Alef
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59562/bmid_alef-Cfr-59562.jpg
4
353
353
Ve svém nejnovějším díle se Paulo Coelho vrací k motivu pouti: po Santiagu v románu Poutník – Mágův deník a Římě v Bridě vypráví o třetí tajemné pouti, která bývá nazývána „Poutí do Jeruzaléma“. Nemusí se v ní však nutně cestovat do Jeruzaléma. Podmínkou je jen cesta v prostoru a čase. Úkolem, který měl hrdina splnit, bylo vzdálit se z domova na 4 měsíce. Navštívil několik zemí, ale to nejdůležitější ho potkalo při přejezdu Asie Transsibiřskou magistrálou (15 dní, 7 různých časových pásem, 9.288 km z Moskvy do Vladivostoku). Celý příběh se odvíjí ve znamení symbolu Alef, prvního písmene hebrejské abecedy, představujícího v duchu magické tradice bod, v němž se vše sbíhá a v němž můžeme v jediném okamžiku vše spatřit.... celý text
Přidat komentář
Opět jsem byla autorem zklamána, bohužel se dá říci, že opisuje své, již napsané knihy. Chce to nový nápad pane Coelho!
Čekala jsem trochu jiný příběh. Zde autor vypráví o své cestě po Rusku, která skutečně proběhla. Co je skutečnost a co jen vymysleno do příběhu knihy? Nicméně to ve mně vyvolalo spoustu úvah a myšlenek, takže jsem nakonec dala 4*
Takmer som to nedočítal. Paul tentokrát stavil na vracanie sa do minulých životov, čo prelínal s duchovným svetom. Oproti jeho iným knihám mi to prišlo veľmi nezáživné až nudné čítanie.
Takéto dielo môže napísať iba autor, ktorý chce zariskovať a má za sebou viac dobrých kníh.
Čítal som od neho celkom dosť kníh (8, 9?), no toto je zrejme najslabšie dielo. Tak trochu mi celé to putovanie, autor samotný a vlastne takmer všetky postavy liezli na nervy a každá druhá stránka bola pretkaná klišé. Je to Coehlo a som na jeho duchovné pravdy a kvetnaté vety pripravený (viem to zniesť, Alchymista či Veronika sa rozhodla zomrieť su dobré knihy), ale tu ich bolo príliš veľa s kombináciou nudného, rozpačitého príbehu.
Kniha byla zase trochu jiná, než jakou jsem jí očekával. Teď můžu říct - "A díky za to!" - v průběhu čtení jsem měl ale kolikrát jiné pocity. To jsou prostě ta očekávání no :( člověk se prostě neponaučí, a stejně si je vytvoří a pak srovnává, když stačí brát to tak jak to je a nepřemýšlet nad co kdyby a mělo by a čekal bych .....
Autor si "DOVOLIL" v jedná ze svých knih věnovat sám sobě, jaká drzost! (ironie Šeldne, ironie!). Ukázal nám, že i on je jenom člověk a i jeho cesta nebyla bez výmolů a kamení. Že i on zakopával. Příběh mě bavil a postavy taky. Jedna vám pije krev a druhá vzbuzuje respekt. Jako vždy byl děj protkaný AHA momenty. Některé okaté a trochu klišatější, ale proč ne. Vždyť to je jen můj uhel pohledu...
Určitě doporučuji.
Knihu jsem si "prožila" od začátku až do konce. Moc se mi líbila. Od Paula Coelha už je to asi osmá kniha, kterou jsem přečetla. Tato patřila k těm pro mě vydařeným. Líbil se mi motiv pouti, cesty, hledání sebe sama, Transsibiřská magistrála, "výlety" do minulých životů. Knihu mohu jen doporučit.
Víte, co je těžké? Stanovit předěl mezi uměním (chcete-li krásnou literaturou) a kýčem. Je totiž subjektivní (přestože má obojí své jasné znaky, tak ať chcete, nebo ne, na tomhle předělu se subjektivnímu vnímání nevyhnete), a proto je dost špatně určitelný, a proto kontroverzní. Se jménem Paula Coelha je právě tahle kontroverznost dost často spojovaná a já to s jeho knížkami přesně tak mám, s klidným srdcem bych některé zařadila do skupiny kýč, ale u některých bych bez váhání řekla, že jde o svébytný umělecký projev :-). A zrovna tahle mezi ty druhé patří, jedním dechem ale opět upozorňuji, že subjektivní pocity přitom rozhodují, tudíž 5* a pokus o vysvětlení proč:
Líbil se mi námět, jednoznačné a největší plus je za motiv cesty – pouti (a jeho knížky s tímhle motivem řadím k tomu nejlepšímu od autora, jako v anotaci zmiňovaný Poutník – Mágův deník, tedy k jeho „značce“ a tudíž jeho svébytnému uměleckému projevu).
Líbilo se mi zvolené prostředí, cíl cesty – Rusko a Transsibiřská magistrála – za mě jednoznačné kladné body.
Líbí se mi i motivy proměny v životě, motivy snů, které je tak možné si splnit, tím, že se určitým způsobem vymaníte z diktátu společnosti a jdete si za svým osobním cílem … a to i přesto, že právě v tomto bodě se začínáte pohybovat na zmíněné hranici a jsou to právě ty subjektivní pocity, které pohnou s pomyslnou miskou vah na jednu či druhou stranu (a kde jsem přesvědčená, že obě mohou být správné).
Samozřejmě, je tu i spousta toho, co se mi naopak moc nelíbilo, co mě při čtení rušilo, co ztěžovalo mé rozhodnutí, jestli udělit 2 nebo 5* (a připomínám, že obě varianty byly zvažovány):
Takže, za vady na kráse považuji (v tuto chvíli opravdu použiji slovo „kýčovité“) zabředávání do magických tajemství života, které se autor snaží „objasnit“, a tak odhalování komplikovaných duchovních prožitků, využívání biblických a mýtických motivů, které ale (a zase, je to subjektivní pocit) v Coelhově podání vyznívají jako místy až laciné klišé:
„… představte si doby, kdy jsme byli všichni částí oné organické prapolévky … minulost a budoucnost existují jen v naší paměti … současný okamžik je mimo čas … je to Věčnost … já jsem tady a jsem výsledkem všeho, co se stalo a stane … je tedy třeba rozvinout takovou strategii, která by využila vše, co je kolem vás, k tomu, abyste čelili výzvě … konflikty jsou pro lidi, kteří neumějí věci rozumně zvážit …“ atp. Tohle jsem Coelhovi opravdu nevěřila.
PS: Na druhou stranu, konflikt je opravdu odjakživa základem evoluce :-), takže jsem se pro tentokrát přiklonila k 5*, a asi vás nepřekvapí, že jedna z nich je za symbol Alef :-).
PS2: a taky, souhlasím s komentářem xp3 níže: „coelho je jako olivy, někdo je miluje a někdo nemůže.“
Od Coelha jsem všechno nečetl, ale z knih které jsem měl v ruce se mi líbila ze všech nejméně.
Ne ve všem co jsem od Coelha četl jsem našel co jsem čekal, ale s jistou mírou zájmu jsem je dočetl, ale tuto jsem dočetl pouze proto, že jsem se chtěl ubezpečit, že bude mít normální závěr. "Normální" myslím psychiatricky.
Nejvýstižněji okomentoval Žabák, můj komentář výše je vlastně zbytečný...
Cesta Transsibírskou magistrálou z Moskvy do Vladivostoku, po boku so ženou, ktorá sa mu nanútila, aby mu pomohla vrátiť sa prostredníctvom alefu (magickej brány, prechodu) do minulosti, aby pochopil, čo sa kedysi stalo, čo spôsobil, čoho bol príčinou ... A prostredníctvom lásky si vymohol odpustenie.
"Dá sa odkloniť z cesty, ktorú načrtol Boh? Áno, ale je to vždy chyba. Dá sa vyhnúť bolesti? Áno, ale nikdy sa nič nenaučíte. Dajú sa veci spoznať, ak ich sami nevyskúšate? Áno, ale nikdy nebudú naozaj vašou súčasťou."
Bohuzel bezkonkurencne nejhorsi kniha, co se mi kdy dostala do ruky.. a spolehlive me odradila cokoliv dalsiho od Coelha cist. Nudne blaboleni, i navod na montaz skrinek z Ikey je zabavnejsi.
Jedna z mnoha knih tohoto autora, která byla asi druhá v pořadí, kterou jsem od něj přečetla. V mnoha ohledech je tato kniha milým nahlédnutím do autorova života, nebo není? :)
Již třetí knih, kterou jsem od Coelha přečetla a jako první mě nenadchla na sto procent. Na můj vkus byla mnohem víc rozvláčnější a zbytečně natahovaná.
Alef byla první kniha, kterou jsem od Coelha ochutnala. Do té doby jsem Coelha znala jen útržkovitě z citátů. Alef mě nakopnula k nekonečnému maratonu čtení jeho knih. Nicméně tuším, že tohle je přesně ta kniha, kterou musíte přečíst v pravý čas, jindy vás neosloví.
Coelho je jako olivy, někdo je miluje a někdo nemůže. A já dodávám, že se ten názor může ještě v průběhu let měnit. Věděla jsem do čeho jdu, protože jeho knihy znám a jeho osobní cesta mě zajímá. Otevřela jsem jej, protože sama na rozcestí, zafungoval 100%. A mimochodem, Alef existuje...jen jsem nevěděla, že se to tak jmenuje :)
Paulo má i lepší knihy, ale i tahle stála za to. Myslím, že ve velké míře ukazuje možnosti, potenciál a sílu každého z nás...Děkuji :)
Nemám ráda Coelha, ale pokaždé mě někdo přesvědčí, abych to s ním znovu zkusila a že pak změním názor. Bohužel jsem ho po této snad nejstrašnější jeho knize nezměnila. Má čtvrtá a doufám, že i poslední Coelhova kniha!!! Nuda, pseudoesoterika, pseudofilosofie... Coelho je prostě mistrem obecných pravd a mohl by si v tomto svém nejsilnějším oboru s přehledem změřit síly s Jirotkovou tetou Kateřinou. Ta je ale aspoň výsostně vtipná!!!
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Dá celkově říct že jsem se u této knihy docela nudil