Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471797/bmid_alchymista-dOj-471797.jpeg
4
7507
7507
Román Alchymista – největší brazilský bestseller všech dob – byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků. Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost. Vydání čtvrté, v Argu třetí.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
U téhle knihy podle mě ani moc nešlo o to, jestli to pochopíte ale o to jaký z ní máte pocit. Já jsem z ní rozhodně dobrý pocit měl a rozhodně se k ní jednou vrátím.
Doporučuji..
Mně se ta knížka příliš nelíbila. Jasně, příběh byl velice zajímavý, tak nějak mile pohádkový a obsahoval spoustu zajímavých myšlenek. Zároveň ale obsahuje také spoustu přehnaných výžblebtů, které mi mnohdy připadaly jako na způsob vymývání mozků. Někomu se to může líbit, ale já byla z důvodu většinového nadšení z knihy zklamaná. Je to oddechové čtení, které obsahuje zároveň hlubší myšlenky. Někdy až příliš naivní a přehnané.
Pisane mne nie prilis prijemnym, ba až trýznivým štýlom. Vela opisov, vela mystična... asi ju chapu len samotni alchymisti. :-)
Rozprávka, v ktorej asi veľa dušičiek našlo svoje spirituálne duchovno...ďakujem, ja si neprosím!
Chvílemi mi přišel příběh zbytečně zdlouhavý, ale možná to bylo jen tím, ze jsem byla hrozně zvědavá jak to dopadne. Každopádně na zamyšlení.... Proč se stále snažíme za něčím hnát?
Velmi příjemná a oddechová kniha. Mám pouze jedinou výtku, a to že na mě působila moc „sluníčkově“, což ale vlastně není vůbec špatně. Proč si zkrátka konečně nepřečíst o někom, kdo je šťastný? Zase si jednou připomeneme, že v životě je důležitější cesta, ne cíl. Například čtenářská výzva je toho dokonalým příkladem :-)
Před touhle knihou jsem od pana Coelha četla knihu Veronika se rozhodla zemřít, a i když je Alchymista slavnější, nepřišel mi lepší. Je pravda, že co se týče rozmanitosti a čtivosti příběhu jako takového, je asi zábavnější, ale pokud si z toho mám vzít nějaká moudra, Veronika mi byla bližší.
Záleží, jak moc si člověk dokáže z nějakého pohádkového a abstraktního příběhu vytáhnout něco aplikovatelného pro reálný život, čím by se mohl řídit. V momentě, kdy jsem v Alchymistovi došla k pasáži o přeměně ve vítr a o rozmluvách se sluncem, nebyla jsem si úplně jistá, co si z toho vzít a co pokládat jen za dokreslení příběhu...
Chápu, že hlavním poselstvím je jít si za svým snem a nenechat se odradit... Ale svět v Alchymistovi byl dost odlišný od toho reálného a žádné bližší vysvětlení nebo rady, kterými se opravdu řídit jsem tam nenašla. Nicméně, tři hvězdičky za krásný příběh a zajímavé myšlenky.
Knihu jsem si přečetla kvůli povinný četbě, ale i kvůli kamarádce, která tohoto autora zbožňuje. Řekla mi, že jsou i jiné knihy od Coelha, které se jí líbili víc, než alchymista. A můj názor? Nejlepší povinná četba, co jsem kdy četla.
Nepřečetla jsem si Alchymistu proto, že číst Coelha je teď zkrátka "moderní", měla jsem k tomu mnohem krásnější důvod a sice tuto píseň, která mě k němu lákala...
https://www.youtube.com/watch?v=aHE__Rqse9c - Marien:
- "Pohledem kluka vidím to jistě, jsme hledači pokladů na špatném místě, největší z nějvětších najde si tě sám..."
Určitě jsou i lepší knihy, mnohem hlubší, ale svůj smysl má - občas je dobré zpomalit a hledat a nalézat sám sebe ... Rozhodně nelituji, svým způsobem je to pro mě srdcová záležitost, neboť se pojí s osobním příběhem (nejenom mým)...
Autora i jeho díla registruji už dlouhou dobu, ale s odstupem jsem se stále držela z jejich dosahu. Přesto jsem dala na rady mnoha lidí, kteří mi doporučovali zkusit alespoň Alchymistu, a sáhla po jeho ilustrované verzi, protože akvarelové obrázky jsou vizuálně velmi působivé, ačkoliv všeobecně trochu upozaďují čtenářovu fantazii.
Text jsem přečetla rychle a můj první dojem byl poněkud fádní. Prostý, jednoduchý a krátký příběh, alespoň tak se mi to zdálo, ale musela jsem nad ním přemýšlet. Za dobrodružstvím mladého muže hledajícího vlastní cestu byly myšlenky hlubší, které svým způsobem mohl pro sebe přetvořit každý čtenář, který nad tím trochu více dumal a alespoň se pokusil věřit.
Bylo to rozhodně zajímavé čtení, zvláštní a jiné než po jakém většinou sahám, ale i když jsem já osobně nebyla naprosto uchvácena, rozhodně tato kniha má své kouzlo.
Opravdu krásná kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem. Je to velmi příjemné čtení. Doporučuji všem, kteří mají citlivou duši.
Tato kniha je jedinečná. Opravdu zahřívá duši. Naučila mě, že si zbytečně nemusíme komplikovat život a můžeme si splnit své sny.
No, nakonec to nebyla až taková kravina, jak jsem čekal. Jo, je tam několik dobrých postřehů, ale ty se dají shrnout na tři stránky a upřímně, kdokoli se trochu zabývá osobním rozvojem, ten je obvykle zná, protože jsou na tisíci jiných místech.
Příběh je klasika esoteriky míchané s new age do líbivé kombinace, která utěší všechny citlivé dušinky. V tomhle ohledu zcela naplňuje předpoklady pro úspěšnost v daném tématu. Serviruje rádoby moudré poučení, které se vyskytlo už milionkrát předtím a zaobaluje ho do cool hábu Pánaboha, Bojovníků světla, Duše světa, Osobního příběhu a dalších blbinek, na které samozřejmě ctitelé ezokravin zabírají. Pokud chcete něco podobného, ale mnohem vtipněji a sebeironičtěji podaného, přečtěte si Werichův Splněný sen.
Problém je, že v osobnímu rozvoji (pokud knihu beru z tohoto motivačního úhlu), Alchymista selhává díky své všudypřítomné pozitivnosti, povrchnosti a chybějící rozhodnosti. Ono se tu za filosofii vydává něco, co nevyžaduje výraznější duševní úsilí. Jenže pravá filosofie musí trochu bolet, musí vás donutit se měnit a pátrat v sobě samém stejně, jako když se vám po posilovně cukají svaly, protože jste jim dali pořádně do těla.
Tohle Coelhovi schází, přitom je to nejdůležitější moment jakéhokoli posunutí lidského vnímání - tedy to, co vás donutí zvednout prdel a místo očekávání Božího zásahu a Vůle světa se sebou něco dělat - hlavně věci, který se vám zoufale dělat nechce. Motivace zvenku je totiž jako smrad a vyvane chvilku potom, co knihu zaklapnete Pak akorát chcete novou, protože když ji čtete, máte ten příjemnej pocit, že se vlastně někam posouváte jenom čtením, což je největší blbost.
Výsledek?
Pokud zůstanete jen u Alchymisty a jemu podobných svazků, jste tak trochu ve friendzone osobního rozvoje - budete kolem něj poskakovat jak kolem hezký holky, ale na 99% se jí do kalhotek nedostanete, pokud nezměníte přístup.
Pokud jste četli nějaký pořádný věci o osobním rozvoji, tak se tu nedovíte nic novýho a pravděpodobně už víte, co se sebou máte dělat.
Až na ty ovce v podstatě manifest západního buržoazního myšlení včetně marketingových rad. Dvě hvězdičky za leštění sklenic.
Slibuji, že už si nikdy nebudu vybírat četbu při teplotě nad 37,5°C
Zvláštní a pro mě velmi rozporuplná kniha. Místy jsem měl chuť přestat číst, protože mi Coelhova filozofie přišla nechutně umělá a přitažená za vlasy. Pak ale přišla část s Alchymistou a hlavně samotný konec, který pro mne celou knihu pozvedl na jinou úroveň. Občas jsem cítil nádech Malého prince.
Alchymista si sice na jednu stranu zaslouží vysoké hodnocení, ale na druhou stranu už nechci od Coelha v životě nic vidět.
Musím bodově naplno. Dostalo mě to, i když to může občas působit prvoplánově, příliš pateticky a ezotericky, na někoho i nábožensky, možná i očekávaně. Ale to nevadí. Je to pozitivní, optimistické a krásné. A tady bych rád pochválil i audioknihu načtenou Lukášem Hlavicou, která donedávna byla i na YouTube - ten nádherný pomalý přednes naprosto vystihuje atmosféru téhle útlé knížečky (verze s Markem Ebenem je tak o tisíc procent slabší). Ale zpět ke knize - setkání s králem, cikánkou, zlodějem, Sklenářem, Angličanem, Fátimou či samotným Alchymistou jsou krásné příběhy samy o sobě a dohromady pak zaklenují všechny životní postoje. A je jen na nás, jestli se Santiagem necháme inspirovat, nebo ne...
Tahle knížka je tak fascinující fenomén, že jsem neodolal a přečetl ji, i když jsem předem tušil, že nepatřím do cílové skupiny. A taky že ne. Nicméně - je sice lákavé Alchymistu obratem zařadit do odpadu s poznámkou, že ho Coelho napsal, aby se i hlupáci mohli chlubit, že čtou filozofické knihy, ale to je laciné. Čím tedy ty miliony lidí oslovil? Literární kvalitou jistě ne. Stylisticky je Alchymista na úrovni slohové práce žáka druhého stupně základní školy a jednoduchý příběh vyprávěný jednoduchými větami rozhodně náročnějšího čtenáře nevtáhne, o nějakém napětí nebo gradaci nemluvě. Věci se prostě dějí, občas zasáhne deus ex machina. Co se údajně hlubokých myšlenek týče, zase tak moc jich tu není a i to málo se neustále opakuje. Jde přitom většinou buď o obecně známé pravdy, nebo vykradená moudra jiných autorů, která okouzlí jen nepříliš sečtělého člověka. A když odhrneme tu hromadu otravného Esoterického Balastu, zůstane z Alchymisty vlastně obyčejná motivační vyprávěnka. V tom je podle mě zakopán úspěch - jde o motivační knihu obalenou "příběhem" a lidé tak rádi čtou o splněných snech... Pokud Alchymista někomu pomohl nakopnout vlastní život a začít si sny plnit, ok, já jsem v něm ale nic nového ani pozoruhodného nenašel.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Obrovská motivace do všeho a krása světa shrnuta do pár stránek.
Štítky knihy
tajemno brazilská literatura tajemství vesmírná energie touha
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Poslouchala jsem audio, abych věděla, proč je autor tak populární. Předešlu, že toto není úplně můj talíř polévky:)) Nicméně jako pohádka před spaním, u které se nemusí přemýšlet, mi Alchymista vůbec nevadil! Nakonec ani zajímavé až inspirativní myšlenky se mi úplně nepříčily:)) Ani nemohu říct, že bych měla z knihy "špatný pocit", ten jsem měla z audia "U řeky Piedra jsem usedla . . "
Určitě nejsem úplně objektivní, už kvůli audiu, ale souhlasím s napsaným níže - někdy příliš naivní až přehnané, na pomezí vymývání mozků . . . . .ďakujem, já si neprosím:))
Teron to též píše pěkně:))