bych klidně vyměnil za ty jména. Protože takto to vypadá spíše jako nějaké rejstřík, než zajímavá kniha.