Alef
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59562/bmid_alef-Cfr-59562.jpg
4
349
349
Ve svém nejnovějším díle se Paulo Coelho vrací k motivu pouti: po Santiagu v románu Poutník – Mágův deník a Římě v Bridě vypráví o třetí tajemné pouti, která bývá nazývána „Poutí do Jeruzaléma“. Nemusí se v ní však nutně cestovat do Jeruzaléma. Podmínkou je jen cesta v prostoru a čase. Úkolem, který měl hrdina splnit, bylo vzdálit se z domova na 4 měsíce. Navštívil několik zemí, ale to nejdůležitější ho potkalo při přejezdu Asie Transsibiřskou magistrálou (15 dní, 7 různých časových pásem, 9.288 km z Moskvy do Vladivostoku). Celý příběh se odvíjí ve znamení symbolu Alef, prvního písmene hebrejské abecedy, představujícího v duchu magické tradice bod, v němž se vše sbíhá a v němž můžeme v jediném okamžiku vše spatřit.... celý text
Přidat komentář
Nevím co k této knize napsat, nebyla úplně nejhorší a některé části se mi líbily (jako každé upřímné objetí vám přidá den života), ale jinak mi upřímně nic nedala, asi na ní ještě nemám věk, třeba se k ní jednou vrátím.
Výborný Paulo a nezapomenutelná cesta vlakem po Transsibiřské magistrále :) Doporučuji všem dobrodruhům a milovníkům opravdového napětí a poutavého vyprávění. Ač na reinkarnace sama nevěřím, tento příběh mě dostal.
kniha se četla obtížně ale něco přece jen dala a to třeba, že "duchovní pokrok nejde vždy ruku v ruce s moudrostí. Místy byla kniha nudná a místy opět čtivá. Ano, Coelho tu přiznává, že i když už prošel mnoho cest a nejedním duchovním pokrokem, tak přesto je to člověk, který zapomíná a který má právo se mýlit.
Většina komentářů co jsem zde četla poukazuje na to jaký je autor (.....) vzhledem k tomu jaký zaujímá postoj,cit,či touhu k velmi mladé dívce leč sám je STAROCH.Já osobně jako člověk co do knihy dává dávku své vlastní fantazie jsem to jen tak lehce neodsoudila a ani se nad tím nějak neznechucovala a spíš se zaměřovala na to pěkné co kniha nabízí.Já to beru z té stránky, že jsem ráda, že do knihy dá vždy nějaké nové téma.Není lehké psát tolik knih a neopakovat se a navíc život nabízí i takovéto situace, bohužel.
No tohle asi nééé... Pryč jsou ty časy, kdy mě Coelho bavil... A nebo je to prostě jen špatná kniha. Nějak mě prostě nezajímá autor samotný, bavily mě jeho smyšlené příběhy. Třeba byl tenhle také smyšlený, ale stejně... Obdivuji, jak šel s kůži na trh, přiznat svoje city k dvacítce, které by skoro už mohl dělat dědu, to chce asi odvahu. Ale mně to přišlo až trochu nechutné... Nejvíc mě bavila linie s inkvizitory, bez toho dalšího bych se s klidem obešla...
Paulo, který ve svých knihách lidem radí, jak se mají koukat na život najednou sám neví. Ztratil náboj. Nic mu není dobré. Je apatický, nerudný a sobecký. No proč ne? To je přeci život. To, že někdo píše knihy, co se lidem líbí ještě neznamená, že je světec. A proč o tom také nenapsat? Paulo mě vlastně překvapil. Protože kniha vypadala úplně jinak, než jsem čekala.
SPOILER !!!
Čekala jsem, že bude vyprávět o místech, které navštívil, o lidech, které potkal, že víc popíše Rusko a jeho obyvatele, ale místo toho se upnul k pár postavám, které ho doprovázejí, a většina knihy se odehrává ve vlaku. Čekala jsem, že duchovní cesta, kterou podstoupí bude nějak poučná, ale on vlastně jen zneužil dívku, která mu byla v první chvíli lhostejná, a pak protivná, k oodpuštění jí donutil, nespal s ní jen proto, protože pro ní měl jiný účel, žebral a peníze pak dal šamanovi, který ho zpočátku absolutně nezajímal atd. Paulo se v knize nepopsal v tom nejlepším světle, možná mi až přišlo, že to dělal schválně. Ale přesto, že mě svou povahou a skutky štval, kniha to byla dobrá. Určitě ve mě něco z toho příběhu zůstalo, a bylo to zas trošku něco jiného.
Pro mě jedna z nejlepších od Coelha, našla jsem tam spoustu hlubokých myšlenek, moc se mi líbila ty srovnání s vlakem a jak se Paulo vracel do minulosti a uzavíral s tou dívkou kus svého duševního příběhu. Vůbec celá ta myšlenka Alefu a prostě všechno, mě se příběh hrozně moc líbil. Zanechal ve mě stopu.
Je to slabší kousek, hvězdičky dávám hlavně za tu část s inkvizicí, jinak mě překvapilo jakej je autor snob a částečně i pěknej "prasák" ve svém věku. (míněno osobním životem, ne obsahem knihy). No doufám, že nápad na takový styl knihy příště potlačí už v zárodku.
Četla jsem před dvěma týdny a kniha ve mně zanechala určitý dojem; asi to bylo zapříčiněno i tím, že mi dobře pasovala do rukou a načichla krémem z růží, se kterým od Vánoc sdílela šuflík. Od Coelha mám zatím za sebou Jako řeka, jež plyne, což byly jeho uveřejněné sloupky z novin, časopisů, takže se to jako kniha s dějem a zápletkou nedá počítat. Chtěla bych si přečíst další, bojím se ale, aby tam nebyla stejná moudra, akorát v jiném prostředí. Celkově to byl zajímavý výlet i pro mě, i když jsem se v mnoha částech s autorem neztotožňovala a říkala jsem si, jak se tak oduševnělý člověk může chovat. Zaujaly mě Valkýry i Veronika se rozhodla zemřít, samozřejmě Poutník i Alchymista. Uvidíme.
Popis znovu nalézání svého já pomocí dobrodružné cesty vedoucí po trase Transsibiřské magistrály v mnoha ohledech zaostává za Alchimistou nebo titulem Jedenáct minut, ale určitě se řadí mezi díla s velkou čtivostí a ponaučením. Skvělá a moc sympatická je hlavně postava Hilal. Kniha se mně moc líbila a těším se na další autorovo dílo.
Jako celek se mi kniha až tolik nelíbila, autor se mi v ní v mnoha chvílich jevil příliš sobecký a aby očistil sám sebe využil k tomu jiné ...ale musím přiznat, že mne zaujaly mnohé myšlenky, líbily se mi celé pasáže, pochopila jsem, co je to Alef v očích autora... a je-li román autobiografický, jak mnozí tvrdí, docela dal svou kůži na trh . Musím přiznat, že některé pasáže mne i tak trochu pobavily , třeba ta, kdy na konci knihy kdy hrdina čelí nejnáročnější výzvě, která se stane prubířským kamenem potenciálního poznání z vykonané pouti (musí se rozhodnout, zda přijme pozvání na oběd s Putinem, nebo se ještě jednou vrátí s Hilal do alefu), pobaví.
Jiné jeho knihy se mi líbily i víc.
Dovoluji si nesouhlasit se žabičkou, mně osobně se kniha líbila. Přistupovala jsem k ní skepticky, právě pro žabiččin přístup, ale mile mě překvapila. Miluji Coelhovy filozofické příběhy a myslím, že kniha, ve které autor zanechá kus sebe, je tou nejlepší. Nechápu, proč by musela být jeho díla jako vyražená přes kopírák, je jasné, že ne všechno budou bestsellery jako Alchymista. Každá jeho kniha je odlišná a každá má v sobě krásu a moudrost světa.
Miluji Coelhovy knihy a díky nim si připadám moudřejší, přijde mi, že vše do něčeho zapadá a mé pomyslné puzzle, znichž se skládá svět, do sebe zapadají a já vidím celistvý obraz.
Za mě tedy rozhodně plný počet hvězdiček a d o p o r u č u j i !!!
ZKLAMÁNÍ!
Knihy pana Coelha mám moc rád (přečetl jsem Alchymistu, Jedenáct minut, Ďábel a slečna Chantal, Vítěz je sám), proto jsem se nemohl dočkat až si přečtu jeho nejnovější dílo.
Bohužel mě kniha vůbec nenadchla!
Působila na mě dojmem, že Coelho vaří z vody. Příběh postrádá jakýkoliv smysl (dobrodržství spočívá v tom, že autor podnikne "nebezpečnou" cestu Transsibiřskou magistrálou, stravuje se v drahých restauracích, spí po hotelích a pije vodku...), dialogy postav mi přišly hloupé a žádné životní pravdy kniha neodkryje.
K tomu všemu jsem se při čtení nemohl zbavit pocitu, že z pana Coelha se stal nafoukaný egoista, pro kterého je důležité jen jeho blaho a jen jeho vnitřní růst, a kterého už v životě nic nemůže překvapit, protože všechno zná (viz. opovrhování šamanem na Bajkalu - "tento rituál znám a moc od něj nečekám").
Když to shrnu, tak tato kniha je slátanina bezduchého putovaní vlakem, nudných postav, rádoby zajímavých cest do minulých životů a nafoukaného spisovatele.
I když mám životní příběh pana Coelha rád, stejně tak jeho předchozí knihy, tak si myslím, že toto je obrovský "přešlap", který, jak doufám, se už nebude opakovat.
Štítky knihy
brazilská literatura Transsibiřská magistrála
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Tahle kniha byla pecka. Naprosto mě vtáhla do děje a přečetla jsem ji doslova na jeden nádech :)