Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145968/bmid_alchymista-Df9-145968.jpg
4
7503
7503
Pútavé rozprávanie o chlapcovi, ktorý sa nebál naplniť svoj osobný príbeh, si získalo srdcia všetkých generácií čitateľov. Symbolický a svojím dosahom i magický príbeh z roku 1988 je v 65 jazykoch najúspešnejším brazílskym románom.
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2007 , Ikar (SK)Originální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Trochu jako pohádka, trochu jako Malý princ, úvahy, myšlenky, poučení, ale nijak mě to neoslovilo.
Kniha pro Jardu Duška a jeho fanklub. Po literární stránce chudé. Vlastně je to kniha poskládaná z citátů, naroubovaná na pohádkový děj. Bez jiskry. Epická složka bržděna neustálými moudry, které, samozřejmě ty "opravdu" důležité, jsou pro jistotu zdůrazněny VELKÝMI PÍSMENY.
„Každý člověk má poklad, který na něj čeká.“
„Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl."
Pokud zbožňujete esotera přednášky, Coelho je pro vás jasná volba...
PS: Hodně štěstí v přesvědčování Vesmíru, že vy po tom ale opravdu toužíte, tak ať vám to kouká teda jako SPLNIT!
Chápu, že tato knížka nesedne všem. Vařím, že i já bych s ní měla problém, pokud bych ji četla v jiném bodě svého života. Dostala se mi ale do rukou přesně v tu chvíli, kdy jsem ji nejvíc potřebovala. Sama v sobě jsem řešila otázky kariéry a mé životní cesty, byla jsem na rozcestí a tato knížka dokázala dát tvar zmatku, který jsem měla v hlavě.
Velmi zajímavá kniha, ať už myšlenkami či dějem. Pravdou je, že jsem podle názvu očekával naprosto něco jiného, ale nejsem žádným způsobem zklamán a paradoxně pomýšlím na to, že se stanu pastýřem. Konec byl zvláštní, rozhodně bych čekal příběh zakončený více otevřeně, ale chápu následné přirovnávání s knihou Malý princ. Rozhodně doporučuji.
Kniha je sice psaná velice prvoplánově, s jasným záměrem. I přesto si myslím, že je napsána poutavě a pokud se člověk zrovna nachází v určité životní fázi, kniha mu dokáže dost pomoci si uvědomit, co vlastně v životě chce a co od života očekává. Určitě bych knihu doporučil lidem na střední škole.
Inspirující kniha, kniha na zamyšlení, která donutí člověka popřemýšlet nad svým snem a nad tím, zda je jeho život takový, jaký si přeje.
Myslím, že může být zajímavé vrátit se ke knize po několika letech, kdy je člověk v jiné životní fázi. Dovedu si představit, že v knize objeví zase úplně jinou rovinu.
K Alchymistovi jsem se dostal díky povinné četby a jsem rád, že jsem se do něj pustil.
Jedná se o knihu plnou všemožných mouder a filosofických myšlenek. Ty jsou postaveny na první místo a příběh následuje až za nimi. I tak jsem si ho ale dokázal užít. Šel jsem do toho s tím, že budu číst pohádku plnou různých myšlenek a nemohl jsem udělat lépe.
I když se jedná o knihu úplně mimo mou komfortní zónu, tak jsem si její čtení dokázal užít. Příběh příjemně plynul, a ačkoliv nemám rád knihy naplněné různými citáty a moudrostmi světa, tak mi to tu vůbec nevadilo. Vše krásně zapadalo a spíše to celý dojem z knihy více vyzdvihovalo.
Ke konci se objevila jedna pasáž, kdy to za mě trochu upadlo a děj se začal moct vléct. Z knihy se stalo přesně to, co moc nemusím. Naštěstí to ale trvalo jenom pár stran, a pak jsem si mohl příběh zase užívat.
Konec mě překvapil, pobavil, a dal mi všechno, co jsem požadoval.
S knihou jsem moc spokojený. Užil jsem si ji jako krásnou pohádku s ojedinělými myšlenkami. Určitě můžu všem doporučit a obzvláště těm, kteří mají v povinné četbě ještě volné místo.
Knihu jsem četla snad ještě někdy před mým patnáctým rokem... Byla jsem z ní uchvácená. Měla jsem pocit, že jsem v ní objevila moudrost světa, návod ke štěstí. Zmanipulovaná pohádkou jsem došla na pár dní k jistému vyklidnění, k naději v zítřek.
Rozečíst Alchymistu po takové době v jedenadvaceti letech byl dobrý i špatný nápad zároveň. Knihu jsem bez velkého přemýšlení vepsala do svého maturitního seznamu četby, ale s blížící se zkouškou jsem zjistila, že si ji vlastně vůbec nepamatuji. Ponořila jsem do ní své já tedy podruhé, ale žádné uchvácení se nekonalo.
Co se týče stylistické stránky - jsem bez výtek. Coelho se prostě čte dobře a nikdy tomu nebude jinak. Děj Alchymisty, přesvědčení knihy a celý ten magický realismus mi bohužel už nic neřekl. Nejsem na tyhle "pohádky"... Nevěřím v podobné myšlenkové směry. Nemám ducha, kterého by Alchymista dokázal naplnit.
Je zajímavé vidět, jak jsem jako mladá čtenářka v knize nalezla útěchu a jen o pár let později jí nevěřím.
Jedna kniha, jedna osoba a v podstatě dva zcela rozdílné literární prožitky.
O Coelhovo dílo se nepřestávám zajímat, ale Alchymistu a jeho podobné si už do hlavy vpouštět nehodlám...
Príbeh pastiera Santiaga, ktorý sa vydá hľadať poklad aby naplnil svoj osobný príbeh nie je len príbehom a plnení snov, či obyčajným putovaním, presunom z miesta na miesto, ktoré sa mu zjavilo v sne, je to jedno veľké dobrodružstvo plné nečakaných nástrah, problémov, zdanlivo neprekonateľných prekážok, nádeje, pochybností i zúfalstva. Prinúti človeka zamyslieť sa nad púťou človeka ako takou – púťou v rámci dejín, no i vlastnou cestou, nad svojím vlastným Osobným príbehom. Je písaný jednoduchým jazykom, z pohľadu pastiera, ktorý aspoň spočiatku všetko sleduje a “komentuje” očami pastiera.
Kniha je plná nádherných a inšpiratívnych myšlienok, ktoré prinútia zamyslieť sa aj nad vlastným životom.
Záver bol na mňa trochu filozofický, ale kniha sa mi páčila.
Knížce se poměrně táhne začátek a je plná filozofických myšlenek. Navíc jsou tam často změny vypravěče, které zdánlivě s dějem nesouvisí.
Santiago je popsaný jako mladý pracovitý mladík, který ví, co od života chce. Vždyť opustil kněžský seminář, aby se stal pastýřem. Jenže život mu občas hází klacky pod nohy. Naštěstí potkává ty správně lidi ve správný čas, aby si sen mohl splnit.
Knížka se občas čte hůře, ale i mě, zarytému nelepíkovači a nezvýrazňovači se chtělo do knížky psát. Přirovnala bych ji k Malému princi. Není to sice magická pohádka, ale člověk každého věku si v knížce najde to své - děti krásný příběh s dobrým koncem a dospělí spoustu hlubokých a moudrých myšlenek.
Doporučuji všem, kteří se chtějí ponořit do magického filozofického příběhu.
Moje první autorova kniha. Co se stránek týká, malá knížka, ale přesto velmi silná.
Mě teda kniha velmi nadchla. Krásně se četla, ukrývá plno zajímavých myšlenek. Trošku mi připomíná Malého Prince.
kniha byla fajn, dobre se cetla, ale cekala jsem od ni vic. na to, ze je povazovana za jednu z nej knih sveta, si dovoluji nesouhlasit. zas tak moc jsem si z ni neodnesla.
Shodou okolností jsem knihu dnes vzdal do ruky a našel tam vložené své téměř 25 let staré poznámky (byla česká vydání i před rokem 2005). Hodnoceno na základě tehdejšího čtení - pět hvězdiček. Ale už tehdy nešlo při čtení o příběh, ale to, jak mě některé pasáže dovedly k vlastním zamyšlením. Když dnes knihou listuji, říkám si, že se jedná o knihu, u které se bude u velké části čtenářů hodnocení snižovat s narůstajícím věkem. Četl jsem tehdy několik knih od Coelha a tato byla nejlepší. Vybavuji si, že u těch dalších knih jsem byl už i před těmi skoro 25 lety daleko kritičtější.
K tomuhle literárnímu klenotu snad jen jedno – před pár lety jsem se v nějakém mentálním zkratu rozhodl zapnout televizi, přičemž jsem narazil na pohádku, jejíž děj byl postaven na totožném základu. Možná to byla interpretace tohoto románu, možná obě díla vychází ze stejného zdroje, nevím... můžu jen říct, že se mi při jejím sledování udělalo fyzicky nevolno. Příběh, jde-li to tak nazvat, je protkán explicitně vyřčenými "moudry", které jsou až groteskně laciné a naivní. Celkové poselství je mírně řečeno questionable.
Tuto knížku jsem četla do povinné četby, měla jsem trochu obavu, zda mě bude bavit, ale v průběhu čtení jsem zjistila, že je to velmi pěkná knížka, kterou bych sice asi nečetla podruhé, ale bývalo by mi nevadilo si ji vytáhnout u maturity
„Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele
Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy
A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty
nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem,
tak bacha na to!“
To je, drazí, vogonská poesie. Sice to nejsou „Mé oblíbené chrochty ve vaně“, ale i tak. Začaly vaše orgány samovolně páchat sebevraždu? Ty mé, při čtení vogonské poesie ne, jsou odolné. Ale při čtení Alchymisty se mi tlusté střevo začalo kroutit. A zcela volně jsem si málem vypíchl oči, ale zachránilo je, že v přítomnosti této věci můj nůž zkorodoval a rozpadl se.
Já nevím. Opravdu nevím. Proč sakra někdo cítí potřebu tuhle… promiňte mi to… sračku číst? Doslova se táži, proč? Já tomu nerozumím. Literární kvality to nemá žádné, to si snad ani nikdo myslet nemůže. Otázkou je, komu je tato věc určena. Jestli školákům prvního stupně základky, styl odpovídá. Tam by člověk zase Coelha nejraději oběsil na jeho střevech kvůli „myšlence“, ale budiž. Jestli pro dospělé publikum… nu, někdo má „jednodušší“ styl rád. Problém je, že ani věty tohoto jednoduššího stylu v Coelhově případě zkrátka nedávají smysl.
Příběh hodnotit nemá smysl, myslím, že když jsem jako malý (9 let?) psal knihu „Komárák“, vymyslel jsem komplikovanější narativ. Sakra Klub tygrů má komplikovanější narativ. Kuchařka stařenky Oggové má složitější narativ! Jako fakt, tohle je bída. Jdi tam, pak tam, pak zpátky, hele, zlato!
A jsme u hlavní myšlenky. Chovej se jako kokot, ignoruj, že rozum, prostá úvaha „selského rozumu“ ti říká, hele, jsi blbec! Ne, vytrvej! Vytrvej v dělání hovadiny. Víte jak to mělo skončit? Měl tam v té poušti pojít, to jako pardon. Tehdy bych knize přiznal… no, statut knihy. Takhle je to… blivajz. Blivajz, který se intelektuálně blíží k „seď doma na posteli, zírej na stěnu, hrozně moc si přej být bohatý a budeš bohatý.“. Upřímně, tato věc neobsahuje žádnou myšlenku, kterou by vám nesdělila babička, kdybyste se jí zeptali. Zato ta babička by vám neřekla tolik hovadin jako tato... podivnost.
A hele, pokud jste dospělí, čtěte si to. Čtěte si co chcete. Ale jestli to dáte do ruky dítěti, měl by na vás někdo zavolat sociálku. A ten učitel, který tohle dal na maturitní seznam by měl být ze školy vyhozen. Jako fakt. Četl jsem Mein Kampf. Četl jsem Manifest a Stát a revoluci. Tohle… Tohle je první… věc, které mohu s klidným srdcem dát hodnocení „odpad“, protože je to kniha, kterou je regulérně nebezpečné číst. Předchozí zmíněné měly alespoň tu slušnost samy se intelektuálně zdiskreditovat. Této se to, bohužel, stále nedaří, patrně proto, že žádný intelekt nenese.
Na téhle knížce a, i na všech dalších od tohoto autora, je pro mě zajímavá jen tato věc: V jednom rozhovoru s autorem jsem četl, že Coelho ještě jako neznámý začínající spisovatel navštívil kdysi kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ul. a modlil se k Pražskému Jezulátku, aby se stal slavným autorem. A to se, jak vidno, povedlo. Asi mělo Jezulátko zrovna hodně dobrou náladu. Jinak Coelhova tvorba je brak na entou a duchovní pravdičky v jeho knížkách obsažené, jsou banální klišé až na úroveň ezojeslí. Ale chápu, někomu to může dobře posloužit.
Štítky knihy
tajemno brazilská literatura tajemství vesmírná energie touha
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Dlouhá a náročná cesta pastýře, který chtěl najít poklad. Moc se mi kniha líbila. Doporučuji si přečíst :)