Aleppský kodex

13.09.2021

(SPOILER) Pokračování, komentář č. 2
Chaos. Více novodobých židovských badatelů chtělo o kodexu napsat, resp. psalo, ale státní cenzura nechala vymazat některé sporné věci tak, aby se někteří zainteresovaní neocitli ve špatném světle. Tři svědkové se po pouličních nepokojích v Aleppu v r. 1947 shodovali, že kodex byl téměř úplný. Na scéně se objevuje pohádkově bohatý sběratel Moussaieff, který prý za milion dolarů sežene asi 90 listů kodexu. Tomu nabízel v 80.letech 20 st. nějaké folia kodexu za milion dolarů sběratel starých rukopisů Schnebalg, kterého našli mrtvého v Hiltonu v Jeruzalémě. žádná pitva nemohla být z náboženských důvodů, a tak se nepodařilo určit přesnou příčinu smrti. Nic se nevyšetřovalo. Mohlo to mít spojitost s A. kodexem? To se čtenář nedozví. Možná je to falešná stopa, ale obchodník nabízel nějaké listy A. rukopisu. Autor tuhle stopu nechá vychladnout. Čekal bych, že bude pátrat u potomků nebo vypátrá jeho kumpána, který rukopis také nabízel. Jak souvisí vražda s rukopisem se čtenář nedozví. Autor nechává jen na čtenáři, jestli si chce myslet, že rukopis má tajemný sběratel Moussaieff? Nebo ho ukradl M. Benajahu někdejší ředitel Ben Cvi institutu, který byl odejit za krádeže jiných rukopisů. Nebo agent Mosadu Sila v Turecku. A nebo samotný Faham? Všichni jsou podezřelí jako v dobré detektivce. Ovšem čtenářova touha po spravedlnosti není ukojena. Viník se nenajde. Tajemství chybějících fólií musí být odhaleno následujícími generacemi. Jisté je, že někde jsou. Tři svědkové potvrdili, že kodex byl téměř kompletní po Aleppský nepokojích v r. 1947. Čekal jsem všechno jen ne takový rychlý a nijaký konec. Knize chybí závěr se shrnutím celého pátrání. Když do toho dal čtyři roky života a práce je to obdivuhodná, zvláště když se zohlední židovský charakteristický rys mlčení, mlžení a vypouštění dezinformací, tak se autor dostal dost daleko. Chybí závěry s nejpravděpodobnějším scénářem. Židovský obchodník Moussaieff mu nabízel nějakých 90 listů za milion dolarů, proč se nedotáhla tato akce není nikde objasněno. Proč tuto informaci nepředal židovskému státu, který je mohl vykoupit? Zcela chápu, že není v zájmu státu Izrael, aby vešel ve všeobecnou známost tento zpackaný transfer rukopisu. Docela se divím, že vznikla tato kniha bez cenzury. Zřejmě to hovoří ve prospěch státu Izrael, kam se posunul od svého vzniku. Od kamarádšoftu vrstvy privilegovaných politiků a mocipánů k moderní demokracii, která se nebojí zveřejnění informací, které ji nestaví (resp. některé aktéry) do moc dobrého světla. Knize by pomohlo trochu logičtější popis sledu událostí. Soudní proces mě přišel celkem nezajímavý, třebaže autor chtěl ukázat, co všecko vybádal, protože musel projít staré těžko přístupné rabínské archivy. Kniha je to celkem nová, aktuální rok vydání 2012. Už teď se těším na pokračování. Bůh bdí na svým slovem.

13.09.2021

(SPOILER) Komentář č. 1
Jde o téměř detektivní pátrání izraelského novináře po jednom z nejstarších židovských rukopisů. Rukopis psaný ručně na zvířecích kůžích byl od 14. st. schováván v Aleppské synagoze, a proto se mu říká Aleppský. Otevíral se k náhlednutí jen při významných příležitostech. V roce 1947 po vzniku státu Izrael a za následných muslimských nepokojů v Aleppu v Sýrii došlo k násilnému vyjmutí kodexu ze schránky v synagoze a jeho rozptýlení po zemi. Správce synagogy Bagdádí se synem však rukopis opět sesbírali a až na několik chybějících listů. Později syn Bagdádího potvrdil, že kodex byl téměř úplný. Následně byl rukopis ukrýván u křestanského obchodníka a v roce 1958 dopraven do Izraele obchodníkem se sýrem Fahamem. Následoval vleklý spor, že obchodník-kurýr Faham předal kodex Šragajovi - řediteli židovské álije a ten ho předal do Ben Cviho institutu místo představitelům Aleppské komunity v Izraeli. Rabínský soud ponechal kodex v rukou Ben Cvi institutu a jak se dozvídáme, tak se o něj nikdo kdoví jak nepostaral. Až v 80. letech, kdy se staly některé části nečitelnými předal konečně institut pod nátlakem zveřejnění, kodex k zrestaurování Izraelskému muzeu bible. Restaurace trvala šest let. Je popsán celkem zajímavý styl očištění folií od mastnoty. Prý nejlepší, jak očistit zvířecí kůže od nánosu stoleté špíny je pomocí slin. Tak restaurátor celý kodex poslintal, aby ho vyčistil. Může se hodit.
Novinář musel proniknout houštím dezinformací, mlčení a mlžení, aby se postupem čtyř let sestavil jednotlivé části mozaiky. Člověk si tak může v hrubých obrysech představit, jak stát Izrael na začátku svého vzniku fungoval. Tak např. obchodník Faham, který riskoval život a rukopis přivezl ze Syrského Aleppa přes Turecko do Izraele dostal za dobré služby státu a mlčení jisté výhody, třebaže to sám popřel.
Kniha je celkem zdařile zasazena do historického kontextu. Hlasování v OSN o státu Izrael v r. 1947. Popis prosperující Aleppské komunity a následující muslimské nepokoje v Aleppu, které předznamenaly konec staleté židovské komunity. Aleppský kodex nevznikl a Aleppu, nýbrž v Tiberias v asi 930 p. Kr., sepsal písař Ben Buja´a a kontroval ho učenec Aharon ben Ašer. Kodex obsahoval Tóru a další knihy židovské bible. Autor vysvětluje, jak pečlivě písař psal. Nemohl udělat chybu. Specifikum A. kodexu je, že obsahuje i další doplňkový aparát, jak se má které slovo číst. Hebrejský text totiž neobsahuje samohlásky, což má zásadní vliv pro správné čtení slova. A. kodex je cenný tím, že pomáhá správně číst biblický text. „Od zničení chrámu uplynuly stovky let, když se skupina učenců z Tiberiady pustila do sestavování závazného textu Bible. Vytvořili systém drobných čárek, háčků a teček, které sloužily jako symboly pro samohlásky a kantilaci-melodii zpívaného čtení, jež rovněž zásadním způsobem ovlivňuje zdůraznění a přízvuk jednotlivých slov.“ I proto to nebyl svitek, nýbrž jednotlivé listy-folia, aby to usnadnilo pozdější zkoumání textu. Ve svitku se obtížně hledá. kodex je také spojován s nejvýznamnějším židovským učencem Maimonidem, který ho studoval a po jeho smrti zůstal v jeho knihovně v Káhiře. Později se rukopis dostal přes Jeruzalém do Aleppa, kde zůstal šest století. Je úžasné, jak Bůh chrání své slovo. I přes všechny možné nepokoje tam tak dlouho zůstal.
Bývalý Izraelský prezident Ben Cvi velice usiloval o získání Aleppského rukopisu, který osobně viděl v Aleppu. Nezapomněl na něj a po vzniku státu Izrael po něm nechal pátrat. Aleppští židé při požáru synagogy v r. 1947 rukopis zachránili až na pár listů a světu nalhali, že byl zničen. K tomu posloužilo i to, že se tu a tam objevilo pár „ohořelých“ listů. Jak se však později zjistilo, nebylo to od ohně, nýbrž ta tmavá místa způsobila jakási houba. Kodex se v r. 1957 vydal na cestu a to prostřednictvím židovského obchodníka Fahama nejprve do Turecka. Před opuštěním Aleppa potvrdili tři svědci, že byl kodex téměř úplný. Faham využil izraelskou převaděčskou spojku v Turecku žida Sila, který dle svědků zadržel uprchlíkům nějaké kufry, nějaké šperky, atd. Do Izraele tak mohl kodex dorazit už neúplný. Nyní ho chybí asi 20-30%. Tóra a další knihy. Výpovědi svědků si protiřečí. Nesedí datum předání rukopisu Šragajem, který řidil áliju židů a předání rukopisu prezidentovi státu Ben Cvimu. Na scéně se taky objevuje ředitel Ben Cviho institutu, který stopil některé další cenné rukopisy. O tom, že by ukradl chybějící část A. rukopisu však nejsou důkazy. Celé to vypadá na zpackanou akci Mosadu, resp. Politiků raného židovského státu. Kodex přečkal tisíc let a během několika let díky lidské chamtivosti a hlouposti je zhruba třetina ztracená. Faham byl pouze kurýr-oběť. Vypadá to tak. Mohl to ukrást židovský převaděč Silo v Turecku, který byl taky pracovník Mosadu? Nejsou důkazy, třebaže byly stížnosti na jeho zadržování cenností. Žhavý podezřelý je také šéf Ben Cviho institutu, který ukradl vícero starých knih. Každý z nich mohl být zloděj. Líčení rabínského soudního sporu je poněkud nepřehledné. Občas jsem se v tom vyprávění a změti událostí a osob ztrácel. Každopádně není tak podstatné, protože se pilný čtenář stejně nic zásadního nedozví. Jen to, že Aleppská komunita v Izraeli se dohadovala se státem, komu rukopis patří. Nakonec vyhrál stát a to dost pochybně. Zákulisní praktiky nového státu zřejmě fungovaly, kdy představitelé tahali za nitky a manipulovali soudním řízením, aby dosáhli svého. A. rukopis má pro židy obrovskou hodnotu a proto byl o ni takový boj. Vznikl v Tiberiadě u Galilejského jezera v 10. st. na území Izraele, a proto politici se ho snažili vrátit na místo svého vzniku. Další věc byla, že kdo ho vlastnil, měl prestiž. Proto se ho tak moc snažil Ben Cvi získat, protože tím by stoupla hodnota jeho institutu. nechápu, že tak zásadní dokument se tak diletantsky převážel a předával. Žádný záznam o předání, kolik měl stran atd. předešlo by se tak mnoha pozdějším záhadám.

22.09.2019

Po knize jsem sáhla víceméně náhodou, chtěla jsem jenom něco s tématikou Izraele, Židů atd. Upřímně řečeno jsem si ani nemyslela, že mě bude nějak extra bavit, tím spíš, když jsem si přečetla námět. Ale nakonec bavila - a hodně. Styl Mattiho Friedmana je jasně "novinářský", nevím, jestli by uměl napsat román, ale k tomuto námětu samozřejmě skvěle sedí, skoro mám nutkání přečíst si od něj ještě něco (pokud samozřejmě ještě něco napsal, což nevím). O existenci Aleppského kodexu jsem předtím neměla ani potuchy, takže jsem se dozvěděla spoustu nových věcí.

30.09.2017

Výborný příběh o židovské kultuře a vzniku státu Izrael s detektivním nádechem.