Alchymie. Tradiční věda o kosmu a duši
Titus Burckhardt
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75849/alchymie-tradicni-veda-o-kosmu-a-dusi-75849.jpg
5
4
4
„Kdyby byla alchymie pouhý klam, musel by její jazyk nést známku libovůle a hlouposti; ve skutečnosti však vykazuje všechny znaky pravé tradice, totiž organicky souvislou, i když nikterak schematickou nauku a určitá pravidla, neustále stvrzovaná jejími mistry. Nemůže to tedy být pouhý rozporuplný výplod či jakási náhoda v dějinách lidstva, nýbrž musí projevovat skutečně hluboce zakořeněné možnosti ducha i duše.“ (autor)... celý text
Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus
Vydáno: 2003 , MalvernOriginální název:
Alchemie. Sinn und Weltbild
více info...
Přidat komentář
Útlá knížka, která stručně, ale přesto výstižně popisuje stupně Díla a tak trochu osvětluje některé pojmy. Text také často odkazuje na jiné významné spisy a ukazuje určité propojení alchymie s jinými významnými "cestami", které se objevují v nejrůznějších částech světa a směřují k podobnému cíli.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Alchymie. Tradiční věda o kosmu a duši |
| 2018 |  Zrcadlo moudrosti: Eseje o tradiční vědě a posvátném umění |
Toto je patrně nejlepší pojednání o alchymii a hermetických vědách obecně, jaké jsem kdy četl. V prvních kapitolách knihy autor srozumitelně a přesvědčivě vysvětluje podstatu předvědeckého uvažování, které není podřadné přístupu současné vědy, nýbrž prostě jen stojí na zcela odlišných základech a vlastně představuje mnohem ucelenější a moudřejší přístup ke světu. Ve zbytku knihy pak osvětluje postupně základní aspekty alchymie a stručně popisuje fáze alchymického procesu. Jelikož autor byl orientalista, není překvapivé, že místy upozorňuje i na analogie s indickou a čínskou duchovní filosofií a praxí. Zcela samozřejmě je text plný odkazů na arabské alchymisty. Osobně již dlouho vnímám silnou paralelu mezi alchymií a tantrou (a zřejmě též kabalou) a tato kniha mi opět prohloubila chápání těchto souvislostí, ačkoliv nepřímo (autor přímo o tantře nemluví a ani o kabale se nezmiňuje). Přesto s autorem nesouzním úplně; velmi mne zaskočilo jeho tvrzení, že "nejvyšší smysl, který je ve znaku Marsu a který alchymii daleko přesahuje, je "vtělení Božího Slova", jež přináší v jistém smyslu snížení božského...". Buďto je to důsledek mého stále ještě příliš povrchního chápání alchymického procesu nebo autor přece jen nedospěl ve svém poznání dost daleko nebo obojí. Nevím. Bez ohledu na to se jedná o skvělé pojednání pro každého, kdo se chce na alchymii podívat jinak, než jako na primitivní pavědeckou předchůdkyni chemie.