Předurčený

29.03.2020

Předurčený je skvělá kniha pro začátek s urban fantasy, náročnějšímu, či řekněme zkušenějšímu, čtenáři ale nebude zas tolik stačit. Je to hodně akční, je to tak akorát vtipné, jsou tam líbivé charaktery a zápletka dává jako celek smysl. Díky bohu je první díl uspokojivě ukončený (s otázkami do budoucna), takže čekání na dalších devět dílů snesete a nic nezapomenete.

Osobně mi tam chyběl nějaký širší worldbuilding. Všechno bylo tak trochu ploché a co se autorovi nechtělo vysvětlovat, to prostě odbyl nějakou frází nebo to úplně vynechal. Hranice mezi dobrem a zlem mi přišla hrozně ostře vymezená, o to nápadněji, když hlavní distinkce Světlých a Temných mágů spočívala ve věčném sporu nature vs. narture. Místy mi to na urbanku přišlo i trochu moc uhlazené.

Osobně mi to dost přípomínalo Kroniky železného druida (Prohnaný), jak světěm tak postavami a jejich vztahy, jenom to byl slabší odvar.

17.03.2020

Předurčený mi dal přesně to, co jsem čekala, nedal mi víc a nedal mi ani míň. Jednoduchá a odpočinková urban fantasy, ve které se do podrobností rozhodně nezachází, takže pokud hledáte něco, u čeho si odpočinete, nebudete muset přemýšlet, a čím doslova prohrknete, Alex Verus je tu z tohoto důvodu právě pro vás. Nepřekvapí, ale ani nezklame. Má být přesně takový, jaký je.

Magický systém, který se hezky dere na povrch a má dalších asi devět dílů, aby nám ho autor předvedl ve vší parádě, opět ale nijak nevybočuje. Hlavní hrdina, kterému můžete fandit, ale nemusíte. Ten by popravdě trochu té péče chtěl, stejně tak jako jeho vztah k okolí. Co je pecka je rozhodně závan antického Řecka.

Dynamické, rychlé, přímé, akční, místy vtipné (Alex má super ironické narážky). No zkrátka a dobře prostě takové, jaké to má být.

09.03.2020

Příjemná a svižná urban fantasy, jsem zvědavá na další díly. Svět příběhu mě bavil a Alex je sympatický.

Knihu doporučuji.Určitě budu sledovat sérii dál.Jako bych četla něco mezi Harry Dresden a kroniky železného druida.

25.02.2020

Přečteno druhým dechem. Zpočátku jsem se do toho nemohl dostat. Fungování světa pro mě nebylo až tak přitažlivé, stejně jako hlavní hrdina. Ale postupně, rozuměj cca do třicáté strany se to vystříbřilo. Začala akce, odhalování motivací, vytahování kostlivců ze skříní a samozřejmě traumata hlavních postav.
Naštěstí autor není ve vztahových pasážích příliš infantilní (samozřejmě k tomu dojde, ale na malém prostoru a je to únosné). Závěr je uspěchaný a přijde mi, že v důsledku charakteristiky na předchozích stranách ne zas tak uvěřitelný, ale vyvolalo to ve mě pocit satisfakce. Závěrečná stránka ve stylu Harryho Dresdena byla nečekaná, uvidíme, kam to autor ve svých dalších 9 dílech posune.